Metabolický syndrom byl popsán již v 60. letech minulého století, ale jeho výraznější výzkum začal až o dvacet let později, kdy bylo „rozklíčováno“ několik jeho „smrtících příznaků“.
Složitost stanovení diagnózy tohoto komplexního onemocnění dokazuje i množství názvů, které mu vědci i lékaři během těch několika desítek let dali: Reavenův syndrom, syndrom X, syndrom 5H, plirimetabolický syndrom, syndrom inzulinové rezistence, dysmetabolický syndrom a další. Nakonec se však shodli na názvu metabolický syndrom, který před několika lety uznala a definovala také Světová zdravotnická organizace.
Dlouhá nerovnováha
Název metabolický syndrom vyjadřuje souhrn různých rizikových faktorů, které se týkají narušené látkové výměny (metabolismus).
Prostřednictvím nevyvážené a vysoce kalorické potravy přijímá tělo více energie, než kolik jí vydává. Postupně se neúměrně zvyšují tukové zásoby, protože si s nimi organismus nedokáže poradit, a dochází tak ke změnám v tukovém metabolismu. Tento stav může vést k usazování tuku v tepnách, což podporuje a urychluje vznik aterosklerózy (kornatění cév) vedoucí následně ke kardiovaskulárním nemocem. Po určité době představuje tento stav významné ohrožení života pacientů. Ateroskleróza může být příčinou infarktu myokardu, anginy pectoris, cévní mozkové příhody, ale také ischemické choroby dolních končetin (nedokrevnosti nohou).
Při chybném stravování s nedostatkem pohybu dochází i k inzulinové rezistenci – snížené schopnosti tkání zpracovávat cukr prostřednictvím inzulinu. Organismus se marně snaží vytvářet stále více inzulinu a vlivem jeho vysoké hladiny zadržují ledviny mnoho sodíku, což zvyšuje tlak krve a vede k hypertenzi.
Chronicky zvýšená hladina cukru také negativně ovlivňuje cévy a některé orgány a často vede k propuknutí diabetes (cukrovky) 2. typu. Nutno podotknout, že diabetici umírají 3–4krát častěji na ischemickou chorobu srdeční a 3krát častěji na cévní mozkové příhody než osoby bez diabetu.
Popsaný stav vyvolává i riziko vzniku některých často se vyskytujících rakovinových nádorů.
Metabolický syndrom se v evropských a severoamerických zemích vyskytuje až u 40 procent obyvatelstva s obezitou a nadváhou, přičemž se razantně snižuje věková hranice pacientů. Varujícím signálem je, že se toto onemocnění objevuje dokonce už i ve Středomoří, kde by lidé měli být podle všech zásad chráněni zdravou stravou a zdravým životním stylem. Ne nadarmo je metabolický syndrom označován za hrozbu 21. století.
Zjevné faktory
Metabolický syndrom má několik typických příznaků: * hypertenze (vyšší krevní tlak) – klidový tlak nad 130/85 mmHg, * vyšší hladina triglyceridů nad 1,7 mmol/l, * snížená koncentrace HDL cholesterolu (highdensity lipoprotein – „dobrý“ cholesterol) u mužů pod 1,0 mmol/l a u žen 1,25 mmol/l, * abdominální obezita (obezita, kdy se soustřeďuje tuk zejména v oblasti břicha a břišních orgánů) – objem pasu u mužů nad 102 cm, u žen nad 88 cm, * zvýšení glykemie (hladina cukru v krvi nalačno) nad 5,6 mmol/l.
Pokud člověk splňuje tři z pěti uvedených rizikových faktorů, jedná se o metabolický syndrom. Pokud splňuje všech pět nebo alespoň čtyři rizikové faktory, existuje vysoká pravděpodobnost, že trpí inzulinovou rezistencí.
Stanovení diagnózy
Stanovení diagnózy metabolického syndromu bývá zpravidla velmi složité. Jeho typické příznaky nebolí a současně se samozřejmě nemusejí u pacienta vyskytovat všechny. Znamená to, že nemocný o své chorobě třeba ani dlouhodobě neví a ani spolehlivě odhalitelná viditelná nadváha a obezita se nemusí mezi projevy metabolického syndromu objevit.
