MUDr. Bohumír Šimek reaguje na článek Ambulantní lékař nebo lékař v nemocnici - měnili byste?
Od vstupních pohovorů na lékařskou fakultu jsem měl před sebou vizi venkovského praktického lékaře a tak dnes jsem, kde jsem chtěl být. A neměnil bych!
Prožil jsem si své sekundářství na interním oddělení pod vynikajícím vedením internisty Jiřího Mosteckého, za jehož základní vzdělání jsou vděčni i mnozí pražští lékaři. A tak dobře vím, jak zbožně vzhlížejí pacienti k nic o medicíně neznajícím, začínajícím sekundářům, kteří pohrdají prací praktických lékařů. Také jsem nic neuměl a také jsem pohrdal.
Nedávno jsem byl z ekonomických důvodů donucen sloužit noční služby v nemocnici. A tak jsem opět okusil, jakou úctu mají pacienti k nemocničním lékařům. Ale neměnil bych, i když naši populističtí politici rozmachali naši společnost, že si neváží praktických lékařů.
Ono mít všeobecnou orientaci v medicíně je pro mne k nezaplacení. Byl jsem na návštěvě u lékaře specialisty. Sousedka tam přivedla malé dítko, že je nemocné. Dostalo se jí odpovědi: Já jsem internista, já děti neošetřuji. A tak jsem se ho ujal, neboť pro praktického lékaře nemůže být takovéto vyšetření problém. A byl jsem na svou profesi hrdý.
Když jsem byl hozen přes palubu a musel jsem do „soukroma“, netušil jsem, že svoboda lékaře může být vykupována nekonečnou byrokracií a buzerací, a že to bude stát, kdo se bude snažit mi co nejvíce znemožnit práci (stejně jako veškeré řemeslnické a podnikatelské střední vrstvě).
U nás typické politické pohrdání střední vrstvou je pro naši demokracii velmi riskantní, ale našim pánům politikům to nevadí. Navíc tvoří zákony vykladatelné diametrálně opačně, což je na jedné straně likvidační a na druhé korupční mechanismus.
ODS proklamovala kapitalismus, ale do zdravotnictví instalovali centrální, direktivní socialismus (to není jen pokus o sociální evropské zdravotnictví!) se všemi jeho nedostatky, s opakovanou proklamací zdravotnictví zadarmo a omezováním zdravotní péče přes lékaře, kdy ošetřující lékař doplácí svým pacientům na léky, preventivní pohlídky, očkování i akutní péči.
Jako konzervativní pravičák jsem uvěřil Václavu Klausovi, že i ve zdravotnictví chce prosadit jediné efektivní a ekonomické, přirozené vztahy mezi subjekty včetně pro fungování financování zdravotnictví bez rozkrádání nezbytných garančních peněz pacienta, které pacient musí přímo platit u ambulantních lékařů na stůl (nikoliv tedy Julínkovou bankovní kartou). Ale netušil jsem, že financování zdravotnictví je úmyslně koncipováno obdobně jako náš neslavný bankovní sektor.
A tak jsme se dostali do pasti, ze které není úniku, protože jsme se nechali politiky rozdělit a protože si navzájem závidíme pár grošíků, pro které ať se radši máme všichni stejně špatně. Navíc nám zpolitizovali i lékařskou komoru.
Všichni navzájem bychom si měli akceptovat své požadavky. Nemocniční lékaři by měli mít platy na úrovni soudců a k tomu 500,-Kč na hodinu za přesčasové hodiny. Jednoznačně! Politické vytáčky, že na to není, jsou nemístné a nezodpovědné! Peněz na mnohem větší hlouposti je dost! Ambulantní lékaři musí ve svých příjmech stoupnout na úroveň příjmů ostatních evropských lékařů, neboť není nadále možné, aby se pacienti, kteří mají zkušenosti se západní medicínou, hrozili před nedostatečným přístrojovým vybavením ordinací našich specialistů, ale i praktiků.
Všichni víme, že se dnes peníze pacientů vložené do svého zdraví netransparentně ztrácí na všech úrovních. Naši politici tyto ztráty neřeší, až vzniká dojem, že největší ztráty peněz z naší odevzdané zdravotní daně mizí v řadách našich politiků. Proč jinak ta neochota uzavřít všechny tunely naší zdravotní daně? Jen přirozené vztahy a garanční peníze pacienta v ambulantní medicíně tomu mohou udělat přítrž. Víme to, přesto naprostý nezájem.
Nu což, cítím se politiky podveden! Nepůjdeme do penze?
MUDr. Bohumír Šimek, www.Zdravi.Euro.cz
autor je praktikcý lékař z Křemže