PRO: Jaromír GAJDÁČEK
České zdravotnictví je v současné době již druhým rokem v deficitu a dá se předpokládat, že rok 2011 nebude lepší. Všechny zdravotní pojišťovny mají vyšší náklady, než je výběr pojistného, a zdravotně pojistné plány na rok 2011 se připravují ve stejném duchu. Nezbývá tedy nic jiného než otevřít diskusi o dalších možných zdrojích peněz.
První pohled je na úrazovost. Veřejné zdravotní pojištění, které máme od začátku 90. let v České republice, je založeno na solidaritě zdravých s nemocnými, nikoliv na solidaritě zodpovědných s hazardéry. Na místě je tedy diskuse, zda ze solidárního pojištění platit také veškerou léčbu například lidí, kteří se aktivně věnují rizikovým sportům.
Občané mají stále zakódováno, že na veškeré ošetření máme nárok bez ohledu na to, jak jsme k úhoně přišli. Myslím, že je načase otevřeně přiznat, že zdravotní péče není zadarmo a vybrané pojistné na nejkvalitnější léčbu všem nemocným prostě nestačí. Vyjmutí úrazů z veřejného zdravotního pojištění nás může učinit zodpovědnějšími za své činy a zdraví a přinese do zdravotního systému více zdrojů.
Tak, aby bylo na kvalitní a moderní léčbu nemocí, které mohou nemocní ovlivnit podstatně méně.
Každý aktivní občan (vyjma definované skupiny jako např. děti do určeného věku, důchodci apod.) by měl mít povinně uzavřenu komerční pojistku, ze které by se hradila zdravotní péče poskytnutá pacientovi po prodělaném úraze. Zdravotní pojišťovna by ošetření zdravotnickému zařízení proplatila a poté by požadovala kompenzaci od komerční pojišťovny pacienta.
Výše pojistky by se pak uzavírala podle míry rizika. Jinou pojistku by měl sjednanou horolezec a jinou člověk, jehož jediným sportem je lázeňská procházka.
Existovaly by slevy a přirážky na pojistce, jako existují například u pojištění aut.
Mimochodem, auto povinně pojištěné máme, ale sebe pro případ nehody nepojistíme? K výpočtům se použije pojistná matematika a posoudí se míra rizika vzniku pojistné události u konkrétního člověka.
Pohled druhý je na rizikové chování typu nadměrného užívání alkoholu, tabákových výrobků, nezdravé stravy obsahující větší množství tuku nebo cukru. Tady bychom se přikláněli k řešení, které vyzkoušeli například v Dánsku, a to navýšení spotřební daně u těchto výrobků.
Příjem z této daně by pak umožnil zvýšit příspěvek státu ze státního rozpočtu do zdravotního pojištění. A to by opět umožnilo lépe a moderněji léčit ty občany, kteří jsou vážně nemocní a na jejichž léčbu je třeba opravdu značného množství peněz.
Autor příspěvku je generální ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR a viceprezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR.
PROTI: Vladimíra BOŠKOVÁ
Ti, kdo uvažují o trestání kuřáků, alkoholiků či i dalších jedinců, asi příliš nesledují odbornou literaturu. Závislosti (na alkoholu, drogách aj.) jsou mezinárodně uznány jako nemoc, kdy postižený má podle konvencí právo na léčbu stejně jako pacient se srdeční nebo jinou chorobou, u níž viníka nehledáme.
Největším zdravotním problémem, na který se v ČR umírá a draze stoná, jsou přitom kardiovaskulární nemoci; jsou příčinou úmrtí ve 45 procentech.
Museli bychom tedy na prvém místě trestat nezřízené milovníky bůčku.
Na zhoubné novotvary se umírá v 27 procentech, ovšem nádory plicní (postihují i nekuřáky) tvoří jen nepatrný dílek; vedle nich je obyvatelstvo významně sužováno nádory kůže, kolorektálním karcinomem, nádorem prsu a prostaty.
U tumorů plic lze stěží prokázat, že si je někdo způsobil kouřením, pokud dotčený jedinec žije v silně znečištěném životním či i pracovním prostředí. Experti poukazují na více příčin nemocí plic: jsou to fyzikální a chemické kancerogeny, onkogenní viry, snížená funkce imunitního systému a vliv má stejně jako u alkoholismu i dědičnost.
Společnost vázaná mezinárodními úmluvami (s právem na zdravotní péči a s vyloučením trestu smrti, k němuž bychom odsoudili nemajetné „hřešící“ pacienty) nemůže trestat odepřením solidárně hrazené léčby ani kuřáky, ani alkoholiky.
Na alkoholismu se podle výzkumů často podílí již zmíněná rodinná zátěž (nelze člověka trestat za předky), ale také je mnohdy provázen duševními problémy, a psychicky ne zcela zdravý jedinec neodpovídá plně za své skutky.
Už tak jsou alkoholici trestáni například tehdy, když jsou usvědčeni ze zavinění autonehody, a také si platí pobyt na záchytce. Mnozí z nich jsou ale chudí nebo nemajetní, takže jejich dluhy bývají nevymahatelné.
Zdravotní pojišťovny mají právní nástroje k vymáhání škody způsobené nezodpovědnými jedinci, zejména když poškodí zdraví druhé osoby. Často však nelze jednoznačně prokázat vinu - to věděli tvůrci veřejného zdravotního pojištění už před sto lety, a proto do práva na léčbu zahrnuli i různé problémové skupiny populace.
Ještě větší problém je platba u zavinění zranění. Většinou by nešlo prokázat, že si někdo „úmyslně“ zavinil zranění, je těžké udělat hranici, co je, či není přípustné riziko činností člověka, např. při sportování.
Občas „vinu“ sice zjistit můžeme, například když sebevrah skočí z mostu (někdy přežije s poškozeným zdravím), jenže v dané chvíli nebyl tento jedinec zcela při smyslech, a opět platí pravidlo, kdy nesvéprávný neodpovídá za svůj skutek.
Nezralá společnost inklinuje k hledání obětního beránka. Radši se pusťme do odstraňování prokazatelných příčin chorob - škodlivin v potravinách, vzduchu a vodě a rušme nadbytečné nemocnice podle západních vzorů.
Autorka příspěvku je předsedkyně Občanského sdružení na ochranu pacientů.