Mitochondrie zodpovídají za většinu životních funkcí v těle. Mají i vlastní DNA

12. 8. 2022 7:30
1 nový názor
Autor: Pixabay

Mitochondrie představují zásobárnu energie pro buňky v lidském těle, a jsou tedy zodpovědné za celou řadu životně důležitých funkcí. Tyto buněčné organely mají vlastní mitochondriální DNA a vlastní genom. Dojde-li k mutaci této DNA, výsledkem je narušení energetické buněčné produkce a dysfunkce postižené tkáně, což označujeme jako mitochondriální onemocnění. Zajímá vás, o jaké poruchy se jedná?

Co jsou mitochondrie?

Co se dozvíte v článku
  1. Co jsou mitochondrie?
  2. Jaké jsou funkce mitochondrie?
  3. Mitochondriální DNA
  4. Mitochondriální onemocnění
  5. Co způsobuje mitochondriální onemocnění?
  6. Diagnostika a léčba mitochondriálního onemocnění

Mitochondrie jsou životně důležité organely, jež tvoří součást veškerých buněk v lidském těle, tedy až na červené krvinky. Mitochondrie těmto buňkám umožňují kyslíkový metabolismus neboli dýchání a produkci energie. V podstatě fungují jako elektrárny buněk, neboť slouží (podobně jako baterie) k napájení mnoha funkcí v těle.

Mitochondrie mají velmi specifickou strukturu. Jsou ohraničeny vnější mitochondriální membránou, vedle níž se nalézá vnitřní mitochondriální membrána. Tyto dvě membrány společně definují mezimembránový prostor. Uvnitř se nachází tzv. mitochondriální matrix, kde probíhá řada důležitých procesů a kde je rovněž přítomna mitochondriální DNA ve formě mitochondriálních nukleoidů. [1, 23]

Jaké jsou funkce mitochondrie?

Jak jsme si již uvedli výše, mitochondrie jsou energetickým centrem téměř každé tělesné buňky. Jsou zodpovědné za 90 % buněčné energie (ve formě adenosintrifosfátu) a za podporu metabolických funkcí.

Mitochondrie slouží v jednotlivých částech těla k různým účelům na základě toho, v kterých tkáních se nacházejí. Zajišťují tedy veškerou energii pro buňky, aby mohly růst a vykonávat mnoho dalších funkcí, mezi něž patří zejména následující:

  • produkce tepla,
  • růst buněk,
  • homeostáza vápníku,
  • metabolismus tuků,
  • metabolismus látek steroidní povahy,
  • podpora funkce nervového systému,
  • výroba tělesného tepla,
  • metabolické funkce v Krebsově cyklu,
  • dýchací cykly,
  • syntéza biomolekul,
  • buněčná smrt. [4, 5, 6]

Mitochondriální DNA

Mitochondrie mají vlastní DNA a vlastní genom. Ten je velmi náchylný ke vzniku mutací, což je důvodem, proč se v populaci vyskytuje mnoho variant mitochondriální DNA, jež se rozdělují do haploskupin a dalších podskupin. Tento typ DNA se dědí pouze po mateřské linii, díky čemuž je možné určit geografický původ předků jen z matčina rodu.

Původní mitochondriální haploskupina je haploskupina L vyskytující se na území Afriky. V Evropě se nejčastěji nachází haploskupiny H, J, K, T, V, X a U. Na území Asie je častý výskyt haploskupin F, C, W, M, D, N, K, U, T, A, B, C, Z a U, zatímco v Austráli jsou nejběžnější haploskupiny M, Q, S, O, N a P. [7, 8]

Mitochondriální onemocnění

Mutace mitochondriální DNA vedou k narušení energetické buněčné produkce a tkáňové dysfunkci, což může mít za důsledek různá mitochondriální onemocnění. Potíže typické pro poruchu mitochondrií se mohou objevit již při narození, ale také kdykoli v pozdějším věku.

Mohou postihnout jakékoli buňky v těle v kterýchkoli tkáních, tedy od nervů přes svaly a oči až po mozek a srdce. Mezi typická mitochondriální onemocnění patří například:

  • mitochondriální myopatie,
  • Leberova hereditární optická neuropatie (LHON),
  • Leighův syndrom,
  • dědičný diabetes,
  • hluchota, slepota,
  • rakovina,
  • porucha autistického spektra,
  • onemocnění srdce, jater či ledvin,
  • dysfunkce štítné žlázy či nadledvin,
  • neurologické poruchy včetně záchvatů,
  • gastrointestinální poruchy.

