S klesající důvěrou ve zdravotnictví se rodí ideologie léčby svépomocí
Vylečte se sami. Tak zní nová ideologie, která se objevuje právě v době, kdy se mnoho států snaží měnit své zdravotnictví. Vypadá to, že původní idea „udělej si sám“, která se prosadila původně jako nezávislost na řemeslnících a instalatérech při opravě domu, se ujala i v našem vztahu k lékaři.
Když mi doma teče v koupelně, nebudu volat instalatéra, ale koupím si knížku, jak opravit vodovod. Když jsem nemocný, nepůjdu k doktorovi, ale sám budu hledat lék, který mě vyléčí.
Jenže, zdá se, že tím, jak je člověk stále více sám sobě investorem, instalatérem či lékařem a má svůj život stále pevněji pod kontrolou, začíná být také čím dál tím vyčerpanější. To je také jeden z důvodů, proč se za jednoho z hlavních viníků dnešních chorob označuje stres.
Nemoc jako selhání
Člověk je dnes obecně vnímán jako někdo, kdo odpovídá sám za sebe, a pokud s ním není něco v pořádku, sám si za to může. Nezaměstnaný je sám vinen svou situací, protože nebyl dost pružný při hledání nového místa, když o jedno přišel, nemocný cítí vinu za svou nemoc, protože se nestaral dost dobře o své tělo.
Mluvíme už dokonce o osobě, která je dobrým manažerem svého stresu! A když nemoc neustupuje, člověk opět cítí vinu, že selhal v dalším oboru - léčbě svépomocí. Starat se o sebe je dnes vyčerpávající práce.
Není žádným překvapením, že ideologie léčby svépomocí přichází přesně v čase, kdy politika vůči zdravotnictví otevírá dveře k privatizaci veřejného systému, kdy jsou lidé nespokojeni s úrovní služeb ve zdravotnictví a kdy se očekává, že stále méně lidí bude schopno zajistit si adekvátní zdravotní péči.
Ideologie léčby svépomocí sice na jedné straně zdůrazňuje odpovědnost každého jednotlivce za své vlastní zdraví, na druhé straně vyvolává k životu nový druh podnikání - byznys léčitelských guru new age, kteří budou nabízet nové způsoby, jak objevit a využít svou vnitřní sílu.
Síla magie
Paradox víry, že každý z nás má totální vládu nad svým životem, spočívá v tom, že tato víra jde často ruku v ruce s hledáním vnějších sil, které nás provedou naším životem. V souvislosti s nemocí je ideologie léčby svépomocí silně spojena s často iracionálním vnímáním nemoci jako takové.
Britský antropolog, jenž několik let bojoval s rakovinou, se rozhodl pro antropologický výzkum spolupacientů a jejich vnímání nemoci. Byl velmi překvapen, jak rychle lidé přijmou různé formy magie, jakmile onemocní. Jeden velmi vzdělaný pacient uvěřil, že se vyléčí z rakoviny tlustého střeva, pokud se bude schopen vyprázdnit.
Další pacient se pokoušel zabít rakovinné buňky pitím vlastní moči a jiný zase doufal, že své tělo zbaví nádoru tím, že si bude představovat, že neexistuje.
Postoj lidí k nemoci má však svou historii, jež je plná různých magických cestiček. Mor či dnes virus HIV například jsou vnímány jako boží tresty a do boje s nimi jsou mnohdy nasazovány očistné rituály. V některých částech Afriky lidé věří, že AIDS vyléčí sexuální styk s pannou.
Ale lidé hledají magická znamení i v jiných oblastech, například ve vztazích. Na jedné straně mají dnes absolutní svobodu ve výběru odpovídajícího partnera, na druhé straně si ověřují, v jakém znamení zvěrokruhu se narodil.
Toto hledání vyšší moci při osobní svobodě výběru nepřekvapuje. Ve stavu úzkosti (a svobodný výběr z mnoha možností je vždy provázen úzkostí - ani ne tak proto, co všechno můžeme získat, ale co všechno můžeme ztratit) vždy vyhledáváme někoho, kdo může rozhodnout za nás. Náboženský vůdce, léčitelský guru či astrolog může být vnímán s nadějí jako autorita, která uleví naší úzkostné nejistotě.
Kanaďané na to přišli
Kanadské ministerstvo zdravotnictví například zjistilo, že odstranění pocitu sociální nespravedlnosti pomáhá lidem, aby se cítili zdravější. Na základě seriózního výzkumu vlivu systému zdravotnictví na společnost se Kanaďané rozhoupali k významným změnám. Rozhodli se především reorganizovat pořadníky na přijetí do nemocnice.
Studie totiž ukázala, že šéfové nemocnic nemohou nechat pořadníky operací v rukou chirurgů, protože ti s nimi nakládali nečestně. Často zaplňovali seznamy jmény čekatelů jen proto, aby si byli jisti, že mají dost pacientů do budoucna, dlouhá čekací listina byla navíc důkazem, že chirurg je žádaný, což vynášelo více peněz.
Výzkum ukázal, že zdravotní stav lidí, kteří nemají důvěru ve spravedlivost pořadníků a čekají na operaci, se časem zhoršuje. Naopak pacienti, kteří věří spravedlivému systému čekacích lhůt a vědí, že je nikdo nepřeskočí, zpravidla přečkají čas do operace bez zhoršení symptomů své nemoci. A důležité je pro ně také to, že dostávají průběžně informace o svém pořadí a že mají jistotu, že pokud by se jejich stav rapidně zhoršil, přijdou na řadu dřív.
Na základě tohoto výzkumu Kanaďané vytvořili nezávislé místní komise, které sestavovaly seznamy čekatelů. Když se seznamy posléze objevily na internetu, čekání na operaci bylo pro pacienty prokazatelně méně traumatizující a odrazilo se to pozitivně na jejich zdravotním stavu.
Kromě toho se ukázalo, že díky těmto a dalším změnám se posílila hrdost Kanaďanů na zdejší systém zdravotnictví. Podle průzkumů si lidé myslí, že právě díky systému veřejného zdravotnictví se v Kanadě žije lépe než v USA. Kanadská vláda pochopila, že víra v rovnost a spravedlnost v přístupu ke zdravotní péči je klíčová pro sociální smír.
A navíc, kanadští politici dokázali přesvědčit soukromé podnikatele, že veřejné zdravotnictví jim přináší větší zisk. Zatímco podnikatelé v USA dávají obrovské peníze na zdravotní pojištění pro své zaměstnance, kanadští podnikatelé i zaměstnanci jsou tohoto stresu ušetřeni.
V časech nejistoty, kdy se lidé obávají sociální, ekonomické či osobní katastrofy, rychle sílí pocit úzkosti. Na jedné straně se rodí ideologie svépomoci - od léčby vlastní nemoci až po chápání života jako osobního podniku, na druhé straně lidé ztrácejí možnost ovlivňovat politický vývoj společnosti a přicházejí o sociální systém, který by jim pomohl, když jsou nemocní.
Renata Salecl, Respekt
Autorka je filozofka a socioložka. Pochází ze Slovinska, v současnosti přednáší v New Yorku.