Mobbing na pracovišti

Jedná se o ztráty ve formě nekvalitní a méně produktivní práce, absencí v práci, nemocnosti a fluktuace pracovníků. Dále je tu velmi nebezpečný stav, kterému se říká vnitřní výpověď. Člověk je fyzicky na pracovišti, ale myšlenkami někde jinde. Podle výsledků výzkumu z roku 2002 je obětí mobbingu 4-8 % pracujících. (1) Tak si občas říkám, proč to nadřízení a kolegové dělají, jaký z toho mají užitek.

Opakované nátlaky na podřízené, střídající se personál, „donášení“ o pracovnících vedoucímu za účelem zlepšení své vlastní prestiže. Přiznejme si, že většina z nás se s mobbingem či bossingem někdy v práci setkala. Kolikrát kolegyně odešla z práce na dohodu, kolikrát raději zůstala v dlouhodobé pracovní neschopnosti, aby nemusela poslouchat neustále připomínky vedoucího pracovníka - mnohdy neoprávněné. Všechno to se poté odráží na psychickém a fyzickém stavu pracujícího.

Ale jak v praxi bossing nebo mobbing dokázat?

Bohužel téměř žádná kontrola jej neodhalí… Nejlepší je asi zavčasu odejít, nenechat si zničit život někým, koho tato „nevhodná“ činnost uspokojuje. Ano, v ženském kolektivu jsou tyto problémy více viditelné, protože ženy častěji mluví o sobě za zády zmiňovaných. A čím může být mobbing způsobován: * nedostatečnou kvalifikací pro vedení lidí (autoritářský styl vedení);* nízkou schopností vypořádat se s konfliktem;* permanentním tlakem na zvyšování výkonů a snižování nákladů;* firemní kulturou s nízkou úrovní etiky;* nedostatky ve vnitropodnikových strukturách;* strachem před ztrátou zaměstnání (napjatá ekonomická situace);* závistí a „konkurenčními vztahy“ (konkurenční myšlení);* podstatnými rozdíly v míře, příp. v nedostatku tolerance;* destruktivním zacházením s chybami či omyly;* strukturou osobnosti mobilujícího.

Moje životní zkušenosti…

…pracovala jsem něco přes 3 roky v jedné neziskové organizaci jako „jedna z vedoucích pracovnic“. Zpočátku bylo vše dobré, nadřízená byla příjemná, dalo se s ní vcelku jednat. Ano, dávala mnoho úkolů, plnila jsem je. Byla spokojená, o nic se nemusela starat, vše měla vždy nachystané a bez práce to mohla prezentovat.

Zlomový okamžik nastal v době, kdy jsem bohužel na pár měsíců onemocněla a byla v pracovní neschopnosti. Neustálé telefonáty typu „kdy přijdete do práce…, stojí mi práce…“ byly na denním pořádku. Snažila jsem se pomáhat alespoň s nějakými podklady z domova. Když jsem přišla po pracovní neschopnosti do práce, tak „to bylo špatně, tamto bylo špatně“. Ještě jsem stále nic netušila, neměla jsem takové povědomí o možnosti „šikany“ na pracovišti. Snášela jsem neustálé výtky „zase jdete k lékaři…, zase jdete na rehabilitaci…“, ale nikdo neviděl to, že jsem v práci byla od časného rána a odcházela jsem domů pozdě večer. Všechny nepřítomnosti napracované. Nikdo to neviděl, jen stálé výtky, nepochválení a o financích ani nemluvě.

Začal trpět můj vztah, byla jsem psychicky nevyrovnaná a „problémy z práce“ jsem si nosila domů. Byly příčinou neustálých hádek a vztahových problémů v rodině. Loni před prázdninami se to nedalo vydržet, nadřízená chtěla stále více a více věcí. Začala jsem jí oponovat, že nebudu dělat „hadr na holi“, že mám svou práci, kterou chci odvádět dobře, že nebudu dělat její práci, která ji nebaví a kterou zadává podřízeným.

Nadřízená tomu všemu dodala opravdovou korunu, když si nechala „donášet“ informace podřízenými. A peklo bylo tu… Do toho přišly moje zdravotní problémy s otěhotněním. Řekla jsem zkrátka „NE, nenechám se zničit…“ a pomalu začala hledat nové místo. A podařilo se. Ještě před ukončením pracovního poměru jsem si vyslechla: „To byste mohla dodělat, toto je vaší povinností a myslíte si, že někde jinde bude lépe…“ Jsem ráda, že jsem odešla. Mám nové zaměstnání, kde se snaží práci ocenit. A jsem především vnitřně v pohodě, což je pro mě a pro mou práci důležité.

VÝKLAD POJMŮ * Mobbing: úmyslné intrikování, šikanování ze strany spolupracovníků, které ovšem není jednorázové.* Bossing: úmyslné intrikování, šikanování ze strany nadřízeného.

Anna Koukalová (srami@centrum.cz)