Různé stavy, jako je například Alzheimerova choroba či svalová dystrofie, mohou rovněž vést k sekundární poruše mitochondriálních funkcí. Faktorů, které mohou zapříčinit mitochondriální poškození, však může být celá řada. V poslední době se rovněž ukazuje, že mitochondrie jsou zcela zásadní pro růst a proliferaci nádorových buněk. [9, 10, 11]

Cukrovky se nezbavíte, a přesto s ní můžete žít téměř naplno. Stačí dodržovat několik důležitých zásad
Přečtěte si také:

Cukrovky se nezbavíte, a přesto s ní můžete žít téměř naplno. Stačí dodržovat několik důležitých zásad

Co způsobuje mitochondriální onemocnění?

U většiny lidí je příčinou vzniku mitochondriálního onemocnění dědičnost. Znamená to, že dítě nedostane normální pár genů od rodičů, neboť gen zmutoval a stal se defektním. Kromě toho však mitochondriální mutace mohou vznikat i spontánně (tedy de novo). Takový problém se pak může projevit kdykoliv v průběhu života, přičemž spouštěčem bývají různé vnější vlivy, ale někdy k tomu nedojde vůbec.

Mitochondriální poruchu ale může rovněž způsobit nedostatečný počet nebo narušená funkce mitochondrií. Zejména v orgánech s vysokou spotřebou energie, kam patří srdce, svaly a mozek, je potřeba více mitochondrií k výrobě většího množství energie. Jakmile se produkuje méně energie, dochází k dysfunkci orgánů.

V závislosti na tom, kde byly narušeny mitochondrie, se mohou objevit různé příznaky. K poruše mitochondrií mohou přispět i další faktory, které typicky vedou ke zvýšenému oxidativnímu stresu a snížené produkci energie. Jedná se zejména o následující:

  • špatná výživa,
  • chronický stres,
  • nedostatek spánku,
  • procesy spojené se stárnutím.  [12, 13, 14]

Diagnostika a léčba mitochondriálního onemocnění

Protože se příznaky mitochondriální poruchy mohou výrazně lišit, jejich diagnostika může být velmi obtížná. Neexistuje tedy jedinečný test nebo diagnostická metoda, která by toto onemocnění potvrdila.

Pro stanovení diagnózy je nutné vyhledat lékaře, kteří se na tato onemocnění specializují. Obvykle se provádějí genetické či biochemické testy v postižených tkáních a další biochemické markery založené na moči a krvi.

Léčba a celkové vyhlídky pacienta vždy závisí na závažnosti onemocnění a na tom, kolik orgánových tkání je postiženo. Zatímco někteří lidé mohou vést poměrně normální život, jiní mohou zaznamenat dramatické změny ve svém zdraví během krátké doby. V současné době neexistuje žádný lék na mitochondriální onemocnění, ale neustále vznikají nové výzkumy. [15, 16, 17]

Zdroje: celostnimedicina.cz, mc-praha.cz, vydavatelstvi-old.vscht.cz, genetika-biologie.cz, academia.cz, my.clevelandclinic.org, chop.edu, umdf.org

Alice (neregistrovaný)
Vážená paní Široká, moc hezký článek, avšak dovolím si oponovat co se týče odstavce " Co způsobuje mitochondriální onemocnění". Nemyslím to špatně, jen mě to trošku zamrzelo. Je to komplikované téma. Dědičnost ok, chybí mi však zmínka o de novo - prostě vzniknou spontánně. Mám syna se dvěmi mitochondriálními mutacemi, a věřte mi, pátrala jsem všude možně po možných příčinách. Chtěla jsem přijít na to, kde jsem udělala chybu. Dle odborné literatury i odborníků však leckdy zkrátka dojde k " špatnému spojení" a mutace je na světě. I sebemenší odchylka v mitochondriích může být příčinou onemocnění. Mitochondrie se neumí opravit. Může se projevit kdykoli v průběhu života (nejčastěji v dětství), ale také nemusí. Spouštěčem může být cokoliv z vnějších vlivů. Vámi převzatý výčet faktorů se vztahuje spíše k poruchám metabolismu mitochondrií, jak také pan MUDr. ve svém článku uvádí, nikoli ke geneticky podmíněným onemocněním. Asi nejaktuálnější informace o mitochondriálních onemocněních získáte na orpha.net. Je to taková databáze, kterou doplňují specialisté z celého světa. Více o onemocnění mého synka: https://alexikbojovnik.blogspot.com/?m=1 S přáním pevného zdraví a všeho dobrého Alice
  • Našli jste v článku chybu?