„Nejdříve zaplaťte lékaře, pak s vámi budeme spolupracovat na reformách,“ vzkazuje politikům Milan Kubek.
E15: Na nedávném sjezdu ČLK jste suverénně obhájil post prezidenta. Za váš styl vedení komora ovšem platí tím, že se jí od vnějších pozorovatelů dostává nálepky odborové organizace. Vadí vám toto hodnocení?
S nálepkami se obecně těžko bojuje. Když ti, kteří vám ji dávají, mají pocit, že z ní mohou získat nějaký prospěch, tak vám tu nálepku budou dávat. Jsem rád, že Ústavní soud potvrdil nejen legitimitu povinného členství v ČLK, ale zároveň potvrdil, že ČLK hájí profesní zájmy svých členů legitimním způsobem. Naše komora se skutečně chová úplně standardně. Podobně jednají lékařské komory v Rakousku, v Německu. Pokud mají profesní samosprávy naplňovat své základní poslání, pak to jinak ani nejde.
E15: Třeba já ale tu nálepku nepoužívám kvůli prospěchu. Mám dojem, že stavovská komora by v optimálním případě měla být prostředníkem, v aktuální situaci prostředníkem mezi vládou a odborovou iniciativou Děkujeme, odcházíme. Když si komora lehne do stejného zákopu jako odboráři, nemůže se divit, že proti ní vláda používá stejnou munici.
Rozumím a pokusím se vám to vysvětlit. Komora vzniká zákonem. Stát některé své kompetence deleguje na profesní samosprávu. A lékařská komora dělá řadu věcí v zájmu celé společnosti. Jde hlavně o dohled nad odborností a kvalitou lékařské péče a disciplinární systém. Na druhé straně jsou zde ale také lékaři, kteří si komoru platí a oprávněně požadují, aby komora hájila jejich zájmy. Mě jako prezidenta musejí zajímat problémy nejposlednějšího sekundáře, který čerstvě absolvoval lékařskou fakultu. Jemu nepomohou řeči o etice a o reformě. On je zaměstnán formálně na zkrácený pracovní úvazek, pobírá méně, než je minimální mzda, musí si platit za vzdělávání, a chce- li se zapojit do povinného systému specializační přípravy, pak dokonce musí podepsat závazek, že bude pět let po složení atestace pracovat v Česku.
E15: Takový závazek se ale týká jen rezidenčních míst vypisovaných státem pro nedostatkové profese, snad ne všech absolventů.
Samozřejmě. Ale bez rezidenčního místa vás nikdo nezaměstná, nemáte šanci získat specializaci. Komora se nemůže tvářit, že se jí problémy lékařů netýkají. Zmínil jste akci lékařských odborů Děkujeme, odcházíme. Lékaři nám odcházejí ve velkém množství, řekněme po stovkách ročně. My na to upozorňujeme už minimálně dva roky. Říkáme to, kudy chodíme. Ale všichni se tváří, že ten problém neexistuje. Zřizovatelé a ředitelé nemocnic ho zametají pod koberec, aby nevrhli špatné světlo na svou nemocnici. A pojišťovny klidně proplácejí zdravotní péči i v nemocnicích, kde personální vybavení naprosto nedostačuje. Cílem akce Děkujeme, odcházíme není vyhnat lékaře do emigrace. Jejím cílem je zlepšení pracovních podmínek v nemocnicích tak, aby lékaři naopak odcházet nemuseli. Proto tuto akci komora musí podporovat. Je to možná zoufalý, ale po 20 letech marného volání oprávněný pokus lékařů svou situaci nějakým způsobem změnit.
E15: Vnímáte akci Děkujeme, odcházíme jako zlomovou?
Já ji tak vnímám. To skutečně není žádná hra na stávku. Kdyby lékařské odbory vyhlásily stávku lékařů, tak by se do ní asi nikdo nezapojil. Všechny stávky lékařů byly vždy organizovány tak, aby nebyl nikdo poškozen. Všechny byly tak trochu symbolické. A lidé, kteří mají moc problém řešit, si tuto naši slušnost vykládali jako slabost. Děkujeme, odcházíme, to je něco úplně jiného. Lékaři poznali, že mají sílu, protože je nikdo nemůže nahradit. A postupují zcela legitimním způsobem. Podají výpověď k určitému datu. Navíc akci avizovali rok dopředu, takže všichni měli šanci ten problém řešit. Když budou podány výpovědi k prvnímu lednu, stále běží dva měsíce výpovědní lhůta. Takže jestli prvního března lékař nepřijde do práce, protože už nebude zaměstnancem, tak nenese nejen žádnou právní, ale ani morální odpovědnost za to, co se bude dít. Viníky budou naši politici.
E15: Jenže pořád se zdá, že protest řada lidí nebere vážně. A to v čele s premiérem Nečasem. Z jeho avizovaného jednání s ministrem Hegerem o stavu zdravotnictví se stala pětiminutovka po zasedání vlády.
