OTÁZKA: * Proč a kdy jste se rozhodl studovat medicínu? Měl jste v rodině nějaký vzor?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Když mi byly čtyři roky, léčil mne vousatý pan doktor Pastyřík. Moc se mi líbil a řekl jsem si, že budu také doktorem. Přede mnou v rodině nikdo lékařem nebyl. Zato nyní jsme velká lékařská rodina: já s manželkou, všechny tři děti, jejich manželky či manželé (až na jednu výjimku), vnuci... celkem sedm doktorů a dva medici.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Vysokou školu jste začal studovat v roce 1939, dva měsíce poté byly školy zavřeny. Jak na toto období vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Po zavření českých vysokých škol si ti, kteří měli třeba o rok studia více, mohli najít nějaké místo v nemocnici. Já však nemohl, a tak jsem pracoval jako hlídač skladiště, dělník na výpomoc u dráhy, úředník Statistického úřadu... Po válce jsem studoval zase od začátku. Musel jsem navíc vystudovat ne za šest, nýbrž za čtyři roky. Tedy tři semestry za rok, bez dne volna a kantoři byli přísní. Třeba profesor Bělehrádek, známý biolog a politik, přede mnou vyhodil deset kolegů u rigoróza z biologie. Byl jsem první, kdo ten den uspěl. S manželkou jsme studium končili v roce 1949, v týž den jsme promovali a měli svatbu. Vše jsme stihli opravdu během jediného dne.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Jak byste srovnal podmínky studia tehdy a dnes?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Dnes je to samozřejmě náročnější co do objemu učiva, protože poznatků je mnohem více. Medici toho musí nastudovat opravdu ohromné množství. Pokud však jde o přísnost zkoušení, myslím, že je to na stejné úrovni.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Po promoci jste nějakou dobu pracoval v Nymburce. Proč právě tam a co vám tato zkušenost dala?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Tehdy jsme nemohli jít tam, kam bychom sami chtěli. Někdo nahoře prostě rozhodl, kam vás přidělí. Mohu vám ukázat příkaz, kde je napsáno, že ve městě Nymburce není postaráno o zdravotní péči, a tudíž jsem tam přidělen. A jestliže nenastoupím do 10 dní, hrozí mi pokuta a vězení... Moje manželka zase byla přikázána do Kolína. Navštěvovali jsme se, když to šlo, což nebylo často, oba jsme totiž měli množství nočních služeb. V Nymburce jsem pracoval na chirurgii a na porodnici. Když si porodní asistentka v terénu nebyla jistá, že zvládne porod doma, poslala rodičku do nemocnice. Tam měl noční službu třeba zcela nezkušený doktor Kopecký, který se navíc neodvážil probudit pana primáře a měl k ruce jen zřízence, jenž mu pomáhal. Dnes by něco takového možné nebylo. Asi po roce manželka zařídila, že jsem byl přeložen do Kolína, abychom byli spolu. Pak ale byla zklamaná, že se mi v Kolíně nelíbí. V Nymburce jsem totiž byl „velký chirurg“, v Kolíně jsem léčil kojenecké průjmy...
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: Měl jste možnost studovat za války vysokou školu v Německu, ale odmítl jste. Nelitoval jste toho později?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Nikdy jsem toho nelitoval, nabídku jsem jednoznačně odmítl. Ti, kdo jí využili, měli výhodu. Když se vrátili, měli již vysokou školu hotovou a nikdo jim to nevyčítal.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * V roce 1951 jste se přeci jen dostal do Prahy a začal pracovat na II. dětské klinice, kde jste se zaměřil na endokrinologii a diabetologii. Setkal jste se s těmito obory již před tím a čím vás tolik oslovily?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Já byl v Praze nejprve na zkušenou. Prošel jsem řadu oborů a endokrinologie s diabetologií se mi zvlášť zalíbily. Zprvu jsem se víc věnoval diabetologii. Byla to těžká práce zvláště z toho důvodu, že nový, ještě nediagnostikovaný diabetik byl přijímán většinou v těžkém stavu, často už v hyperglykemickém ketoacidotickém komatu – v bezvědomí. Nabral jsem mu krev ze žíly, poslal zřízence s krví do laboratoře přes několik ulic a teprve za hodinu se dozvěděl, jak vypadá pacientovo vnitřní prostředí včetně glykemie. Léčba byla ve srovnání s dneškem primitivní. Podávaly se velké dávky inzulinu pod kůži, zavodňovalo se do žíly. Mohlo se stát, že se pacient při náhlém zavodnění dostal do hypoglykemie za ještě trvající ketoacidózy a zemřel. Teprve později byla léčba bezpečnější. Inzulin se podával (myslím, že to bylo 0,15 j/kg váhy/ hodinu) rovnou do nitrožilní infuze, glykemie klesala kontrolovaně. I potom jsem se bál ponechat léčbu těžkého stavu méně zkušenému kolegovi, a když jsem zrovna neměl noční službu, léčil jsem z domova po telefonu. Dal jsem se informovat, naordinoval co s tím dál a že mne mají za 3 hodiny znovu vzbudit. Jednou jsme byli s manželkou a třemi dětmi přichystáni na cestu do Francie, auto napakované. Na kliniku však byl přijat diabetik v bezvědomí a náš odjezd se posunul o tři dny...
