Legislativně je dostupnost péče určena nařízením vlády, které stanoví konkrétní dojezdové časy k lékaři nebo čekací lhůty na vyšetření či operace. Například k praktickému lékaři by to měl mít pacient do 35 minut z místa bydliště, na náhradu kyčelního kloubu by neměl čekat víc než 52 týdnů. Podle náměstkyně ministra Heleny Rögnerové je nařízení několik let staré a některé časové lhůty jsou překonané. Nezohledňuje například také to, že pacient může lékaře raději mít poblíž práce než domova.
"Nařízení vlády je srozumitelné na úrovni pojištěnce, ale na systémové úrovni neposkytuje jednoznačný návod pro pojišťovny, kde a jak mají síť budovat," uvedl ministr. Dokument ale podle něj nezohledňuje, jestli místně dostupný lékař přijímá nové pojištěnce a podobně.
Podle právníka Ondřeje Dostála, který podal ústavní stížnost skupiny senátorů na systém úhrad ve zdravotnictví, je zajištění dostupné péče v první řadě povinností státu, i když ji delegoval na pojišťovny. "Kde není žádná nemocnice, například jako v Rumburku, musí péči zajistit stát. Nemůže tu povinnost nechat na pojišťovnách, které ze zákona nemocnice zřizovat nesmějí," řekl.
"V první řadě by praktický lékař by měl být tím, kdo pacientovi doporučí konkrétního specialistu a dá mu potřebné informace," řekl ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek. Případně si pacient může nechat vyhledat zdravotní pojišťovnou dostupné poskytovatele. Podle ředitelky Úseku zdravotnického Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR Zdeňky Salcman Kučerové v případě, že se mu nedaří se objednat, může kontaktovat pojišťovnu.
Ministerstvu a pojišťovnám chybí přesné informace. Čekací lhůty na vyšetření a další výkony má podle Vojtěcha evidovat takzvaná trojcestná žádanka, kterou kromě k zdravotnickému zařízení, kam pacient na vyšetření půjde, a jeho praktického lékaře dostane elektronicky také zdravotní pojišťovna. "Budeme také vědět, kam který lékař odesílá pacienty na vyšetření," dodal ministr. Ministerstvu pak mají čekací lhůty poskytovatelé péče pravidelně hlásit. Evidovat by se také mělo, jestli lékaři přijímají do péče další klienty. Některé zdravotní pojišťovny nebo například stomatologická komora už takové informace mají na svých webech. "Devadesát procent stížností je na dostupnost stomatologické péče. Zubaři nechtějí léčit na pojišťovnu a přijímat nové pacienty," dodal.
Zdravotní pojišťovny navíc podle ministra nemají jednotný přístup k evidenci stížností. Chce proto na webu ministerstva spustit formulář Nedostupná péče, kde si lidé budou moci vygenerovat stížnost pojišťovně. Kromě ní bude s těmito informacemi pracovat i ministerstvo. Pojišťovny by pak podle něj měly stížnosti projednávat ve svých orgánech a zveřejňovat, jak s nimi bylo naloženo.