Preventivní návštěvy praktického lékaře, jenž by změřil tlak a provedl nenáročná laboratorní vyšetření, by se tak měly stát pravidlem pro každého člověka, který si je vědom nezdravého stylu svého života, kdy například většinu času prosedí, konzumuje nadměrné množství kalorické potravy nebo stravu nevhodně kombinuje, kouří, pije větší množství alkoholu a žije v neustálém stresu. Lékaře vedou ke stanovení diagnózy zejména důležité laboratorní hodnoty hladiny tuků a cukru v krvi, které se vyhodnotí společně s obvodem pasu a výškou krevního tlaku. Samozřejmě je nutná také rodinná anamnéza, neboť i metabolický syndrom má genetické dispozice a v některých rodinách se vyskytuje u více členů rodiny a po sobě jdoucích generacích.
Nikdy není pozdě na změnu První a jedno z nejdůležitějších opatření pro léčbu metabolického syndromu je redukce hmotnosti zavedením racionální nízkoenergetické stravy. Jedná se o dietu s velkým podílem ovoce, zeleniny a celozrnného pečiva, dále se snížením tuků v potravě a rozšířením jídelníčku o mořské ryby s vyšším obsahem omega-3 mastných kyselin. Důležité také je omezit slanou stravu, kterou představují především uzeniny. Naše populace má totiž až dvojnásobnou spotřebu soli, než je přijatelné. Odborníci doporučují snížit konzumaci alkoholu, pokud je vyšší než 30 g na den u mužů a 15 g u žen. Striktně platí zákaz kouření.
Dietní opatření je navíc nutné kombinovat s fyzickou aktivitou. Nedoporučuje se zátěžové sportování ve fitness, ale pohyb v délce 30 až 40 minut 3 – až 5krát týdně, například svižná chůze, běh, plavání, jízda na kole, na běžkách… Lékaři doporučují chodit pěšky do práce a z práce, do schodů chodit zásadně pěšky, nepoužívat dálkové ovládání… Pokud se člověku daří snižovat hmotnost postupně a pomalu, organismus si přivyká a nedochází k jojo efektu. Zhubnutí o 5 až 10 procent sníží riziko vzniku cukrovky až o 43 procent.
Pokud člověk trpí chronickým stresem, jistě mu pomůže psychoterapie.
Co ještě pomůže
Lék, který by donutil náš organismus neukládat nadbytek tuků, ani lék na inzulinovou rezistenci prostě neexistují. K dispozici není ani takový, který by komplexně účinkoval na všechny rizikové faktory metabolického syndromu. Lékař může „pouze“ předepsat antidiabetika na cukrovku, antihypertenziva na vysoký krevní tlak, antiobezitika proti nadváze a obezitě, která zpravidla sníží krevní tuky, cukry a často také i tlak.
Jako podpůrné přípravky si lze vybrat i „pomocníky“ z přírody. Mezi takové jistě patří ženšen, který mimo jiné zmírňuje stres, preventivně působí před zhoubným bujením, snižuje krevní tlak, pomáhá organismu regenerovat cévy apod. Látkovou výměnu zlepšuje i lapacho (čaj z vnitřní kůry některých odrůd stromu lapacho [lat. Tabebuia serratifolia], který roste v Brazílii, Bolívii, Peru, Paraguayi a severní Argentině), organismus čistí kopřiva, ostropestřec a zelený čaj, s úbytkem váhy pomůže chlorela, psyllium (vláknina) a další bylinky.
Nad všechny léčivé prostředky je však včasná prevence.
Název metabolický syndrom vyjadřuje souhrn různých rizikových faktorů, které se týkají narušené látkové výměny (metabolismu) organismu.
Hrozba 21. století
V evropských a severoamerických zemích se metabolický syndrom vyskytuje až u 40 procent obyvatelstva s obezitou a nadváhou, přičemž se razantně snižuje věková hranice pacientů. Varujícím signálem je, že se toto komplexní onemocnění objevuje dokonce už i ve Středomoří, kde by lidé měli být podle všech zásad chráněni zdravou stravou a zdravým životním stylem.
Ne nadarmo je metabolický syndrom označován za hrozbu 21. století.