21. 8. 2007 jsem zhlédla reportáž pořadu Večerník z Čech, ve kterém se několik zaměstnanců Karlovarské krajské nemocnice, a. s., včetně člena dozorčí rady, podivuje nad skutečností, že se nemohou volně vyjadřovat do médií jako zaměstnanci nemocnice. Tuto situaci vnímají jako zákaz komunikace s médii.
Podle mých zkušeností se v každé běžné firmě interní záležitosti řeší v rámci firmy a nepředávají se médiím. Myslím si, že celá kauza o zakazování zaměstnancům mluvit s médii je nesmysl. Každý, kdo se byť jen občas dívá na televizní noviny, musí vidět, že za jakoukoliv firmu, ať už soukromou nebo státní podnik, jedná navenek (s médii) tiskový mluvčí.
Na příkladu policie se k určitému případu médiím také nevyjadřuje policista, ale právě tiskový mluvčí. Každý má právo se svobodně vyjádřit, ale nechť toto prezentuje jako názor své osoby, nikoliv názor zástupce společnosti.
Jestliže někdo chce napadat komunikační desatero společnosti, pak by se měl také zamyslet nad tím, že každému zaměstnanci ukládá legislativa povinnost mlčet o vnitřních záležitostech firmy. Z praxe vím, že v řadě firem se takovéto porušení řeší personálním opatřením. Je tomu tak i ve zdravotnictví? Odpověď je jednoduchá - zřejmě ne, protože když se jedná o zdravotníky, kterých je na trhu práce nedostatek, je těžké tento krok podniknout. A dalším velkým problémem je, že každý občan považuje zdravotníky, zejména pak lékaře, za tak vzdělané, že bere jejich každé slovo za pravdivé.
K. Mraková, MBA, personání poradkyně , Regionální deník
