V roce 1991, krátce po Sametové revoluci, jsme přešli od socialistického státního zdravotnictví, OÚNZů a KÚNZů k systému veřejného zdravotního pojištění. Namísto centrálně plánovaného zdravotnictví financovaného ze státního rozpočtu a řízeného ministrem jsme zavedli evropské zdravotnictví postavené na povinném veřejném zdravotním pojištění, provozovaném veřejnoprávními, na státu nezávislými zdravotními pojišťovnami.
Zdravotní pojišťovny jsou řízeny nejvyšším orgánem, Správní radou. Ta je dnes složena téměř výhradně z politiků. Není to však odjakživa. Správní rada zdravotní pojišťovny byla původně složena ze zástupců pojištěnců, zástupců zaměstnavatelů a zástupců státu v poměru 10:10:10.
Teprve David Rath jako ministr zdravotnictví prosadil nekompromisní politizaci Správní rady VZP. Podle Rathova návrhu dnes volí členy Správní rady Poslanecká sněmovna z poslanců ve stejném poměru, v jakém jsou jednotlivé politické strany zastoupeny ve Sněmovně.
Dvacet členů SR představuje tedy zmenšenou Sněmovnu v poměru 1:10. Zbytek, tedy zástupce státu, jmenuje vláda. Zatímco dříve jimi byli především odborní úředníci, kteří se zdravotnímu pojištění profesně věnovali, jsou to dnes vesměs politicky profilovaní náměstci ministrů. Díky rozložení resortů ve vládě především náměstci ministrů za TOP 09.
Není správné, aby ministr zdravotnictví ovládal VZP. Nikdy tomu také tak nebylo, vyjma již zmíněného Davida Ratha, který brutálně ovládl VZP prostřednictvím svého náměstka Vladimíra Drymla a nuceného správce Antonína Pečenky.
Není pravda, že by dříve měl ministr zdravotnictví “svého” člověka ve vedení Správní rady VZP. Je dobré si připomenout, že výkon funkce člena Správní rady je každý člen povinen vykonávat nezávisle a VE PROSPĚCH POJIŠŤOVNY A JEJÍCH POJIŠTĚNCŮ! VZP ani jiná zdravotní pojišťovna totiž není státním úřadem, který má hledat finanční rezervy, ale zástupcem pojištěnců, kterým má nakupovat kvalitní a levnou zdravotní péči.
Důrazně varuji před tím, aby ministr ovládal VZP či jinou zdravotní pojišťovnu. Důrazně varuji před zestátňováním veřejného zdravotního pojištění, před opouštěním evropského modelu na státu nezávislého veřejně spravovaného pojištění.