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Proč jste se rozhodl, že budete pracovat zrovna s dětmi?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Kdybych byl zůstal v Nymburce, pravděpodobně bych skončil jako praktik v terénu. Takhle jsem se dostal dál – nejprve do Kolína na dětské oddělení, pak na kliniku do Prahy. To bylo vlastně také shodou okolností. Pohádal jsem se s primářkou oddělení v Kolíně, doktorkou Mádlovou. Byla to velká komunistka a já jí řekl, co si o ní myslím. Ona byla velmi nebezpečná, ale rozhodla se, že se mě zbaví tak, že se stanu primářem v Mělníku. Souhlasil jsem s tím, že se nejprve potřebuji vyškolit v Praze. Dostal jsem se na II. dětskou kliniku, později mi její šéf, akademik Houštěk, nabídl místo sekundáře a já na to konto odmítl primariát v Mělníku. Primářka Mádlová se však nevzdala, přijela do Prahy a naléhala na Houšťka, že Kopecký se musí vrátit do Kolína, když nechce do Mělníka, protože Kolín do něj investoval peníze. Profesor Houštěk řekl, že jej finanční okolnosti celé záležitosti nezajímají a že jí do toho, co bude s Kopeckým, nic není. Zkrátka že Kopecký zůstane v Praze...
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Absolvoval jste i zahraniční pobyty, ze kterých jste pak do Československa přivezl řadu novinek. Na které vzpomínáte nejvíce a co bylo nejpřínosnější?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Absolvoval jsem stáže na klinikách v Německu a ve Francii a v Endokrinologickém ústavu profesora Parhona v Bukurešti; možná vás to překvapí, ale tento ústav měl tehdy vynikající odbornou úroveň. Opakovaně jsem jezdil pracovat na letní tábory pro diabetické děti ve Francii – nabídl mi to profesor Henri Lestradet, který tábory organizoval a s nímž jsem se přátelil. Straně a vládě to naštěstí zůstalo utajeno. Předložil jsem vždy pozvání svých francouzských příbuzných s potvrzením, že mi všechno platí. V dia-táborech jsem měl s rodinou pobyt zadarmo a z peněz, které jsem dostal za práci, jsme se pak podívali po Evropě. Byl jsem tam asi desetkrát. Pokud jde obdobu těchto táborů u nás, nezaložil jsem je já, jen jsem spolu s ostatními v 50. letech pokračoval v tradici, která je mnohem starší než ta francouzská. První dia-tábor v Evropě byl uspořádán v roce 1936 v jižních Čechách pro 13 dětí na 5 týdnů, a to pražskou II. dětskou klinikou.
