- Perfekcionismus ve výchově
- Sexuální zneužívání
- Posmívání ze strany vrstevníků
- Nedostatek pozornosti, lásky či pochopení
- Úmrtí v rodině
- Ztráta bezpečného zázemí (stěhování, přechod na jinou školu…)
- Důraz rodiče na diety a štíhlou postavu, kdy rodič působí jako vzor
- Tyranické nucení jídla
Ke vzniku onemocnění navíc přispívá i tlak ze strany společnosti, jejíž symbol krásy představují velmi hubené modelky. Dívky v pubertálním věku, které na svůj vzhled mnohdy kladou až přehnaný důraz, se vlivem toho cítí méněcenné a upínají se k drastickým dietám. Paradoxně se tak mnohem častěji děje u dívek s normální váhou než u těch, které trpí nadváhou či obezitou.
Mentální anorexie se nejčastěji vyskytuje u dívek v pubertálním věku, konkrétně mezi 14. a 18. rokem, může se však objevit i později. A stejně tak jí mohou onemocnět i muži. S takto nemocnými lidmi bývá poměrně často spojována některá z poruch osobnosti, zpravidla se jedná o narcismus či takzvanou narcistní nerovnováhu, kdy se u pacientů střídá pocit dokonalosti s méněcenností.
Příznaky
Hlavním příznakem mentální anorexie je přísné odpírání jídla, které může ale nemusí být doprovázeno extrémním cvičením. Aby však mohla být nemoc diagnostikována, musí být u jedince zjištěn rychlý úbytek váhy na takovou hmotnost, která je minimálně o 15 % nižší, než je pro daný věk a výšku normální. Orientovat se lékaři mohou i podle BMI indexu. Nemocní mentální anorexií mívají hodnoty nižší než 17,5.
Důležitý je i způsob, jakým nemocný hubne. Zatímco snížení váhy nezávisle na vůli by mohlo signalizovat vážné onemocnění, pro mentální anorexii je typické hubnutí z vlastní vůle, a to pomocí hladovění, léků na hubnutí a drastických diet, někdy v kombinaci s projímadly a zvracením těsně po jídle (pak mluvíme o kombinaci s mentální bulimií). Hubnutí je pro pacienty jako droga. Proto přehnaně počítají kalorie a studují složení jednotlivých jídel, která odmítají konzumovat na veřejnosti. Pokud musí, typicky ho rozpitvávají na malé kousky nebo se ho snaží skrývat.
Jak už zaznělo výše, nemocní mívají zkreslené představy o vlastním těle. To vnímají podstatně tlustší, než doopravdy je. Mají navíc přetrvávající strach z tloušťky a zpravidla se řídí heslem: raději mrtvá než tlustá.
Ačkoli se jídlu snaží vyhýbat, paradoxně na něj myslí častěji než zdravý člověk. Za tyto prohřešky se následně trestají opakovaným cvičením. Někteří zacházejí do takových extrémů, že aby zahnali pocit hladu, polykají mokrou vatu.
Další příznaky anorexie jsou:
- Ztráta vlasů či zhoršení jejich kvality
- Bolesti hlavy
- Bledá pleť
- Pytle pod očima
- Prudké změny nálad
- Perfekcionismus, obsedantní rituály
- Ztráta libida či naopak promiskuita
- Nošení volného oblečení, které zakrývá postavu
Nemocní se často potýkají s pocitem osamocení a smutku. Cítí se zoufalí a bezmocní, někteří mají i sebevražedné sklony.
Zdravotní komplikace
Vzhledem k tomu, že se nemocným dlouhodobě nedostává potřebných živin, potýká se velká část z nich s různými zdravotními komplikacemi. Typický je pro anorektiky narušený metabolismus, zácpa, suchá kůže a zvýšená kazivost zubů. U žen zpravidla dochází ke ztrátě menstruace, a tedy i plodnosti. Mezi vážnější důsledky pak patří:
- Poruchy srdeční činnosti – arytmie, bradykardie, hypotenze
- Problémy s krví – anémie, trombocytopetie
- Záněty plic v důsledku vdechnutí zvratků
- Atrofie mozku, poruchy paměti
- Křeče a svalová slabost
Je potřeba si uvědomit, že mentální anorexie je život ohrožující onemocnění, které se nesmí podceňovat. V extrémních případech navíc může vést až ke smrti. Těžká anorexie tak končí zhruba v polovině případů.
