Meningokokové infekce

Klíčová slova Neisseria meningitidis • nákaza • klinické projevy • očkování Meningokokové infekce představují významné riziko život ohrožujících onemocnění. Průběh nemoci je obvykle perakutní, nejčastěji pod obrazem hnisavého zánětu mozkových blan a sepse. Jsou vyvolány některým z kmenů Neisseria meningitidis. Etiopatogeneze Neisseria meningitidis jsou aerobní gramnegativní diplokoky charakteru kávového zrna, nejsou pohyblivé a netvoří spóry. Je známo 13 sérotypů (A, B, C, D, H, I, K, L, W-135, X, Y, Z, 29E), většina onemocnění je vyvolaná sérotypy A, B, C, Y a W-135, které vyvolávají asi 95 % meningokokových nákaz (A a C bývají příčinou epidemií). V ČR se vyskytují nejvíce N. meningitidis typ B. V r. 1993 došlo ke vzestupu počtu nemocných a dominujícím agens byla N. meningitidis typ C:2a:P1,2 a P 1,5. Tento typ byl příčinou těžkého průběhu zejména meningokokových sepsí a meningitid se smrtností až 16 %. Povrchové antigeny pouzdra zahrnují polysacharidy, fimbrie a lipooligosacharidy (LOS). Pouzdro chrání baktérie před protilátkami zprostředkovanou fagocytózou, meningokokové fimbrie se svými specifickými receptory umožňují kolonizaci nazofaryngu a produkce endotoxinu zprostředkuje řadu klinických příznaků. Patogen z místa kolonizace proniká do sousedních struktur, do krevního řečiště či CNS, při průniku do krevního řečiště pak metastaticky do dalších orgánů. Epidemiologie Onemocnění se může objevit