Nitroglycerin, či
neseritid?
Neseritid je rekombinantní natriuretický peptid (ANP), který je totožný s endokrinním ANP produkovaným v srdečních síních jako odpověď na zvýšené napětí a hypertrofii srdeční stěny, srdeční zátěž. Mezi účinky ANP patří kromě natriurézy i arteriární, venózní a koronární vazodilatace. Neseritid byl navržen pro léčbu dekompenzovaného městnavého srdečního selhání. Americké studie VMAC se zúčastnilo 489 hospitalizovaných nemocných s akutním městnavým srdečním selháním. 204 z nich byl po tři hodiny spolu se standardní terapií podáván i. v. neseritid, 143 osobám i. v. nitroglycerin a 142 osobám placebo. Léčba neseritidem a nitroglycerinem pak pokračovala dalších 24 hodin. Za první tři hodiny léčby poklesl plicní kapilární tlak v zaklínění o 5,8 mmHg u nemocných s neseritidem, o 3,8 mmHg u nemocných s nitroglycerinem a o 2 mmHg u skupiny s pla-cebem. Zlepšení dušnosti a celkového klinického stavu za tři hodiny bylo stejné u léčených neseritidem i nitroglycerinem. Za 24 hodin léčby měli léčení neseritidem o 8,2 mmHg a léče-ní nitroglycerinem o 6,3 mmHg nižší tlak v zaklínění než při začátku léčby. Léčení neseritidem však pocižovali jen o málo lepší zlepšení dušnosti a jejich klinický stav byl mírně lepší než stav nemocných s nitroglycerinem. Neseritid výrazněji ovlivňuje hemodynamické funkce než nitroglycerin při léčbě akutního městnavého srdečního selhání.
JAMA, 2002, 287, p. 1531–1540
===== Zázračné omega-3 =====
===== nenasycené mastné =====
===== kyseliny =====
Ryby jsou klíčem ke zdraví. Tak by se dal shrnout výsledek dvou nedávných publikací. Lékaři z Harvardu dokázali, že w-3 polynenasycené mastné kyseliny, které se nacházejí v rybím tuku, mají preventivní účinek proti náhlé srdeční smrti jako prvnímu příznaku kardiovaskulárního onemocnění. Chromatogra-fií analyzovali krev 94 mužů zemřelých na náhlou srdeční smrt a porovnali nalezenou hladinu w-3 nenasycených mastných kyselin s hladinou 184 zdravých kontrolních mužů. Muži s nejvyšší hladinou těchto kyselin v krvi měli relativní riziko náhlé smrti 0,19 v porovnání s muži s hladinou nejnižší. Podobným tématem se zabývala studie uveřejněná v JAMA, která zahrnula 84 688 zdravotních sester. Od roku 1980 ženy několikrát vyplnily dotazník týkající se jejich životního stylu a spotřeby rybího masa. Během 16 let sledování došlo k 484 případům úmrtí na koronární onemocnění a 1029 nefatálním infarktům myokardu. Po úpravě dat podle věku, kouření a dalších rizikových faktorů dospěli odborníci k závěru, že čím více ženy jedly ryby, tím menší relativní riziko koronárního onemocnění (RR) měly. V porovnání se ženami, které nejedly ryby vůbec, měly účastnice konzumující ryby 1 až 3x měsíčně RR 0,79; pokud jedly ryby 1x týdně, bylo RR 0,71; 2–4x týdně snížilo RR na 0,69, a pokud jedly ryby 5 a víckrát týdně, bylo RR 0,66. Nepřímá úměrnost mezi konzumací ryb a RR byla silněji vyjádřena pro náhlou srdeční smrt než pro nefatální infarkt myokardu.
Pro zajímavost: nejvíce w-3 nenasycených mastných kyselin se nachází v rybách s tmavým masem (1,5 g na porci) a nejméně v krevetách, ústřicích a langustách (0,3 g na porci).
New Engl J Med, 2002, 346, p. 1113–1118
JAMA, 2002, 287, p. 1815–1821
Míšní tkáň může
dorůst
Elizabeth Bradbury z King‘s College v Londýně se svým týmem dokázala, že po-kud se po poškození míchy krys ke zraněnému místu dodá enzym chondroitináza ABC, dojde k regeneraci nervů. Chondroitináza ABC zabraňuje vzniku jizevnaté extracelulární matrix obsahující proteoglykany chondroitinsulfátu, která při poškození míchy brání regeneraci neuronů. U pokusných krys došlo k regeneraci v senzorických i motorických míšních drahách a byl prokázán přenos signálů mezi neurony nad a pod místem léze. Krysy začaly opět chodit, ačkoli u nich nenastala kompletní úprava senzorimotorických funkcí. Vědci upozorňují na to, že v boji s porušením míchy u lidí bude nutné překonat mnoho dalších překážek, než bude možná trvalá úzdrava.