Pan ministr Heger byl na sjezdu naší komory a je v úzkém kontaktu s lékaři i řediteli nemocnic. Takže už pochopil, jak moc je situace vážná. Pan premiér v tak úzkém kontaktu se zdravotnictvím není, takže mu vážnost situace asi ještě nedochází.
E15: Všichni se ovšem tváří, že lékařům rozhodně pomoci nelze, přinejmenším ne v příštím roce. Peníze prý nejsou v nemocnicích, ve státním rozpočtu, zkrátka nikde.
Peníze jsou, ale vláda zřejmě nepovažuje zdravotnictví za prioritu. Žádná ze stran vládní koalice neměla ve volebním programu, že bude omezovat dostupnost a kvalitu lékařské péče. Pojišťovny na účtech peníze mají. A pokud je tady krizová situace, a to je, bylo by legitimní tyto rezervní peníze použít.
E15: Vidíte i jiné možné zdroje?
Jistě. To, že vláda nezvýšila platby za státní pojištěnce, je čistě její chybné politické rozhodnutí. Že ty peníze budou potřeba, jsme avizovali včas. A bývalá ministryně zdravotnictví Jurásková také navrhla jakés takés navýšení plateb, ale vláda se tím odmítla vůbec zabývat. Příjmová stránka zdravotního pojištění je vůbec velmi nespravedlivá. Příští rok očekává VZP za jednoho zaměstnance měsíční příjem 2885 korun, za OSVČ jen 1253 korun. A stát, který platí pojistné za děti, důchodce a nezaměstnané, tedy za 60 procent obyvatel, kteří čerpají 80 procent zdravotní péče, přispívá měsíčně pouhými 723 korunami. Jeho platby tvoří pouhých 24 procent příjmů zdravotního pojištění. Na výdajové straně systému vidím největší problémy v lécích. V katastrofálním stavu je totiž systém určování maximálních cen a úhrad léků z veřejného zdravotního pojištění.
E15: Na nečinnost Státního ústavu pro kontrolu léčiv si stěžujete často.
Ale ta nečinnost je možná pouze s tichým souhlasem ministerstva zdravotnictví. Nevidím zkrátka na straně státu vůli řešit problémy. K tomu si připočtěme ještě chaotickou investiční politiku a nákupy předražených přístrojů. To jsou věci, o kterých se pořád mluví, ale reálně s tím nikdo nic nedělá. Proto již lékařům došla trpělivost a nechtějí čekat. Dvacet let slyšíme, že přijdou nějaké báječné reformy a na jejich základě se budeme mít lépe. Výsledek je nulový. Tentokrát to chceme zkusit obráceně. Nejprve zaplaťte lékaře, pak s vámi budeme spolupracovat na reformách.
E15: Argument, že je třeba nejdřív zalátat systémové díry, jimiž peníze unikají, a teprve pak přilít další finance, u vás tedy neobstojí?
Dvacet let mohli politici látat. Před dvaceti lety jsme na to slyšeli všichni. Před pěti lety na to slyšel někdo. Dnes už na to neslyší nikdo.
E15: Máte jako prezident lékařské komory v hlavě nějaký scénář pro případ, že jednání s vládou selžou a skutečně nastane odchod tisíců lékařů? Co se bude dít?
Předně, pořád je čas tomu zabránit. Pochopitelně bude záležet na tom, kolik lékařů skutečně nepřijde prvního března do práce. Když jich bude málo, bude to mít vážné důsledky pro dané nemocnice, pro jejich ředitele, možná i pro některé lékaře. Pokud jich ale bude hodně, bude muset vláda lékařům vyhovět. Jiná alternativa nebude. Žádná vláda na světě nic jiného nevymyslela. Vláda železné lady Margaret Thatcherové, která byla silnější než naše současná koalice, nevydržela lékařům vzdorovat ani týden. A co může dělat lékařská komora? My především varujeme lékaře, aby nezůstávali v nemocnici poté, co z ní velká část jejich kolegů odejde.
Ti, kteří by zůstali, by totiž nesli veškerou odpovědnost za jakákoli odborná pochybení, k nimž by došlo. A při provozu, který nebude v souladu s odbornými doporučeními, k nim docházet bude.
E15: Ministr Heger už jeden vstřícný krok učinil. Slíbil změnit systém postgraduálního vzdělávání. To je vedle platů druhý požadavek akce Děkujeme, odcházíme.
O tom se jedná déle než rok a výsledky stále nejsou. Zatím ještě nevyšla ani nová vyhláška o oborech specializačního vzdělávání. A stále neexistuje žádný návrh novely zákona o vzdělávání lékařů.
E15: Původně byly ve výzvě Děkujeme, odcházíme tři požadavky. Kromě platů a vzdělávání také zrušení úhradové vyhlášky na letošní rok do 30. června. Po tomto termínu bod v tichosti zmizel a zbyly dva. Nemůže to být vnímáno jako slabost?