Ještě k vaší původní otázce: Pobyty ve Francii pro mne byly přínosem, i pokud jde o vylepšení francouzštiny. Řeč se člověk může naučit doma, ve škole. Ale učit se ji v zemi, kde ji používají všichni, je snazší a rychlejší. Domnívám se, že každou řeč se lze naučit asi za tři měsíce. V Libyi jsme později s manželkou museli takhle rychle zvládnout arabštinu. Před odjezdem nám sice říkali, že arabsky umět nepotřebujeme, protože tým lékařů povedeme v angličtině. Zapomněli však, že jsou tam také pacienti a jejich rodiče.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Kolik jazyků ovládáte?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Mluvím francouzsky, německy, anglicky, rusky, arabsky a latinsky – ano, latinsky jsme se na střední škole museli umět domluvit i o věcech všedního života. Když máte dobrý latinský základ, porozumíte pak snadněji třeba i novinové italštině a španělštině. S příbuznými ve Francii si telefonujeme, píšeme, navštěvují nás. Už tam ale nejezdím. Vím, že bych to zvládnul, ale kdybychom tam onemocněli, bylo by to hodně drahé a kromě toho nejvíc věřím české medicíně.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Ještě k dia-táborům – v čem spočíval jejich hlavní přínos a byl o ně mezi nemocnými zájem?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Jsou jedinečnou školou diabetologie pro děti a dospívající. Děti se v nich teoreticky i prakticky učí získat nadvládu nad cukrovkou. Koncem pobytu si všechny samy píchají inzulin a správně odpovídají na otázky typu „jak se pozná hypoglykemie“ či „co se při hypoglykemii musí udělat“. O tábory mezi dětmi byl a i dnes je velký zájem. Je to pro ně zábava. Táboráky, soutěže, noční výpravy... Pro vedoucí však má každý tábor i svá rizika. Jednou mě odchytili kluci a ptali se, zda bych jim nemohl pomoci zamontovat žárovku. Šroubovali žárovčičku z kapesní svítilny do objímky na zdi, která byla pod proudem 220 V! Ve Francii jsem jednou dovezl diabetiky minibusem na mořskou pláž a ani mne nenapadlo, že jedna docela malá holčička vleze do vozidla na místo řidiče a otočí klíčkem. Motor naskočil, vozidlo se dalo do pohybu... Naštěstí narazilo do protilehlé zdi a motor zhasnul.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Co podle vás bylo – a dosud je – při léčbě diabetu nejdůležitější?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Podle mne je klíčová edukace a self-monitoring se samoléčbou. Dnes je to samozřejmost, dříve nebyla. Když jsme tyto postupy v 50. letech zaváděli, utkávali jsme se s diabetology pro dospělé, kteří o nás prohlašovali, že jsme vrazi, když dáváme laikům do ruky nebezpečný lék, tedy inzulin, a necháváme je, aby se sami léčili. Při schůzích diabetologické společnosti dokonce docházelo až na osobní urážky. Dnes je samozřejmé, že i u jiných onemocnění se pacienti musí dostatečně poučit, aby potřebovali lékaře co nejméně. U diabetu je důležité dodržovat režim a kontrolovat, zda je glykemie v pořádku.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * V minulosti bylo jedním z hlavních problémů to, že diabetici porušovali nastavenou dietu. Domníváte se, že se jejich chování nyní zlepšuje?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Hazardování se nevyplácí. Čím více se porušuje dieta, tím dříve přicházejí komplikace diabetu. Myslím si, že dnešní pacienti jsou ukázněnější.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Vy jste u nás vlastně tento obor budoval a rozvíjel. Co při tom bylo nejnáročnější?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
S penězi problém nebyl, státní zdravotnictví bylo velmi štědré. Bylo zapotřebí vyškolit další dětské diabetology. Z toho, co jsem již řekl, vyplývá, že nebylo přijatelné, aby o dětské diabetiky pečovali diabetologové pro dospělé. A dětských diabetologů bylo poskrovnu. V Praze se soustřeďovali na II. dětské klinice, v Brně u profesora Teyschla, v Olomouci u docenta Moryse.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Počet diagnostikovaných diabetiků stále roste. Je to tím, že dříve jich zůstávalo mnoho nepoznaných, nebo skutečně narůstá prevalence choroby?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Počet nemocných stoupá, a to velmi rychlým tempem. Je to pravděpodobně způsobeno vnějším prostředím a nezdravým způsobem života. Děti jen koukají na počítač, málo se hýbou. Chtělo by to více pohybu. Nelze však vždy přesně určit, který z vlivů vnějšího prostředí má největší význam.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Když vám bylo 65 let, musel jste opustit kliniku. Odjel jste tedy na dva roky do Libye. Proč jste se rozhodl právě pro tuto zemi?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Vysokoškolský učitel má skončit v 65 letech, působení mu může být prodlouženo. Mně se to nepovedlo, na uvolněné místo čekal člen strany. Nedovedl jsem si představit, že bych měl skončit s prací, kterou jsem měl rád. Ucházel jsem se o místo v cizině, ve frankofonní oblasti, buď v Alžírsku, nebo v Tunisku. Když to nevyšlo, odletěli jsme s manželkou do Libye – do exotické země v severní Africe a současně do jiného století, asi tak do doby husitské...
