Její stavba byla financována ze soukromých zdrojů a provozuje ji společnost The Carilion Services, která také zajišťuje zásobování, servisní a úklidové služby. Spád nemocnice je asi 350 tisíc lidí v okolí Swindonu a Marborough.
* Jak jste se do této nemocnice dostala?
Do Anglie jsem odcestovala v rámci programu Nurse Work Shadow Programme společnosti ESU - English Speaking Union. Tato společnost podporuje užívání anglického jazyka ve všech sférách. Centrum jejich pozornosti je upřeno na školy, naštěstí pro mě je jeden z programů zaměřen také na sestry. Anglický jazyk je vyučován tou nejjednodušší a nejefektivnější metodou, a to prostým přesídlením. V praxi se výuka provádí tak, že zvolená sestra přesídlí na tři týdny do nemocnice v Anglii. Kromě zdokonalení angličtiny má také možnost zažít chod nemocnice.
Tato nemocnice má 500 trvalých lůžek plus 90 denních lůžek, které slouží pro diagnostiku zdravotního stavu. Na lůžkách tohoto typu smí nemocný ležet pouze 48 hodin. Nejnovější část nemocnice je zaměřena na plánovanou léčbu.
V tomto bloku jsou 3 oddělení - všeobecná chirurgie, ortopedie, ORL - celkem má 130 lůžek a 5 operačních sálů. Akutní nemocní se zde nepřijímají. Centrum bylo postaveno z politických důvodů pro zkrácení dlouhých čekacích dob před plánovanými operacemi - do roku 2005 nesměli nemocní čekat déle než 6 měsíců a do roku 2008 nesmějí čekat déle než 3 měsíce na plánovanou operaci. V tomto okresu daný tlak na lůžka vyřešili tak, že postavili ještě jednu nemocnici.
* Všimla jste si jednotlivých kladů a záporů nemocniční praxe v Anglii -například jak se zde řeší dostačující počet sester a dalšího ošetřujícího personálu na odděleních?
Na 30 lůžek standardního kardiologického oddělení připadá jedna vedoucí sestra směny (sister), 4 sestry ve směně, tzv. staff nurse, dále 4 ošetřovatelky a nejméně 4 studentky ošetřovatelství. O rozdávání jídla a sklízení po jídlech se starají dvě zvláštní pracovnice a jedna až dvě pomocnice na oběd. Kromě vedoucí sestry směny je na pracovišti další minimálně jedna sestra, která provádí pouze administrativní práce, a dále sekretářka. Krevní odběry vykonává specialista pouze na venózní odběry, EKG vyšetření je také prováděno pouze určeným pracovníkem. V anglické nemocnici tedy neexistuje naše „všeobecná sestra“. Každý provádí pouze to, na co má školení, či ještě lépe, školu. V nemocnici je banka sester. Banka se zabývala obsazováním aktuálních volných míst v nemocnici. V bance bylo registrováno 350 zdravotních a pomocných sester. Tyto sestry byly většinou „na telefonu“ a čekaly na kontakt od koordinátora. V bance byli 4 koordinátoři, kteří vyřizovali požadavky jednotlivých oddělení. Do jedné hodiny dokázali volné místo obsadit vhodnou sestrou. Sestry z „banky“ byly většinou zkušené sestry na mateřské dovolené či které měly malé děti a nechtěly pracovat na plný úvazek. Práce na jednom oddělení mohla být krátkodobá - jednu dvě služby nebo dlouhodobá - na měsíce.
* Jak je v této nemocnici zachovávána intimita nemocných?
