Co je mochna?
Co se dozvíte v článku
Jako mochna (Potentilla) se označuje rostlinný rod z čeledi růžovitých a podčeledi Rosoideae, jenž zahrnuje hlavně trvalky, ale i několik dvouletých a jednoletých bylin či keřů. Latinské rodové jméno znamená moc nebo síla, zatímco to české převzal Jan Svatopluk Presl z ukrajinštiny. Na první pohled totiž mochny mohou připomínat mech, protože jsou většinou chlupaté nebo plstnaté.
Mochny rostou hlavně v mírném podnebném pásu severní polokoule, ale objevují se také na polokouli jižní. Vyznačují se vzpřímenými, vzestupnými či poléhavými stonky, které většinou vyrůstají z listové růžice. Jejich listy bývají zpeřené a dlanitě zpeřené, skládají se z mnoha drobnějších zubatých lístků a obvykle zahrnují také celistvé či dělené palisty.
Květy mochen se pak objevují ve vrcholičnatých květenstvích nebo samostatně. Většinou bývají oboupohlavné, jsou pravidelné a skládají se z podlouhlých, chlupatých kališních lístků zelené barvy a vejčitých korunních lístků. Jejich barva je nejčastěji žlutá, ale mohou být také bílé, růžové nebo třeba fialové. Plodem jsou nažky zavřené ve vytrvalém kalichu.
V současné době botanikové rozlišují více než 500 různých druhů mochen, přičemž vlivem častého křížení vzniká také řada různých hybridů. Některé rostliny se pak rozmnožují apomikticky (dojde k opylení, ale ne k oplození), objevuje se řada variet či poddruhů (apomiktické mikrodruhy), a jsou-li jejich populace prostorově izolované, mohou si udržovat odlišné vlastnosti.
Známé druhy mochny:
- mochna bahenní (Potentilla palustris),
- mochna bílá (Pontentilla alba),
- mochna drobnolistá (Pontentilla parvifolia),
- mochna husí (Potentilla anserina),
- mochna jahodovitá (Pontentilla sterilis),
- mochna jarní (Potentilla tabernaemontani),
- mochna křovitá (Potentilla fruticosa),
- mochna nátržník (Potentilla erecta),
- mochna nízká (Potentilla supina),
- mochna písečná (Potentilla arenaria),
- mochna plazivá (Potentilla reptans),
- mochna přímá (Potentilla recta),
- mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla),
- mochna stříbrná (Potentilla argentea),
- mochna zlatá (Potentilla aurea).
Není zcela jasné, kolik různých druhů mochen se vyskytuje na území České republiky, jelikož se názory odborníků v tomto ohledu různí. Některé z nich se přitom používají jako léčivé byliny (například mochna husí), zatímco jiné jsou považovány za obtížný plevel. Kromě toho se určité druhy dají pěstovat jako okrasné rostliny, a to jak ve venkovních podmínkách, tak i jako pokojovky. [1, 2, 3, 4, 5, 6]
Mochna husí
Mezi nejznámější zástupce rodu Potentilla se v našich končinách řadí mochna husí (Potentilla anserina), což je trvalka, kterou lidé v minulosti považovali za čarovnou bylinu. Její pojmenování souvisí s tím, že často rostla na místech, kde se pásly husy. Také se jí pak říkalo husí mošnička, husí kvítko, husí mýdlo, housátka, vábnička, stříbrníček nebo třeba sedmizámková bylina.
Základem rostliny, kterou lidé v anglicky mluvících zemích znají jako silverweed nebo silver cinquefoil, je mělce kořenící oddenek. Ten bývá silný, vytrvalý, rozvětvený a někdy také hlízovitý. Na povrchu se pak objevují listové růžice, z nichž v uzlinách vyrůstají plazivé či poléhavé kořenující nadzemní lodyhy s mnoha výběžky. Celková výška byliny se přitom pohybuje v rozmezí 10–30 cm.
Šlahounovité lodyhy obrůstají přetrhovaně lichozpeřené listy, které zahrnují zhruba 13–21 samostatných lístků (ty bývají uspořádané do 7–12 jařem). Jejich tvar je vejčitý, přičemž na obvodu bývají hluboce pilovité nebo peřenosečné. Lícová strana má zelenou barvu a může být přitiskle chlupatá či plstnatá, zatímco na rubu bývají hedvábně šedobíle či stříbřitě chlupaté.
Květy mochny husí vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách z úžlabí listů a mohou působit dojmem, že se nachází po straně lodyhy. Jsou pravidelné a pětičetné, jejich přitiskle chlupaté kališní lístky se střídají s rozeklanými lístky kalíšku a nejnápadnější jsou pak zlatožluté korunní lístky, které bývají delší než samotný kalich. Objevují se většinou od května až do září. [7, 8, 9, 10, 11]
Kde roste mochna husí?
Tato rostlina původně pochází z jihovýchodní Asie, odkud se postupně rozšířila také na další místa. Areál jejího výskytu je momentálně opravdu široký, přičemž roste v mírném pásmu prakticky po celé severní polokouli. Setkat se s ní tak můžete hlavně v Evropě, Asii nebo Severní Americe. Kromě toho byla nicméně zavlečena také do Jižní Ameriky, do Austrálie nebo na Nový Zéland.
V České republice se mochna husí vyskytuje od nížin až po vrchoviny, ve vyšších polohách ji ale spatříte pouze výjimečně. Vytváří přitom husté porosty a nejčastěji se objevuje na zaplavených loukách, na pastvinách nebo třeba v blízkosti lidských obydlí. Dává přednost zasoleným půdám, které obsahují dostatečné množství živin. [12, 13, 14, 15, 16]
Způsob rozmnožování
Mochna husí se množí generativním i vegetativním způsobem, tedy pohlavně i nepohlavně. Jejím plodem jsou vejčité nažky červenohnědé barvy, které obsahují pouze po jednom semeni a dohromady tvoří souplodí. Klíčivost si umí podržet několik let, přičemž v prvním roce ze semene nejprve vyrůstá jenom listová růžice a teprve ve druhém roce se objeví také plazivé šlahouny.
