Výplata za leden vyvolala vlnu rozhořčení mezi lékaři z nemocnic, když zjistili, že nedostali přidáno na platech, jak jim bylo přislíbeno v memorandu uzavřeném ministrem zdravotnictví s představiteli lékařských odborů na závěr akce „Děkujeme, odcházíme“.
Tato kampaň před rokem velmi rozbouřila politickou hladinu v zemi a uzavření memoranda ji umožnilo uklidnit. Odboráři se spokojili s příslibem nárůstu platu o 10 % v letošním roce.
Jak se však rok 2012 blížil, začalo ministerstvo tento svůj příslib znevěrohodňovat nejprve tvrzením, že nemělo jít o zvýšení platů od ledna roku 2012, ale v roce 2012. Každý normálně uvažující člověk by tomu rozuměl tak, že platy měly být zvýšeny od ledna 2012.
Později MZ přišlo s vyjádřením, že navýšení od ledna bude jen o 6,25 % a zbytek se dorovná v průběhu roku. I s tímto výkladem se odboráři smířili, avšak s první lednovou výplatou většina lékařů v nemocnicích zjistila, že přidáno nedostali.
Zvýšení platů se uskutečnilo jen v přímo řízených lůžkových zdravotnických zařízeních. Nyní je z této situace značné rozčarování a odboráři žádají, aby se do celé záležitosti vložil premiér.
Od základu chybný postup
Celý postup narovnání sporu mezi ministerstvem a lékaři z nemocnic byl od svého počátku chybný. Základní chyba je již ve zmíněném memorandu. Ministr zdravotnictví může ve věci platů lékařů hovořit jen za přímo řízená zdravotnická zařízení.
Nikoli za většinu ostatních nemocnic, neboť ty byly v roce 2003 převedeny z vlastnictví státu do vlastnictví krajů. Od roku 2003 tedy ministerstvo nemůže do chodu těchto zařízení zasahovat, neboť by to byl zásah do práv jiného vlastníka.
Ministr nyní argumentuje tím, že nemocnice získaly prostředky na navýšení platů úhradovou vyhláškou. Jejich vedení však rozporuje, že k tomuto navýšení úhrad ve skutečnosti nedošlo, a nyní bude snad dokonce zasedat jakási komise, která bude zjišťovat, zda nemocnice peníze dostaly, nebo ne. Ale to vůbec není podstatné.
I kdyby zdravotnická zařízení prostředky na navýšení v úhradách výkonů obdržela, nejsou ničím vázána dát je na zvýšení mezd lékařů. S výnosy ze své činnosti obchodní společnosti (jimiž dnes většina nemocnic je) naloží podle svého uvážení tak, jak to přísluší právu vlastníka. A ministerstvo nemá žádnou pravomoc do tohoto přerozdělení výnosů zasahovat.
Zmatek a nejistota
Jestliže tedy ministerstvo chtělo i nadále nemocnice řídit, nemělo je převádět do vlastnictví krajů. Tento převod byl jedním z nejhorších opatření, ke kterému při transformaci zdravotnictví po roce 1990 došlo. Stát tak ztratil možnost jednotného řízení poskytování zdravotní péče v páteřních zařízeních.
Vlastnická roztříštěnost s sebou přináší další nejednotnost v poskytování této péče. Názorně jsme to viděli a stále vidíme v oblasti regulačních poplatků, kdy se každý kraj v tomto ohledu chová jinak, což vnáší do systému zmatek a navozuje stav nejistoty mezi obyvatelstvem.
Stát před rokem 2003 vyřešil problém systémové zadluženosti nemocnic jejich částečným jednorázovým oddlužením a převedením do vlastnictví krajů. Neblahé důsledky tohoto zjednodušujícího rozhodnutí pociťujeme do dnešních dnů.
Ministerstvo se však chová, jako by i nadále nemocnice řídilo, včetně pokusu zasahovat do vnitřního chodu těchto samostatných subjektů různými právně irelevantními memorandy. Mělo by si však uvědomit, že kroky vedoucí ke změně vlastnictví jsou kroky prakticky nevratné, a přiznat si, že už většinu nemocnic neřídí.
A totéž by si měli uvědomit i představitelé lékařské veřejnosti při uzavírání různých memorand s ministerstvem.