Paní ministryně Milada Emmerová na tomto místě reagovala na mé reformní návrhy (Osobní účty - novinka, kterou jinde odmítají, HN, 28. června). Už samotný název je nesmyslný.
Jednak ve zmiňovaném Nizozemsku jsou osobní účty zatím předmětem analýzy a nejsou zahrnuty do současných změn, proti kterým protestuje část rodinných lékařů.
Navíc v zemích, které osobní účty v kombinaci s pojištěním umožňují, se naopak tato forma úhrady zdravotní péče rychle rozšiřuje: lidé jim sami dávají přednost před klasickým pojištěním.
Ale já nechci volný trh!
K dalším nepravdivým tvrzením patří obviňování, že propaguji volný trh ve zdravotnictví. V žádném materiálu jsem tento termín nepoužil, vždy zdůrazňuji potřebnost regulovaného trhu ve zdravotnictví.
Osobní účty jsou účelově vydávány za základ návrhů změn, přestože představují pouze jeden z několika stavebních bloků reformy. Strašit občany tím, že dlouhodobě nemocní nebo starší z nich rychle vyčerpají svůj osobní účet a budou ponecháni bez pomoci, je také nesmysl.
Z osobních účtů bude hrazená péče, jejíž náklady jsou mezi občany rovnoměrně rozloženy. Péče, která je rozložena nerovnoměrně, tedy mimo jiné i chronické nemoci, bude hrazena převážně z povinného pojištění.
Mimo to existuje řada dalších pojistek. Veřejné příspěvky na osobní účty mohou zohledňovat riziko čerpání zdravotní péče. Součástí osobního účtu bude také tzv. stop-loss pojištění, které zajistí, že po vyčerpání peněz na osobním účtu budou další náklady hrazeny z povinného pojištění.
Navíc, prostředky z osobního účtu lze použít k zakoupení doplňkového pojištění a tím se zbavit obav z jeho přečerpání. Rozhodovat se o vlastní péči a platit si ji sám z osobního účtu bude tedy jen ten, kdo chce. Kdo nechce, přenese zakoupením doplňkového pojištění tyto starosti na svoji pojišťovnu.
Chceme znárodnit pekaře?
Stejně tak není reálné obávat se zanedbání potřebné péče. Zvýšení nákladů na zdravotnictví z důvodu zanedbání péče při zavedení spoluplateb, se nikde na světě nepotvrdilo.
Jinak by pojišťovny (a to obzvláště komerční!) spoluplatby nezaváděly a nedělala by to ani řada velmi solidárních systémů v Evropě (Francie, Belgie, Německo či Rakousko).
Tím spíše k něčemu takovému nepovedou platby z osobních účtů, na kterých budou mít občané k dispozici prostředky na zdravotní péči a nebudou je muset tahat přímo z peněženky.
Zkušenosti s osobními účty jsou ve skutečnosti opačné, než tvrdí paní ministryně. Vedou k prokázanému zvýšení zájmu občanů o vlastní zdraví, včetně preventivních zákroků, a ke zlepšenému dodržování lékařských pokynů při chronických onemocněních.
Zásadním problémem paní ministryně je to, že plete dohromady zajištění základních potřeb (k nim vedle zdravotních služeb patří i řada dalších, třeba potraviny) s rolí státu při poskytování služeb, které tyto potřeby uspokojují.
To, aby ti nejchudší měli co jíst, zajišťujeme pomocí peněžní podpory a ne tím, že znárodníme pekaře. Ve zdravotnictví se ale vláda pokouší přesně o takový nesmysl a snaží se odbourat i tu malou míru konkurence a nezávislosti na státu, které systém dostal na začátku 90. let.
Jde tedy o opravdový návrat ke komunistickému systému. Vždyť co jiného znamenají návrhy na slučování zdravotních pojišťoven v jednu a na vytvoření rigidní sítě „neziskových“ (čti státem a lékařskou komorou ovládaných) nemocnic, které budou ochráněny před konkurencí či snahou pojišťoven uzavírat smlouvy na základě kvality a efektivity péče. Takové snahy jsou v rozporu nejen s evropskými trendy, ale i se zajištěním kvalitní a dostupné péče pro všechny občany.
Tomáš Julínek, stínový ministr zdravotnictví ODS, Hospodářské noviny