Co se týká zachování intimity nemocného, sestry důsledně dbají na dodržování daných pravidel. Kolem každého lůžka je závěs, který se zatahuje při každé činnosti u pacienta. Nezatahuje se pouze na stlaní prázdných lůžek a podávání léků per os. Jinak je zatažen vždy. U jednoho nemocného může být při intimních výkonech -je to třeba i natáčení EKG - pouze jeho sestra a jedna studentka. Větší počet přítomných je považován za nevhodný. Studentky ošetřovatelství se učí hygienu na lůžku tak, že pacienta prakticky umyjí pod „koupací přikrývkou“, to znamená, že nemocný není nikdy odkrytý. Na druhou stranu je nápadný, na naše poměry značně laxní přístup k hygienicko-epidemiologickému režimu a k hygieně nemocného celkem. Podobně jako má kolegyně před rokem narážela jsem i já na to, že v anglické nemocnici se vše děje pouze z přání a popudu nemocného. Pacienti se nemyjí každý den, ale pouze 1krát týdně se koupou ve vaně.
Toto pravidlo platí i v případě intenzivní péče. Pacient v bezvědomí je umýván podle potřeby, zejména při znečištění. Na oddělení je velký problém multirezistentních nozokomiálních infekcí (MRSA). Pacient s pozitivní multirezistentní infekcí je umístěn na jednolůžkový pokoj a na otevřené dveře je připevněn nápis informující, že jakákoli návštěva se má hlásit sestře. Sestra vstupující do tohoto boxu má mít oblečenou jednorázovou zástěru a rukavice na jedno použití. Toto jsou všechna opatření, která používají v souvislosti s nemocnými s multirezistentní infekcí.
* Dalším zvláštním bodem je prevence násilí. V čem spočívá?
Již první den mě zaujala hned u vchodu do nemocnice tabule, která jednak upravovala chování nemocných a návštěv, jednak informovala o tom, že jakákoli forma násilí proti zaměstnancům nemocnice je nepřijatelná. Doslovně cituji: Útočné, násilné, urážlivé či výhružné chování není povoleno. Násilný čin na zaměstnanci NHS je trestným činem. Osoby vystupující tímto způsobem budou hlášeny na policii a budou soudně stíhány. A formy násilí - opět doslovně cituji - slovní napadání, křik, hrozby, mimoslovní napadání, sledování, zastrašování, sexuální obtěžování či obtěžování z rasových důvodů a fyzický útok nejsou přípustné.
* Co vše je tedy považováno za nežádoucí chování v nemocničním zařízení?
Nadměrný hluk, hlasitá konverzace, křik, nadávání či urážlivé poznámky, hanlivé sexuální nebo rasově zaměřené poznámky, diskriminující poznámky o pohlaví, rase, věku, vyznání a schopnostech, urážlivá, nepříjemná sexuální gesta či chování, nadužívání alkoholu nebo drog i léků v nemocnici, dealering drog, vědomé poškození zařízení nemocnice, zlodějství, hrozby, přenášení útočných zbraní a napadnutí personálu, nemocných či návštěv. Chová-li se popsaným způsobem návštěva, může být vykázána z nemocnice a taktéž jí může být zakázán, na určitou dobu, vstup do nemocnice. Jejich chování se dále řeší na policii jako přestupek.
Chová-li se takto nemocný, je možné jej vyloučit z nemocnice. Uvedený nemocný zde také po dobu 1 roku nebude léčen, pouze v akutním případě ošetřen a stabilizován, následně je ihned přeložen do jiného zdravotnického zařízení. Toto chování se také řeší na policii jako přestupek. Všeobecně se všechny tyto situace řeší zejména domluvou a vysvětlením. Pro každý den je v nemocnici stanoven „manažer na telefonu“, který má na starosti právě tyto situace. Všechny uvedené situace jsou pečlivě evidovány v dokumentaci.
Největší pomocí při řešení těchto situací je možnost sestry kdykoli si přivolat pracovníky ochranky. Závěrem chci říci, že stáž v Anglii mě velice povzbudila ve vlastní práci. Ano, jsme v České republice a možná máme v některých oblastech péče o nemocného jisté rezervy. Ale nejsme ani zaostalí a v mnohých oblastech jsme daleko před Anglií. Proto jsem ráda, že se mi dostalo tohoto srovnání.
O autorovi: Připravila Hana Černá-Šípková