Nature, 2002, 416, p. 636–640
Vitamíny C a E pro
transplantované
srdce
Po transplantaci srdce dochází k oxidativnímu stresu, který pravděpodobně potencuje vznik předčasné aterosklerózy v transplantátu. Harvardští odborníci provedli studii, ve které se snažili zabránit předčasné ateroskleróze podáváním vitamínů C a E transplantovaným osobám. 40 nemocných (0–2 roky po transplantaci srdce) dostávalo po dobu jednoho roku dvakrát denně buď 500 mg vitamínu C + 400 IU vitamínu E, anebo placebo. Všichni nemocní užívali zároveň pravastatin. Na začátku studie a po roce byla změřena tloušťka aterosklerotických plátů intravaskulární ultra-sonografií a byl stanoven tzv. intimální index (plocha plátu/plocha cévního lumen). U osob léčených vitamíny došlo po roce léčby k signifikantnímu vzestupu koncentrace vitamínu C a E v plazmě, u osob kontrolních se hladina vitamínů nezměnila. Intimální index narostl ve skupině s placebem za rok o 8 %, zatímco ve skupině léčených vitamíny se nezměnil. Endo-teliální funkce zůstaly stabilní v obou skupinách. Nemocní s transplantovaným srdcem by tedy měli užívat vysoké dávky vitamínu C a E.
The Lancet, 2 002, 359, p. 1108–1113
===== Metotrexát =====
===== a mortalita =====
===== revmatoidní =====
===== artritidy =====
Metotrexát je nejčastější látkou používanou v léč-bě revmatoidní artritidy a je znám jeho příznivý účinek na průběh nemoci. Harvardští odborníci pátrali po jeho efektu na celkovou mortalitu ne-mocných. Studie se zúčastnilo 1240 ambulantních nemocných s revmatoidní artritidou, kteří navštěvovali kliniku průměrně jednou za 3,5 měsíce. Během doby trvání studie zemřela 191 osoba. Nemocní léčení metotrexátem měli celkové riziko úmrtí 0,4 a riziko úmrtí na kardiovaskulární příčinu dokonce 0,3 v porovnání s těmi, kteří metotrexát nebrali. Jiné látky modifikující průběh revmatoidní artritidy takový účinek neměly. Metotrexát te-dy významně snižuje mortalitu nemocných s revmatoidní artritidou, a to zvláště díky sníženému riziku kardiovaskulární smrti.
The Lancet, 2002, 359, p. 1173–1177
Infliximab – naděje
pro léčbu
Bechtěrevovy
choroby?
Skupina německých revmatologických pracovišť se soustředila na léčbu Bechtěrevovy choroby infliximabem, novým inhibitorem tumory nekrotizujícího faktoru a (TNF-a). Studie se zúčastnilo 69 nemocných s aktivní Bechtěrevovou chorobou. 34 nemocným byl aplikován intravenózně infliximab (5 mg/kg) na začátku studie, ve 2. a v 6. týdnu. 35 nemocným bylo aplikováno placebo. Po 12 týdnech došlo k regresi aktivity onemocnění o více než 50 % u 18 z 34 osob s infliximabem; v placebové skupině k tak silné regresi došlo jen u 3 osob ze 35 (p The Lancet, 2002, 359, p. 187–193
===== Genová terapie =====
===== závažného =====
===== imunodeficitu =====
SCID (Severe Combined Immunodeficiency) je zá-važné onemocnění vázané na chromosom X, které je způsobené mutací genu pro gc řetězec molekuly imunoglobulinů. Genová terapie byla v jeho léčbě úspěšně použita při alogenní transplantaci kmenových buněk. Nyní přichází široký vědecký tým z Francie, Británie, Holandska a USA s úspěšnou léčbou SCID pomocí ex-vivo genové terapie autologních kmenových bu-něk. Defektním retrovirovým vektorem byl do CD 34+ kmenových buněk pěti nemocných chlapců vpraven gen pro gc řetězec a transdukované buň-ky zpětně transplantovány. Chlapci jsou sledováni po dobu 2,5 let. U 4 z 5 chlapců se objevily transdukované T-lymfocyty a NK-buňky do 4 měsíců po transplantaci. Nové T-lymfocyty byly téměř normální co se týče počtu, fenotypu, repertoáru receptorů a proliferační odpovědi na očkování. U chlapců došlo k vývoji normálního thymu. Transdukované B-lymfocyty se objevily v malém počtu, ale jejich produkce sérových imunoglobulinů a odpověď na očkování byla dostatečná k tomu, aby se chlapci obešli bez intravenózního imunoglobulinu. Došlo ke zhojení infekčních ložisek a chlapci žijí dále normálním životem. Tato léčba neměla žádné vedlejší účinky.
