Přes plakáty a rafinované samoobslužné stojany není vidět na protější zeď lékárny. Poutače na akční slevy vitaminů jsou všude, ke každému léku na recept lékárník nabídne volně prodejný doplněk. Jestli se vám v poslední době při návštěvě lékárny zdá, že v ní reklama na volně prodejné zboží narostla do nečekaných rozměrů, nejste sami. Co se to v lékárnách děje? Lékárníci pouze reagují na to, k čemu je motivuje ekonomická situace na trhu.
Z léků na recept tržby klesají, a tak dělají, co mohou, aby přesvědčili lidi k nákupu dalšího zboží. Ať už jde o volně prodejné léky, doplňky stravy, nebo kosmetiku. „V důsledku eroze cen a úhrad léků na recept význam volně prodejného sortimentu pro ekonomiku lékáren docela určitě roste,“ říká za síť lékáren Dr. Max mluvčí Michal Petrov.
Významnou předností velkých sítí proti jednotlivým lékárnám je podpora prodeje.
V celkovém obratu tvoří u Dr. Maxe volně prodejné zboží zhruba 30 procent. U samostatných lékáren je to méně.
K volně dostupnému zboží se lékárny upínají, protože se snížily tržby za výdej léků na recept. Pro lékárny je totiž teď sortiment léků na recept jen minimálně výdělečný. Jak stát tlačí jejich ceny kvůli úsporám dolů, klesá i regulovaná přirážka pro lékárnu.
Další pokles zisku z léků na recept přineslo zrušení regulačních poplatků v lékárnách. Z každého receptu měla lékárna třicet korun. Tyto příjmy jsou lékárnám po zrušení poplatků kompenzovány jen částečně.
Došlo to tak daleko, že někteří výrobci navíc kvůli hrozbě paralelního vývozu léků určených pro český trh různým způsobem vstoupili do distribučního řetězce a inkasují část přirážky určené pro lékárny a distributory.
Státem placené lékárny Podle vyjádření Marka Hampla z Grémia majitelů lékáren někteří výrobci po dohodě s distributory berou část přirážky na úkor lékárny přesto, že ve skutečnosti distribuci neprovádějí. „Význam volně prodejných léků se posouvá výše. Dnes lékárníci daleko více přemýšlejí, jak by mohli prodej podpořit, aby přežili. Situace není jednoduchá,“ potvrzuje obchodní ředitel firmy Sanofi Pavel Kvašinský. I z pohledu velké farmaceutické firmy je tento trend cítit. „Má to dopad i na nás. Důležitost volně prodejného portfolia se pro Sanofi, respektive Zentivu v České republice zvyšuje,“ říká Kvašinský.
Vše vede k tomu, že jsou pro lékárníky prodeje doplňkového zboží stále důležitější.
Podle Hampla se to nezmění, pokud se politici neodhodlají k zavedení plateb ze zdravotního pojištění za odborné služby lékárníka při vydání léku na recept. „Je potřeba říci, jestli bude lékárna poskytovat skutečně odborné zdravotnické služby, nebo to budeme degradovat na obchod. Ve všech zemích Evropské unie je lékárenská péče z veřejných prostředků, jen u nás ne. Z lékáren budou pouhé obchody, pokud si to pojišťovny a ministerstvo neuvědomí a nezačnou platit za lékárenskou péči, kterou poskytujeme při vydání léku,“ říká Hampl.
Na tom, zda a jak by měly být lékárny placeny z veřejného zdravotního pojištění za odborné vydání léků, ale zatím není shoda.
Naopak, není jisté, jestli lékárny od příštího roku nepřijdou i o dosavadní dvanáctikorunovou kompenzaci zrušených regulačních poplatků. Právě tato položka by se mohla stát do budoucna základem placení za odbornou práci lékárníka ze zdravotního pojištění.
Zdá se, že reklamní masáž pacientů nese svoje výsledky. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky, který sleduje tržby lékáren za léky a zdravotnické prostředky, jsou tržby za volně prodejné léky to jediné, co v posledních letech roste. V roce 2013 dali lidé za volně prodejné léky 7,6 miliardy korun.
