A koho by to taky zajímalo? Ale jestli tyto řádky teď pročítá někdo, kdo se ocitne v téže situaci a alespoň mu to trochu pomůže, tak tedy proč ne. Je mi 49 let, jsem dlouho rozvedená a mám jednu dceru. V nejbližším příbuzenstvu se vyskytuje rakovina prsu, podlehla jí i moje maminka.
Můj příběh začal před šesti lety, kdy jsem šla, jako již poněkolikáté, na preventivní vyšetření prsů mamografem. Brala jsem to jako formální návštěvu, jen abych učinila povinnosti zadost. Za pár dnů po vyšetření jsem byla telefonicky pozvána na doplňující sono vyšetření. V tu chvíli jsem začala mít tušení, že je zle. Jediná informace, kterou jsem získala od lékaře, byla: „Něco tam je, musí to ven, termín operace máte za čtrnáct dní, zařiďte si předoperační vyšetření, na shledanou.“ Ale jak těch čtrnáct dní přežít a nezbláznit se, to už jsem se nedozvěděla.
A už jsem na sále, nervy v háji. Ještě tady se dozvídám, že je nádor zhoubný a operace bude pokračovat odebráním skoro celého prsu. Je to pro mě jak rána palicí do hlavy, zásluhou narkózy usínám a probírám se až večer.
Vzpomínám si. Mám rakovinu prsu! Je mi špatně po narkóze, všechno mě bolí, odebrali mi i uzliny v podpaží.
A nekonečná noc - chce se mi zvracet - budu žít? -zvracím - a co dcera? už to ví? - je mi špatně - co mě čeká? - já nechci… A tak pořád dokola. Po fyzické stránce je mi kupodivu druhý den nepatrně lépe a další den zase o trošku. Ale psychika? V hlavě je jen samá hrůza a hlavně strach, nic jiného se tam ani vejít nemůže. Vlastně přece jen ještě tohle: Co bude dál? Vždyť já chci žít! A zároveň lituji sama sebe - Co mě potkalo? Proč zrovna mě a ne někoho jiného? Taky se mi zdá, že mě nikdo nelituje, nebo nějak málo, vždyť bych měla být středem pozornosti… A nebo ne, nechte mě být, dejte mi všichni pokoj. Už tu nějak dlouho nikdo nebyl… Au, zase převaz, bolí to…
Tělo se dalo dohromady a já jdu poprvé na onkologii. Veze mě tam autem kamarád, sama to ještě nezvládnu. A onkologickou čekárnu zase nezvládá on, čeká v autě a tváří se, že ty slzy nejsou jeho.
A co doktor? Všechno špatně, čeká mě hned další operace, důslednější. Jediná útěcha je, že se bude operovat ve spolupráci s plastickým chirurgem, který u druhého prsu provede mastektomii a vše připraví na následující plastické operace. Další termín je tu, vezou mě na operační sál. A znovu je mi špatně a zase zvracím a zase všechno bolí!
A ty otázky? Až hlava třeští… Proč? Proč já? Proč ne někdo jiný? Já si to přece nezasloužím! Co jsem komu udělala? Tohle přece sama nezvládnu! Mami, proč už tu nejsi? Kdo mi pomůže? Já to vzdám! Ale co dcera?
Sláva, žádná chemoterapie, ozařování, jen dlouhodobé užívání léků, lázně a doma v klidu. Jo v klidu! Dcera se chce vdát!
Rekonvalescence je za mnou a já už se těším do práce, nemůžu se dočkat, snad jim taky chybím.
Zapomněla jsem se zmínit o svém příteli, co na to všechno říká on? Nic. Protože už není, neunesl moji nemoc psychicky, chudák. A já se zase lituji, protože já ji unést musím, a to není fér, že jo. Aspoň že mi zůstal kamarád.