New Engl J Med, 2002, 346, p. 1185–1193
Lépe bez
mimotělního oběhu
V britském Bristolu byla provedena studie BHA- -CAS, která porovnala výsledky srdečních operací na bijícím srdci a srdci kardioplegickém za použití mimotělního oběhu. Polovina ze 401 nemocného indikovaného pro kardiochirurgickou revaskularizační operaci byla operována na bijícím srdci a u poloviny bylo srdce zastaveno za pomoci mimotělního oběhu. Po vyhodnocení výsledků sledování operovaných po dobu 1 až 3 roky jasně vyplynulo, že operace na bijícím srdci měla výrazně méně pooperačních komplikací. V porovnání s mimotělním oběhem došlo u takto operovaných ke snížení rizika síňové fibrilace o 25 %, hrudní infekce o 12 %, inotropní látky byly aplikovány o 18 % méně, transfúze erytrocytů o 31 % a v nemocnici zůstalo hospitalizováno déle než 7 dní o 13 % méně osob. 4 osoby ze 200 (2 %) operovaných na bijícím srdci zemřely za dobu sledování, z 201 osob druhé skupiny zemřelo 7 (3 %). Zdá se tedy, že klasická revaskularizační operace s použitím mimotělního oběhu může být v mnoha případech úspěšně nahrazena operací na bijícím srdci.
The Lancet, 2002, 359, p. 1194–1199
===== Enoxaparin =====
===== po operacích =====
===== břišních malignit =====
Otevřená abdominální operace pro malignitu s se-bou nese vysoké riziko žilní tromboembolie. Optimální do-bu podávání frakcionovaného heparinu enoxaparinu po operaci se snažila určit studie ENOXAN II. 332 operovaným pro abdominální či pánevní malignitu byl po operaci podkožně aplikován enoxaparin 40 mg denně po dobu 6–10 dní. Nemocní poté dále dostávali enoxaparin nebo placebo po další 21 den a byli sledováni po dobu 3 měsíců. Po skončení terapie byla provedena bilaterální venografie. Veno-grafie odhalila žilní tromboembolii u 12 % osob v placebové skupině a u 4,8 % ve skupině s enoxaparinem (p = 0,02), tento rozdíl zůstal zachován i po třech měsících (p = 0,01). Ve skupině s placebem zemřelo do 3 měsíců 8 osob, ve skupině s enoxaparinem zemřely osoby 3. Obě skupiny nemocných měly stejně často krvácivé a jiné komplikace. ENOXAN II studie dokazuje, že podávání enoxaparinu 4 týdny po operaci břišní malignity je bezpečný způsob, jak významně snížit riziko vzniku žilní tromboembolie.
New Engl J Med, 2002, 346, p. 975–980
Neurologická
postižení
„dětí ze zkumavky"
Ve Švédsku narozené děti jsou ve 2 % počaty pomocí in vitro fertilizace (IVF). Kolektiv odborníků z Uppsaly, Umey a Lundu zpracoval údaje téměř všech IVF dětí, které byly počaty na 14 IVF klinikách. K 5680 IVF dětí bylo nalezeno 11 360 odpovídajících kontrol, pro každé jednorozené dítě kontroly dvě, pro každá IVF dvojčata dva páry kontrolních dvojčat. Údaje o neurologických postiženích byly získány ze švédských rehabilitačních center. Děti narozené po IVF potřebovaly rehabilitační léč-bu 1,7krát častěji než kontroly. Nejčastějším neurologickým postižením IVF dětí byla dětská mozková obrna, pro niž měly všechny IVF děti 3,7krát vyšší riziko a IVF jednorození 2,8krát vyšší riziko než kontroly. Opožděný vývoj byl 4krát častější u IVF dětí. Dvojčata narozená po IVF měla stejné riziko neurologických následků jako dvojčata kontrolní. Děti s nízkou porodní hmotností a předčasně narozené potřebovaly častěji rehabilitační léčbu. Věk mat-ky toto riziko neovlivňoval. Na základě výsledků své studie odborníci zdůrazňují, že zvýšené riziko neurologického postižení IVF dětí je podmí-něno vyšší frekvencí mno-hočetných těhotenství, nízké porodní hmotnosti a nezralosti. Při in vitro fertilizaci doporučují přenos pouze jednoho embrya.
The Lancet, 2002, 359, p. 461-465MUDr. Eliška Horáková
**