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Co vám pomohlo získat toto místo?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Bylo tehdy státním zájmem pomáhat rozvojovým zemím. Náš odjezd zprostředkovala servisní organizace Polytechna. Nechala si za to ovšem pěkně zaplatit. Sebrali mi 60 procent z toho, co jsem vydělal; odhaduji, že stát tak získal několik perfektně vybavených sanitek. Byli jsme velmi dobře placeni.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * V Libyi jste působil jako primář dětského oddělení. Vnímal jste zásadní rozdíly v práci tam a doma? Na jaké úrovni bylo tamní zdravotnictví v porovnání s naším?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Na velmi špatné. Když jsme přijeli, nestačili jsme se divit... stejně jako oni. Například když mělo dítě horečku, omývali je houbou namočenou v alkoholu. Naučili jsme je, že mají pacienta s horečkou zabalit na půl hodiny do Priessnitzova obkladu. Ukázali jsme jim, že intravenózní infuze má probíhat v určitém naplánovaném čase. Díky moderním léčebným postupům, zlepšení diagnostiky a léčby se nám podařilo snížit dosavadní úmrtnost pacientů na polovinu a výsledky mohly být ještě lepší. Bohužel v sousední nemocnici se zbavovali umírajících pacientů tak, že je bez předchozí dohody naložili do sanitky a vyložili u nás... Jednou nám na porodnici vypukla infekce. Když zemřeli tři novorozenci, šel jsem za ředitelem nemocnice s tím, že bychom porodnici na čas zavřeli a vydezinfikovali. Poslechl mne, až když jich zemřelo asi třicet. Nebo jsme z těžkého stavu dostali kojence, který přišel s průjmem, zcela dehydratovaný..., ale v době návštěv se tam objevili jeho rodiče, dali dítěti do pusy nějakého brouka a byl konec. Udělali jsme tvrdá opatření. Při návštěvách se mohli rodiče na děti už jen dívat, nesměli se k nim přiblížit. Měli tam opravdu zvláštní lidové léčitelství – když mělo dítě doma horečku, pálili je žhavým železem na břiše. Většina lidí tam má na břiše jizvy po spáleninách.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Zvykl jste si na odlišné životní podmínky a mentalitu místních lidí snadno?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
V Libyi jsme si zvykli rychle, lidé jsou tam přátelští, pomáhají si a totéž očekávají od druhých. Když se vám na silnici porouchá vozidlo, každý řidič zastaví a nabízí pomoc. Ještě k té dopravě. Policisté mají na silnicích svá pevná stanoviště a projíždějící auta kontrolují jenom tam. Můžete tedy jezdit celý život bez řidičského průkazu, když se těmto místům vyhnete... Jednou jsem udělal dopravní přestupek, oni mi sebrali řidičák a to bylo moc špatné. Bydlel jsem několik kilometrů od nemocnice, a když jsem měl na oddělení nějaké dítě v kritickém stavu, byl jsem zvyklý se na ně v noci jet podívat. Jít pěšky v noci bych se trochu bál, potulovali se tam divocí psi... Šli jsme tedy k našim známým, vylíčili, co se stalo, a libyjský přítel („sádik“) mi za hodinu řidičák přinesl. Ale zpět k arabské povaze: Arab vám cokoli slíbí a pak to splní, nebo nesplní. Oni ke slibu vždycky dodají: „Jestli Alláh dá!“ A když Alláh nedá, tak se nedá nic dělat. A ještě jedna věc. Oni vás musí mít rádi nebo se vás musí bát. Jednou jsem rozepisoval služby v době ramadánu. Dva arabští lékaři, které jsem měl na oddělení, nepřišli do služby, Alláh nedal. Službu jsem za ně musel odsloužit já. Druhý den jsem šel za ředitelem a řekl mu: „Buď oni, nebo já.“ On se zalekl a hrozně jim vynadal. Od té doby se přede mnou klepali.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Jaký byl návrat domů?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Zvykali jsme si velmi špatně, adaptace nám trvala dlouho, chybělo nám hlavně ono přátelské prostředí. Na konci pobytu jsme navíc Libyjcům prokázali velkou službu. Libye začala bojovat s Čadem a nemocnice přišla o několik lékařů, kteří museli narukovat. Poprosili nás, zda bychom se mohli zdržet o měsíc déle, ale nemohli nám to zaplatit. Je tam ještě větší byrokracie než u nás, nestihl by se sepsat dodatek ke smlouvě. Pracovali jsme tedy zadarmo. Večer na rozloučenou na naši počest byl velkolepý, zahrnuli nás dary, plno děkovných řečí, zpěvů, tance, jídla a pití a nakonec pláč.