Léčba
Léčit se dá anorexie hospitalizací i ambulantně. Záleží vždy na stupni závažnosti. V první fázi se léčba zaměřuje na důsledky hladovění, je tedy třeba spravit vnitřní prostředí (popřípadě přidružené zdravotní problémy), obnovit metabolismus a postupně zvýšit tělesnou hmotnost. Vážné případy tak zpravidla končí na jednotce intenzivní péče, kde dostávají intravenózní výživu.
Co se týče psychiky, jejíž léčba následuje vzápětí, je důležité odhalit hlavně příčinu problému. Velmi pozitivní je v tomto ohledu důležitá psychoterapie (individuální, skupinová, kognitivně-behaviorální…). Některým pacientům jsou během léčby nasazena antidepresiva. V některých případech je nutná i hospitalizace v psychiatrické léčebně.
Důležitou roli během léčby hraje bezpochyby podpora přátel a rodiny. Dramatické výčitky nejsou na místě, stejně tak ani přehnané či příliš nízké nároky na dítě. Na druhé straně není v pořádku ani předstírat, že žádný problém neexistuje. Rodiče by si měli uvědomit, že jsou pro své dítě vzorem. Sami by proto neměli držet drastickou dietu, upozorňovat na své nedostatky nebo rozebírat vzhled svého dítěte. Naopak se doporučuje v dítěti podporovat pocit vlastní důležitosti a důstojnosti. Obrovskou roli hraje také trpělivost.
Léčba může trvat různě dlouho. Záleží vždy na závažnosti onemocnění a přístupu pacienta. Existují i případy, kdy se nemocní s nějakou formou anorexie léčili většinu svého života. Nemoc má navíc tendenci se vracet.
Anorexie u dětí
Ačkoli je tato nemoc spojována převážně s dospívajícími dívkami, může v některých případech ohrozit i děti předškolního věku. U těch na rozdíl od první skupiny nebývá anorexie důsledkem touhy po dokonalé postavě, ale příčinou emočních poruch. Nemocné dítě tímto způsobem zrcadlí nesoulad v rodině či problémové vztahy se spolužáky. Jídlo neodmítá proto, že se bojí tloustnutí, ale z důvodu, že mu je po něm fyzicky špatně, bolí ho břicho či zvrací.
Existuje však malé procento dětí (typicky holčiček), které jsou posedlé vzhledem už v předškolním věku. Toto chování zpravidla přejímají od svých rodičů, často matek, které samy drží diety a s kamarádkami často mluví o svém vzhledu. Dětem nepomáhají ani rádoby „lichotky“ ze strany rodičů a prarodičů (Ty seš ale kus ženský. Krev a mlíko, žádná vychrtlina!), které mají v případě citlivějších jedinců přesně opačný efekt. Podobně na některé děti působí i časté poučování (Jeden rohlík ti stačí. Nejez tu čokoládu, budeš tlustá!).
Jak poznat anorexii?
Ať už si nejste jistí tím, zda anorexií trpíte vy nebo někdo ve vašem okolí, tady je pár tipů, jak nemocného poznat:
- Došlo k velkému úbytku váhy za krátký čas
- Jedinec často mluví o dietách a jídle
- Odmítá jíst na veřejnosti
- Používání výmluv jako: „Už jsem jedla.“
- Izoluje se od ostatních
- Má výkyvy nálad
- Nadměrně cvičí
- Přehnaně kontroluje složení veškerých potravin
- Často se váží
- Má slabou imunitu
- Nosí volné oblečení
- Má strach z tloušťky
- Zajímá se přehnané o svůj vzhled
Rozdíl mezi anorexií a bulimií
Stejně jako pacienti trpící anorexií, i v případě mentální bulimie mají nemocní jedinci strach z tloušťky. Vzhledu svého těla věnují nadměrnou pozornost a jsou k němu až přehnaně kritičtí. Na rozdíl od anorexie, vlivem které si pacienti odpírají potravu, trpí bulimici záchvaty přejídání, po kterých obvykle následují výčitky svědomí z toho, že opět podlehli jídlu. Aby netloustli, vyvolávají zvracení nebo užívají projímadla či přípravky na hubnutí. Jedna nemoc navíc ovlivňuje druhou, a tak může docházet k tomu, že se z bulimie rozvine anorexie a naopak. Výjimečná není ani kombinace obojího.
Prevence
Kromě dostatečné informovanosti spočívá prevence mentální anorexie také ve zvyšování sebedůvěry a pocitu důstojnosti každého jedince. Jak už zaznělo výše, velkou roli hrají také rodiče, kteří by svým dětem měli být správným vzorem a neměli by jídlo používat jako formu odměny či trestu. Důležitá je i správná životospráva, která spočívá mimo jiné ve vyvážené a pravidelné stravě.