E15: Vláda má rozpory v pohledu na zdravotnictví. Může být zájem ministra financí Andreje Babiše o zdravotnictví pro rezort užitečný?
Zatím to spíš vypadá tak, že když se dva perou, zdravotnictví pláče. Na to, jak silnou většinu má vláda v parlamentu, toho zatím prosadila málo. V programovém prohlášení má například zákon o neziskových nemocnicích. Dosud přitom neexistuje ani jeho věcný záměr. Vláda, která neplní své prohlášení, ztrácí legitimitu. Problémy je třeba řešit, ne o nich donekonečna diskutovat. Zdravotnictví má dva hlavní problémy: nedostatek financí a nedostatek personálu. Pokud nepřijdou další peníze, péče bude hůř dostupná, méně kvalitní, méně bezpečná, pacienti budou na vše déle čekat a více doplácet. Pokud jsou s tím lidé smířeni, ať dál mlčí. Pokud ne, měli by nám pomoci na politiky zatlačit.
E15: Na to někteří lidé včetně ministra Babiše řeknou, že se má nejdřív zlepšit efektivita, než bude stát znovu zdravotnictví přidávat.
My lékaři však nemůžeme nikomu říct: začneme vás léčit, až se ucpou díry a zvýší efektivita. Je chvályhodné, že pan ministr Babiš má zájem, aby se ve zdravotnictví nekradlo. Krást se nemá nikde. Primárně by se ale měl starat o to, aby lidé a především velké firmy platili daně a aby tak stát mohl podporovat zdravotnictví. Zdravotnictví tu přece není od toho, aby bylo laciné, ale aby bylo kvalitní a aby každý dostal péči v tom čase a místě, jak ji potřebuje. Efektivita je hezká věc, ale spíš pro hodnocení průmyslu.
E15: Nedávno jste jednal s ministrem financí o vyšších platbách státu. Předpokládám správně, že vám řekl, že peníze nejsou?
Peníze nejsou a nebudou nikdy. Vše je otázkou priorit. Česká republika dává na zdravotnictví 7,5 procenta hrubého domácího produktu, což je jedno z nejnižších čísel v Evropské unii. V přepočtu na paritu kupní síly jsme také na chvostě, předstihlo nás i Slovensko. Zdravotnictví je dlouhodobě vážně podfinancováno.
E15: Veřejné výdaje ale tak výjimečně nízké nejsou, spíš ty soukromé.
Máme sice velice nízký podíl soukromých výdajů na zdravotnictví, po zrušení poplatků je to asi 15 procent. Jenže drtivou většinu z toho platí senioři v lékárnách. V zemích, kde jsou soukromé platby vyšší, tvoří významnou část připojištění, které si platí především bohatší lidé. U nás připojištění neexistuje. Pokud se má platit více peněz, měli by je dávat ti, kteří je mají. Snažit se ždímat další peníze z chudých důchodců nedává smysl. I lékař v Praze jako já se setkává s pacienty, kteří si odmítají nechat předepsat léky nebo nedodržují jejich dávkování, jen aby ušetřili.
E15: Neměl by se tedy spíše vytvořit prostor pro komerční připojištění než zvyšovat platby státu?
Je to jistě možné, součástí programového prohlášení vlády to ale není. Na rozdíl od pravidelné valorizace plateb za státní pojištěnce.
E15: Ve chvíli, kdy se ministr financí zdráhá odsouhlasit ministerstvu zdravotnictví navýšení plateb státu do zdravotnictví o 4,3 miliardy korun ročně, navrhujete ještě větší zvýšení. Myslíte to vážně?
Naprosto. Systém veřejného zdravotního pojištění by měl být spravedlivý. Navrhli jsme, aby stát alespoň pro začátek platil za důchodce a děti 13,5 procenta z minimální mzdy, jako platí lidé bez jakéhokoli příjmu (tedy zhruba 29 miliard korun ročně navíc – pozn. red.) Není přece morální, aby stát dál platil za své pojištěnce míň než člověk, který nemá vůbec žádné příjmy. Stejně tak prosazujeme zrušit pravidlo, že osoby samostatně výdělečně činné mají poloviční vyměřovací základ zdravotního pojištění proti zaměstnancům. Nic proti podpoře živnostníků, ale ať je stát podporuje ze svého, ne na úkor zdravotnictví. Lékaři nemohou kádrovat své pacienty a živnostníky léčit jen napůl.
E15: Kde ještě byste hledal peníze pro zdravotnictví?
V České republice je mnoho let uměle stlačována cena práce. Lidé mají nízké mzdy a platí kvůli tomu nízké daně i zdravotní pojištění. I proto je zdravotnictví podfinancované. Zboží, zdravotnické prostředky i léky přitom nakupuje za evropské ceny. Z dlouhodobého hlediska jiná cesta než vyrovnání příjmů se sousedním Německem není.
E15: Poměrně nízká cena práce je ale z pohledu investorů konkurenční výhoda Česka.
A chceme být zdrojem laciné pracovní síly pro okolní státy? Myslím, že máme na víc.
E15: Jak si zatím vede podle vás ve své funkci ministr Němeček?
