za velkého zájmu pacientů a za smíšených reakcí švédských zubařů znepokojených přítomností levné konkurence,“ uvádí reportérka Krystyna Kołosowská.
Klinika City Dental zaměstnává zatím deset polských zubařů, kteří si vydělají třicet tisíc švédských korun měsíčně. Tým lékařů se bude střídat po šesti měsících, aby se zaměstnanci vyhnuli nutnosti platit extrémně vysoké švédské daně a sociální odvody. Ceny jsou zhruba poloviční ve srovnání s domácí konkurencí.
Švédské zdravotní pojištění kryje jen 30 procent nákladů, což nutí mnoho Švédů, hlavně důchodce, k cestám do Polska nebo do Lotyšska. Je proto logické, že Poláci přenášejí své služby přímo k pacientům.
Počet polských lékařů ve Švédsku již jde do stovek, o zdravotních sestrách nemluvě. Švédský státem spravovaný systém zdravotní péče je drahý a přitom ne vždy kvalitní. Čekací doba na operaci nebo léčení může trvat od dvou do osmdesáti týdnů.
Mnozí Švédové cestují za lékařským ošetřením do zahraničí. Pravidlo, že státní zdravotní péče znamená vysoké náklady, dlouhé čekací doby a mnohdy horší kvalitu, platí všude.
I ve Velké Británii. Není žádnou novinkou, že zámožnější Britové dávají přednost léčbě na soukromých klinikách ve Švýcarsku, Francii nebo ve Spojených státech.
Také mnoho britských lékařů volí kariéru za Atlantikem a britská Národní zdravotní služba (NHS) se potýká s nedostatkem specialistů.
Přijímá proto lékaře z Polska, Indie, Pákistánu a dalších “ levných“ zemí. V poslední době se ze zdravotní turistiky stává masová záležitost. Existují “ zubní trajekty“ (tooth ferries), jež vozí pacienty do Francie za kvalitnější zubařskou péčí.
Za náročnější léčbou jezdí Britové do Indie. Dlouhá cesta je mnohdy méně strastiplným řešením než dlouhé měsíce čekat na milost v podobě léčby ve státní nemocnici. Nyní je na řadě úvaha, jestli jsou Češi dostatečně bohatí, aby si mohli dovolit cestovat za léčením do Thajska, Indie, Francie nebo třeba jen do Polska. Pokud ano, pak budiž, provozujme drahý a špatný systém státního zdravotnictví.
PAVEL KOHOUT, Reflex