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Po návratu jste si otevřel privátní praxi. Na klinice už jste pracovat nechtěl?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Už ani nevím, jestli jsem mohl, nebo ne. Založili jsme si zkrátka s manželkou praxi a několik let ji vedli. Je to oproti práci na klinice taková rutina, ale také to není nezajímavé.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Podílel jste se na vzniku Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí. V čem je jeho nezastupitelná role?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Stará se o edukaci nemocných, pořádá přednášky pro nemocné a jejich rodiny. Shání pro ně peníze, dnes by se řeklo, že za ně lobbuje, aby jim stát i pojišťovny poskytly finance na glukometry a podobně. Ve prospěch diabetických dětí toho sdružení dělá skutečně hodně. Já rád chodil přednášet do jejich Edukačního centra.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Jste autorem řady publikací. Kterou z nich považujete za nejpřínosnější?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
V roce 1986 mi vyšla „Cukrovka dětí a mladistvých“, první učebnice diabetu u nás srozumitelná i laikům. Diabetik má své nemoci perfektně rozumět. Také si cením své knížky „Dějiny cukrovky“, vyšla v roce 2000 a popisuje historii nemoci od starověku po dnešek.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Obdržel jste rovněž řadu cen. Které si vážíte nejvíc?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Nejvíc si považuji medaile, kterou mi krátce po listopadové revoluci předal rektor Univerzity Karlovy profesor Radim Palouš za léčebnou, výzkumnou a výukovou činnost a za občanské postoje v době totality. V knihovně mám na čestném místě knihu „L’honneur de vivre“ (Čest žít) s vlastnoručním věnováním autora, profesora Roberta Debrého, věhlasného francouzského pediatra a spolupracovníka generála de Gaulla v odboji.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Nechystáte se napsat třeba nějaké paměti?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Nevím, zda to budou přímo paměti pro veřejnost. Manželka už napsala paměti pro naše děti, je to krásně vytištěná a svázaná knížka i s obrázky... teď je řada na mně.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Čtyři roky jste se vedle medicíny věnoval i komunální politice, byl jste starostou obce Zbuzany u Prahy. Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Po návratu z Libye jsme se přestěhovali do Zbuzan a místní obyvatelé mne přemluvili, abych se tu ujal funkce starosty. Sám bych do toho nikdy nešel. Vykonával jsem funkci s plným nasazením. Například jednou nám za obcí začala v noci hořet nepovolená skládka odpadu. Vyjel jsem tam opakovaně sám s nádobami s vodou hasit oheň a vrátil se k ránu, unavený, špatně zabrzdil, auto se rozjelo a zastavilo o dům sousedů pod námi... a oni si pak napočítali 15 tisíc korun za poškrábanou omítku. Vážím si starostů malých obcí!
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Co děláte nejraději ve svém volném čase, jaké jsou vaše koníčky?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Když jsme byli mladší, lyžovali jsme, jezdili po světě, cestovali k mořím. Dnes už méně, protože nás zdravotní stav omezuje. Musím se starat o manželku, která už skoro nemůže chodit. Někdy se díváme na televizi, většinou jen na zprávy. A velmi rádi oba dva čteme, já nejraději literaturu faktu. Na vymyšlenosti už jsem moc starý (říkám si, že už musím časem šetřit), takže jen historii a vědu. Nadšeně sleduji, co je kde nového. Mám děti, které taky bádají, starší syn je vedoucím sekce ve Fyziologickém ústavu AV ČR, od něj se rád dozvídám novinky z výzkumu. Sleduji denní tisk a internet. Mnohem důležitější než peníze jsou informace.
18.11.2010 10:25:37
OTÁZKA: * Hned na úvod jste zmínil, že vaše děti jdou ve vašich šlépějích. Nevyčítaly vám někdy, že jste měl kvůli velkému pracovnímu vytížení méně času na rodinu?
ODPOVĚĎ:
doc. MUDr. Alois Kopecký, CSc.
Ne, nevyčítaly. Zato já si teď někdy vyčítám, jak těžký úděl měla po léta moje manželka. Pracovala jako krajská dětská kardioložka, měla noční služby, vedle toho se zabývala výzkumem, publikovala, získala titul kandidáta věd... a při tom na ní současně ležela tíha domácnosti, vařila, nosila domů těžké tašky s nákupy...
18.11.2010 10:25:37