Nechci být soudcem mezi ministry Němečkem a Babišem, ale když pan ministr Babiš upozorňuje, že se potřebné zákony přijímají pomalu, tak má pravdu. Zákon o vzdělávání lékařů, zákon o neziskových nemocnicích a další očekávané normy stále nemají definitivní podobu. Ovšem má pravdu i ministr Němeček, když kritizuje, že ministr Babiš sliboval zlepšení výběru daní, a to se také nedaří.
E15: Říká se, že kvůli špatnému systému vzdělávání musejí mladí lékaři podvádět při svých stážích. Je to tak zlé?
Je. Mladí lékaři, kteří odcházejí do zahraničí, uvádějí komplikovaný systém specializačního vzdělávání hned jako druhý důvod odchodu. Tím prvním jsou nízké mzdy a obrovské množství přesčasů. Systém vzdělávání je složitý a náročný.
E15: Znamená to, že se po mladých lékařích chce, aby byli příliš dobří?
S kvalitou to nemá mnoho společného. Systém je velmi nepřátelský. Lékaři jsou nuceni léta dojíždět do fakultních nemocnic. Přitom ve fakultních nemocnicích nikdo nemá reálně zájem je něco naučit. Spíše je využívají jako lacinou pracovní sílu. Další věc jsou počty různých výkonů, které musí lékař v rámci specializačního vzdělávání udělat. Ty jsou často nereálně vysoké. Není v České republice tolik děloh, které by bylo možno odoperovat, aby všichni gynekologové mohli bez podvádění získat specializaci. Nemá cenu nastavit laťku příliš vysoko a pak tolerovat, když se podlézá.
E15: Proč vadí, že máme mnoho základních oborů? Je rozdíl, jestli lékař nejdřív studuje širší obor a pak svoji specializaci, nebo se rovnou věnuje vzdělávání na míru úzkému oboru?
Ten rozdíl je zásadní. Lékař musí mít trochu nadhled. Neléčíme orgány, léčíme lidi. Úzká specializace znesnadňuje také možnost vzájemného nahrazování lékařů. Je nesmysl mít 90 specializačních oborů, Němci mají 33 základních oborů a pak navazující „subspecializace“. Například není rozumné nutit někoho, aby si hned po škole řekl: budu dětským psychiatrem. Lékař by se nejdřív měl vzdělat jako psychiatr a pak si rozmyslet, jestli ještě rok věnuje nástavbové specializaci. Pak by bylo dětských psychiatrů více.
E15: Další zásadní zákon, na který čekáte, je ten o neziskových nemocnicích. K čemu by měl být?
Měl by stanovit základní síť lůžkových zařízení garantovanou státem. Naše představa je, že by to měla být přibližně jedna nemocnice na sto tisíc obyvatel; bavíme se tedy asi o stovce nemocnic. Ty by měly mít zvláštní výhody i povinnosti. Výhodou by byla jistota smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami a daňová zvýhodnění. Nepochybně by byly osvobozeny od daní ze zisku, ale nemocnice moc v zisku stejně nejsou. Aby to mělo smysl, měly by být osvobozeny i od platby DPH. Na druhé straně by měly být povinnosti. Zajišťovat určitý rozsah zdravotních služeb. Respektovat tarifní platové tabulky. Byly by také povinny zveřejňovat smlouvy včetně cen nakupovaného zboží a služeb. Pokud by se to podařilo, byl by to obrovský přínos transparentnosti zdravotnictví. Rozdíly, za které jednotlivé nemocnice nakupují zboží a služby, jsou neodůvodněné, ale jen těžko se prokazují. Neziskové nemocnice by se nemohly vymlouvat na obchodní tajemství.
E15: Kdo by určil, kdo bude a kdo nebude mít výhody neziskových nemocnic? Poslanci?
Ne, to by narazilo u Ústavního soudu. Navrhujeme, aby se vytvořila právní forma tak atraktivní, aby o ni provozovatelé nemocnic měli sami zájem.
E15: To jich pak ale může být i víc než sto.
Mohlo by jich být víc. Malá zařízení, která neposkytují komplexní péči, by ale nesplnila požadavky.
E15: Dosud jediný známý pracovní návrh zákona ale vašim představám neodpovídá?
Ten materiál jsme odmítli, je úplně špatný. Dnes se k němu ministerstvo příliš nehlásí. Jiný ale zatím nepředložilo.
E15: Kdyby byl zákon o neziskových nemocnicích, přestane se v nemocnicích krást?
Jsem už alergický na to, když pan ministr Babiš nebo někdo jiný z politiků uráží lékaře tím, že zdravotnictví přirovnává k černé díře. Je to neuctivé. Když se podíváme na kvalitu a dostupnost zdravotní péče a na druhé straně peníze, které do systému jdou, pak zdravotnictví naopak působí velmi efektivně. Ovšem za cenu nízkých odměn zdravotníků. Netvrdím, že se ve zdravotnictví nekrade. Krade se v celé České republice, zdravotnictví asi nemůže být výjimkou. Není ale o nic horší. Kdyby tak dobře jako zdravotnictví fungovaly jiné rezorty, byla by tato země dál.