Úhradová vyhláška nebyla novelizována. Prostě platí, to je skutečnost. A s tím, jak se blíží konec roku, ztrácí smysl žádat její zrušení. Dnes je aktuálním požadavkem solidní úhradová vyhláška na příští rok. To, co předložilo ministerstvo zdravotnictví, solidní není. Jde o pokles dostupnosti zdravotní péče s tím, že veškerá odpovědnost je přenášena na lékaře. A to je strašně nefér. Máme tu zákony, které občanům garantují široký nárok na zdravotní péči z veřejného zdravotního pojištění, a lékaři jsou vyhláškou nuceni, aby pacientům odpírali to, na co mají právo. Místo aby politici vytvořili podmínky pro defi- nování nadstandardu, tedy toho, co nemusí být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, tak se tváří, že všichni mají nárok na všechno. A odpovědnost za omezování práv pacientů přehazují na lékaře.
E15: Debata o nadstandardech nás snad v příštích měsících čeká v intenzivnější podobě než dosud, i když sama o sobě je velmi letitá. Odpovědnost za určení standardů si mezi sebou stále přehazují lékaři a politici. Je z toho cesta ven?
Jistě. My navrhujeme zákonem zřídit dohodovací řízení o úhradových standardech. V něm by jednala komora, zdravotní pojišťovny, odborné společnosti a nějací zástupci pacientů. Dohodli by, co je možné ze stávající zdravotní péče dostat mimo zdravotní pojištění. ČLK už na jaře vyzvala odborné společnosti, aby s námi začaly spolupracovat. Bohužel většina jejich odpovědí byla poměrně alibistická. Zhruba v tom duchu, že je to jistě správné, že je třeba šetřit, ale zrovna, jako na potvoru, v tom jejich oboru musejí všichni všechno dostávat.
E15: Ministr zdravotnictví oslovil odborné lékařské společnosti se stejnou výzvou a dopadl prakticky stejně.
Ano. A poté, co dopadl stejně, jsem odborné společnosti oslovil znovu. Protože i ony mají odpovědnost. Kdo jiný než lékařské odborné společnosti by se této práce měl účastnit? Teď je na stole poměrně logická odpověď, že pro jednání chybí institucionální rámec. Proto chceme po ministrovi, aby uzákonil právě toto dohodovací řízení.
E15: To vypadá na dlouho…
Víme, že výsledkem nebude nějaká rychlá úspora. Bude to dlouhý proces a bude nekonečný. Stále se totiž objevují nové technologie a je třeba regulovat, co z toho si můžeme dovolit proplácet a co ne. To je ta nepříjemná, ale nutná otázka, jestli například proplácet lék, který má o deset procent lepší účinek, když je desetkrát dražší. Na druhé straně zastarávající metody je třeba dostávat mimo systém pojištění.
E15: Vztahy mezi ČLK a ministerstvem se každopádně zdají vlídnější než dříve. V čem je rozdíl mezi ministrem Hegerem a dejme tomu Tomášem Julínkem, s nímž měla komora vztahy extrémně špatné?
Zásadní rozdíl je v tom, že pan docent Heger není žádný ideologicky zaslepený fanatik. Nemá potřebu dělat na zdravotnictví nějaké pokusy, které nikde nefungují. Tuto potřebu měl ministr Julínek po vzoru bývalého slovenského ministra zdravotnictví Zajace.
E15: Rudolf Zajac je ovšem zdravotnickým expertem TOP 09, strany, za niž sedí ve vládě i Leoš Heger. To vás neděsí?
Nás by to vyděsilo ve chvíli, kdy by se stal ministrem zdravotnictví a měl možnost u nás realizovat ty své experimenty, se kterými na Slovensku, abych byl velmi kulantní, neuspěl.
E15: Výzva Děkujeme, odcházíme může stát Leoše Hegera funkci. Ve chvíli, kdy ČLK má na ministerstvu partnera, s nímž se jí dobře jedná, zároveň podporuje akci, která jej může stát křeslo. Vnímáte to jako riziko?
My musíme primárně hájit zájmy lékařů. Nepopírám, že s panem ministrem Hegerem máme na spoustu věcí názory shodné nebo podobné. A jeho případné odvolání by bylo jen signálem toho, že vláda prostě ten problém řešit odmítá. Ministr Heger má dobrou pověst mezi lékaři, má autoritu. Ale vláda si zase nemůže myslet, že pouze kvůli osobě ministra Hegera by lékaři ustoupili od svého záměru prosadit si po dvaceti letech důstojné pracovní podmínky v nemocnicích.
E15: O tom, že odvolání Leoše Hegera bude jen důkazem, že vláda nechce problémy řešit, se píše i v usnesení sjezdu ČLK. Odkud máte informace, že by měl ministr skončit?
To byl tak silný šum, že už nejsem schopen určit, odkud jsem to zaslechl poprvé. Ale cvrlikali si o tom vrabci na střeše.
E15: Také jsem tu spekulaci před časem zachytil, ale pak to celkem utichlo. Ministr financí Kalousek to velmi vehementně popřel.
Politici bohužel často prohlašují pravý opak toho, co chtějí udělat. A pan ministr Kalousek je velmi zkušený politik.