Celkově přitom průměrné tržby obyčejné lékárny za léky a zdravotnické prostředky mezi lety 2010 a 2013 klesly o tři procenta. Nejvíc klesly doplatky pacientů za léky na recept, klesají ale i úhrady zdravotních pojišťoven. A to jsou data čistě za léky a zdravotnický materiál. Další významné tržby mají lékárny z mnohem méně zaručených doplňků stravy, třeba vitaminů a čajů. V celkových číslech to mohou být další miliardy korun ročně. Odhadem se v lékárnách protočí ve volně prodejném sortimentu celkem 15 miliard korun.
Důraz na volně prodejné léky může znamenat také větší význam odborného poradenství v lékárně. Lékárníci mají tendenci více radit a doporučovat pacientům, co mají užívat. Podle některých průzkumů se při dobré práci lékárníků dá ve zdravotnictví ušetřit část nákladů na péči lékařů v případě banálních onemocnění, jako je nachlazení. Význam samoléčby pacientů vybavených radami a přípravky z lékárny podle Petrova skutečně roste. „To je docela určitě jeden z důsledků momentálního stavu. Roste role lékárníka jako takového, protože se mu ještě víc otvírá prostor k uplatnění kvalifikace,“ soudí Petrov.
Různé volně prodejné doplňkové zboží tak zachraňuje ekonomiku lékáren. Z pohledu pacientů by ovšem mělo být důležité, jestli kupují efektivní léčbu, nebo předražené neúčinné preparáty. Obojí může být pravda. Například u doplňků stravy obecně nejsou vyžadovány vědecké důkazy o jejich účinnosti. Jediné, co musejí doplňky stravy splňovat, je bezpečnost. Účinek nemusejí mít žádný. Doplňky stravy o sobě dokonce nesmějí tvrdit, že mají léčebné účinky jako léky. „Byly uváděny účinky, které doplňky stravy nemohou mít a ani nebyly ničím podloženy,“ potvrzuje jeden z problémů s doplňky stravy Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva zdravotnictví. Sliby bez důkazu Evidováno je u nás přes 20 tisíc doplňků stravy. Každým z nich se úřady při zařazení do databáze zabývají. „Přibližně 75 procent z nich vykazovalo nedostatky,“ říká Čechová.
Některé dokonce obsahovaly nepovolené příměsi. „V některých případech byla zjištěna neschopnost identifikace složení výrobku, zejména těch původem ze zemí mimo Evropskou unii,“ dodává.
Na hranice etiky narážejí doplňky stravy v případě, že jsou za vysoké částky prodávány lidem pod nejasným příslibem zlepšení stavu při vážné nemoci. Často se s tím potkávají onkologové. „Neublíží vám to, ale ani nepomůže,“ opakují na dotazy pacientů k přípravkům za tisíce měsíčně. Jindy se lékaři setkávají s tím, že se pacient spolehne pod vlivem reklamy na doplňky stravy a promešká tím nejlepší čas pro zahájení klasické léčby.
V Česku také roste obliba homeopatie. Zatímco v roce 2001 se v Česku prodaly homeopatické registrované léky za 57 milionů korun, letos stihli čeští pacienti utratit stejnou částku hned v prvních čtyřech měsících roku.
Léčivých bylinek se v Česku sklidí ročně téměř tři tisíce tun, z toho se 650 tun vyveze a dalších 4200 tun přiveze. Řádově se k nám dovážejí surové léčivé bylinky za 200 milionů korun.
Největší podíl na produkci léčivek u nás má mimochodem bodlák zvaný ostropestřec mariánský, který se pěstuje na 4700 hektarech půdy. Má mít dobré účinky na játra, prý i na žlučník. Některé weby ho doporučují i pro řešení depresivních stavů. Lékaři ale opakují, že pro takové účinky nejsou vědecké důkazy.
Obecně profesoři medicíny nad tím, za co jsou pacienti ochotni platit, kroutí hlavou.
„Pacienti utrácejí obrovské peníze za nevědecké prostředky,“ říká Štěpán Svačina, předseda České lékařské společnosti.