Návštěva čínských zdravotnických expertů po sobě zanechává zvláštní pachuť. Aby ji člověk cítil, nemusí být zrovna zavilým lidskoprávním aktivistou. Mocná lobby Česko-čínské obchodní komory vedené Jaroslavem „Luftjardou“ Tvrdíkem dávno dokázala za ochotné spolupráce několika posledních vlád zatlačit v diplomatické agendě politické otázky vztahů s Čínou hluboko pod otázky ekonomické.
Budiž, ekonomický pragmatismus vůči druhé největší ekonomice světa lze alespoň jakžtakž pochopit, když už není možné se s ním zcela smířit. V Číně nebývale vzkvétá farmaceutický průmysl především v oblasti produkce generik. O místo na tomto trhu se, stejně jako v mnoha jiných branžích, rvou největší globální hráči za spokojeného pokyvování vedoucích komunistických pohlavárů. Jednáním o spolupráci na tomto atraktivním hřišti by tedy bylo možné rozumět.
Silná káva
Čemu však rozumět nelze, je teatrální představení projektu výzkumného centra čínské tradiční medicíny při Fakultní nemocnici Hradec Králové. To je nevídané, nečekané a špatně vysvětlené prolomení dosavadních zvyklostí.
Není nutné se hned ohánět nejtvrdšími slovy o šarlatánství. V čínské medicíně jsou možná prvky, jimiž je možné se inspirovat, například celostní přístup k léčbě, který západní medicína během ohromného oborového rozvoje v posledních desetiletích poněkud poztrácela. Nicméně to je spíše téma na avantgardnější odborné konference nebo do univerzitních kuloárů. V kombinaci s fungováním samostatných praxí provozujících čínské léčebné metody a inkasujících peníze od dobrovolně platících – a zřejmě tedy spokojených – klientů to představuje vcelku vyhovující model soužití. Ale udělat ze syntézy čínské a západní medicíny mainstream podepřený autoritou ministerstva zdravotnictví a zázemím fakultní nemocnice, to Svatopluk Němeček servíruje opravdu silnou kávu.
Chrastění měšcem
Za projekt se postavil profesor a šéf hradecké nemocnice Roman Prymula, ale uznejme, že vzhledem ke stabilitě postavení ředitele fakultky mu mnoho jiného nezbývalo. Jinak nápad mezi odbornou obcí žádné velké ovace nesklidil. Lékařská komora se od něj rovnou distancovala, z druhé strany názorového spektra zazněla tvrdá kritika od farmaceuta a publicisty Tomáše Cikrta, který ve svém komentáři označil čínskou tradiční medicínu za šarlatánství a vývozní produkt maoistické diktatury.
Jestliže se Němeček zamiloval do alternativních léčebných metod, pak se nabízí otázka, proč vedle Číňanů nemají své hradecké výzkumné centrum eskymáčtí šamani, afričtí kouzelníci nebo indiánští ayahuasqueros. Odpověď bohužel zní, že žádný z nich by na rozdíl od Číňanů nedokázal přijet do Česka a zachrastit měšcem se čtvrtmiliardou korun, za niž by si centrum sám postavil. Žádný z nich také nežije v zemi s kumulovanými obchodními přebytky počítanými v bilionech dolarů, za něž lze po světě nakupovat vliv. Pronikání čínského kapitálu do Evropy probíhá velmi různorodými cestami. Po nákupech ukrajinských obilných lánů a řeckých přístavů se ministr Němeček stal průkopníkem dalšího kanálu. Sklidil za to mimochodem odměnu v podobě výsměchu čínské šéfky Světové zdravotnické organizace, která jej upozornila, že ve výdajích českého zdravotnictví jsou třetinové rezervy. Inu, sterilizovat sadu akupunkturních jehliček je jistě levnější než nakupovat zastaralá zápaďácká anestetika.
Vážení čtenáři, příští číslo časopisu Zdravotnictví a medicína vyjde v pátek 7. srpna jako letní dvojčíslo 7–8/2015. Vaše redakce