Kromě toho se pak mochna husí rozmnožuje také prostřednictvím oddenků a částí kořenů nebo pomocí rozrušených listových růžic. Hmyz toužící po nektaru se musí po cestě k bliznám prodrat tyčinkami a prašníky, takže dojde k poprášení vlastním i cizím pylem. Květy se na noc i během deště uzavírají, takže blizny pak přichází do kontaktu s prašníky, což může vést k samoopylení. [17, 18, 19, 20]
Obsažené látky
Ačkoliv se může některým lidem zdát mochna husí jako otravný plevel, jiní si ji cení pro její pozitivní účinky na lidský organismus. Lidé sbírají především kvetoucí nať mochny husí (tedy listy a květ), a to hlavně v období od května do června. Kromě toho se ovšem někdy sklízí také její kořen, což se provádí během podzimních měsíců (od září do listopadu).
Co se týče chemického složení, mochna husí obsahuje řadu zdraví prospěšných látek. Patří sem například třísloviny, silice, glykosidy, flavonoidy, pryskyřice a hořčiny, ale i cholin, organické kyseliny, některé minerální látky nebo vitamín C. V oddenku se pak nachází třeba mastné kyseliny, minerální látky nebo tormentol. [21, 22, 23, 24, 25]
Jaké má mochna husí účinky na zdraví?
Ačkoliv dnes již není mochna husí mezi lidmi až tak oblíbená, dříve se hojně využívala v lidovém léčitelství. Látky obsažené v této rostlině totiž pomáhají uvolnit hladké svalstvo a úspěšně člověka zbavit nepříjemných křečí. Kromě toho na lidský organismus působí protizánětlivě a svíravě, díky čemuž je mochna vhodná třeba pro osoby trpící bolestivou menstruací či PMS.
Čaj připravený z nati mochny husí může podpořit léčbu žaludečních a střevních zánětů i dalších komplikací (peptický vřed, střevní, žaludeční a žlučníková kolika), běžných průjmových onemocnění nebo krvácivých průjmů. Zároveň podporuje tvorbu a vylučování žluči, chrání sliznice trávicího ústrojí proti jakémukoliv poškození a zmírňuje cévní křeče způsobené špatným prokrvením končetin.
Kromě toho se mochna husí používá také zevně, a to například ve formě koupelí a obkladů, které pomáhají léčit zanícené rány. Daná bylina se ovšem hodí také pro kloktání, kdy může mít pozitivní vliv třeba na bolesti zubů, parodontózu, různé záněty hrdla nebo infekce v ústní dutině. Pokud vás trápí bolesti svalů, vyzkoušet můžete také mast připravenou z mochny husí a kostivalu lékařského.
Jelikož nejsou pozitivní vlastnosti mochny husí dostatečně vědecky podložené, měli byste raději její užívání konzultovat se svým ošetřujícím lékařem. Ačkoliv by její konzumace měla být bezpečná, ve vyšších dávkách může způsobit žaludeční potíže. Právě z toho důvodu by se jí raději měly vyhýbat těhotné a kojící ženy nebo třeba malé děti. [26, 27, 28, 29, 30, 31, 32]
K čemu se používá mochna husí?
Vzhledem k tomu, jaké má mochna husí léčivé účinky, lidé tuto bylinu nejčastěji používají právě jako léčivku. Zatímco nať mochny husí se sbírá na začátku květu a následně se suší ve stínu či uměle maximálně při teplotě 40 °C, oddenky lidé vyhledávají až na podzim. Bylina se pak nejčastěji využívá v následujících formách:
- čaj z mochny husí,
- odvar z mochny husí,
- tinktura z mochny husí,
- obklady z mochny husí,
- mast z mochny husí.
Zatímco sušené lístky mochny husí obvykle slouží k přípravě nálevu, mladé výhonky se někdy připravují jako salát. Pokud jemně nasekané listy smícháte s otrubami, získáte tak dobré krmivo pro husy, které tuto rostlinu v běžném stavu obvykle nežerou. Kořeny pak využívaly některé indiánské kmeny, které mochnu pěstovaly, protože připomíná pastinák setý.
Aby toho nebylo málo, někdy se husí mochna přidává také do kosmetických produktů. Dá se z ní například udělat balzám na pokožku nebo slouží k výrobě přípravků, které jsou vhodné pro čištění citlivé pleti. Kromě toho může pomoci osobám s rozšířenými cévami v oblasti obličeje a může se stát také základem micelární vody nebo hydratačních produktů.
V minulosti pak byla mochna husí na našem území známá také jako významná plevelná rostlina, která dokázala rychle pokrýt zahradu či pole. Díky správné orbě a dodržování osevního postupu se ji však podařilo z mnoha míst vytlačit. Dnes tak zapleveluje pouze vlhké a zanedbané louky či neobdělávané zahrady. Je schopná rychle porůst větší plochy, takže pak potlačuje růst ostatních druhů. [33, 34, 35, 36, 37, 38]
Zdroje: botany.cz, pladias.cz, biolib.cz, botanika.wendys.cz, preslia.cz, krnap.cz, kvetenacr.cz, portal.nature.cz, jstor.org, web.archive.org, encyklopedie.biooo.cz, dtest.cz, pfaf.org, webmd.com, rxlist.com, ncbi.nlm.nih.gov, mdpi.com, powo.science.kew.org