Pár měsíců v práci a opět nastává nemocniční kolotoč - tentokrát na plastické chirurgii. Tak teď chodím znova po doktorech, pořád se svlíkám a zase oblíkám, předvádím svou „zmrzačenou krásu“. Fotí si mě, pak po mě kreslí, už se ani nestydím, to už přece nejsem já. Další narkóza na plastické chirurgii a mám prsy, velikost dvě, prý celkem pěkný, ale mě to moc nebere, nejsou moje. Aspoň už nemusím nosit výplň podprsenky a snad mě i přestanou bolet záda.
Teď už jen pravidelné kontroly na onkologii, v současné době dvakrát do roka.
Teď, šest let od okamžiku, kdy jsem se dozvěděla tu strašnou diagnózu, se konečně cítím srovnaná, všechno je za mnou a já věřím, že mě ještě spousta pěkných věcí čeká.
Už mi není hloupé říct, co si myslím, co chci a co ne, jestli mám náladu nebo nemám, prostě jsem tu a žiju!
Určitě žiju aktivněji než před onemocněním. Jako kdybych najednou musela a hlavně chtěla stihnout plno věcí.
Našla jsem si prima mužského, kterému nevadí, že mám hrudník a břicho plné jizev.
Po dvaceti letech jsem začala v zimě jezdit na běžky a k moři, v létě na kole a na hory, dělám jen to, co mě baví a myslím si, že si to zcela určitě zasloužím. Mám dvě krásné malé vnučky a doufám, že je ještě dlouho nebudu muset opustit.
V současné době ve mně dozrálo rozhodnutí být nějak prospěšná, pomoci ženám, které s touto potvorou teprve bojují. Navštívila jsem místní centrum Mamma Help, nabízející podporu ženám a jejich blízkým, kteří bojují s touto nemocí. Nabídla jsem jim svou pomoc. Tak doufám, že to vyjde.
V mém okolí je několik žen, které jsou v tomto boji na počátku. Vědí, že se kdykoli můžou ke mně přijít vypovídat, klidně se v noci po telefonu vybrečet.
A tohle „vypovídání se“ je podle mé vlastní zkušenosti to, co nejvíce chybělo mně. Protože rodinu jsem nechtěla zatěžovat já a stejně to vždycky skončilo pláčem, který jsem schovávala pod polštář, přítelkyně vás vyslechne jednou, ale to je pro vás málo. A nakonec má dost svých starostí i bez vás, doktora zajímá jen to, co bolí, a taky nemá čas. A kolegyně? Mají svého trápení dost i bez vašich stesků. Tak kdo? Jsem ochotna to být já, umím poslouchat. Ještě jen musím vymyslet jak. Tak držím palce těm, které to potřebují. A věřte, že život stojí za to žít! Já už to vím. Tak se snažte vyhrát!
NOVINKA V LÉČBĚ NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ
Mikrovlnná hypertermie je relativně nová metoda léčby nádorových onemocnění, která bývá kombinována se známějšími léčebnými metodami, např. s radioterapií, chemoterapií, imunoterapií či chirurgií. O výsledcích jejího používání se hovořilo na 24. mezinárodní konferenci ESHO 2007 na ČVUT v Praze. „Konference hlavně informovala o výsledcích výzkumu jednotlivých pracovišť a definovala nové trendy,“ řekl prof. ing. Jan Vrba, CSc., prezident konference, kterou pořádala Fakulta elektrotechnická ČVUT spolu s 1. LF UK v Praze. „První z diskusních panelů se zabýval sjednocením aspektů léčby v zemích EU a v USA, druhý byl zaměřen na přípravu společného evropského výzkumného projektu.“ Konference se zúčastnilo na 150 specialistů z onkologie, radioterapie a biologie z více než 30 zemí světa. Nechyběli ani odborníci z oblasti inženýrství, zabývající se hlavně problematikou elektromagnetického pole. www.esho.info
O autorovi: A. K. (kolarovaan@atlas.cz)