Deník s nimi hovořil o tom, jak se k této profesi dostali a co je na ní nejvíce baví.
Jak dlouho se práci zdravotního klauna věnujete?
Maděrič: Já pouze rok a kousek, zato kolega je protřelý klaun.Mámkamarádku,která zdravotního klauna dělá už delší dobu a přinesla mi letáček, že se dělá nábor.Aprotože se pohybuji na polidramatického umění, řekl jsem si, že je to prima, že můžu své schopnosti dávat i někam jinam než pouze do divadla, ale poskytovat tím i radost dětem. Považoval jsem to za prima plán.
Hrubec: Já jsem se o zdravotním klaunovi dozvěděl už před pěti lety. Dříve nás bylo méně.Musel jsem jít dokonce na casting. Chtěl jsem, jak říká kolega, profesionalitu z jeviště dostat do nemocnic, kde to některým dětem přináší smysl života, když jsou více nemocné. Musím říct, že to byly tak těžké přijímací zkoušky, že jsem je dělal rovnou na třikrát.
V čem ty zkoušky spočívaly?
Hrubec: Člověk byl vystavován různým situacím, jevištním, klaunským, ve kterých musel obstát. Nebylo to snadné. Měřítka byla tak nastavena, že to bylo opravdu náročné.
Došel vám někdy dech nebo slova?
Hrubec: V nemocnici ne. Ale při tréninku, který je náročnější, určitě.
Když přijdete do pokoje, improvizujete, nebo zhruba víte, co dělat?
Hrubec: To je těžké odpovědět, jsme připravení.Ty situace jsou si velmi podobné, ale nikdy nejdeme stejnou cestou.
Maděrič: Nikdy nevíme, co ten druhý vytáhne.
Hrubec: Máme určitý systém, o který jsme opření. Jeden z nás dělá jedničku,druhý dvojku. Jednička určuje, co se bude dělat, a dvojka s ním spolupracuje takovým systémem, který funguje, vytváří napětí a zajímavé situace, takže tu klauniádu bychom měli vždycky ustát, i když nevíme, o čem je řeč.
Dá se říci, co vás na tom baví nejvíc?
Hrubec: Když to vezmu jako divadelní formu, tak mě na tom baví to překvapení a ta souhra a prostor, který v týmu vzniká mezi dvěma lidmi.
Maděrič: Mě tam zase strašně baví ta komunikace s pacientem, protože je to úplně jinak než s divadelním divákem.
Máte možnost fyzického kontaktu, jste s ním neuvěřitelně blízko a je to silně specifická situace. Pacient nešel do divadla, ale vy jste přišel za ním. Je to opravdu úplně jinak, baví mě ten neobvyklý způsob divadelní práce.
Proč zrovna doktor Traktor a doktor Bohdan Bláha?
Maděrič: Já jsem Bláha, protože když dělám jedničku, tak jsem takový velice seriózní pán, ale vždycky pak užasnu nad tím, co se mi v té situaci stane.Jsemnakonec za toho troubu a vola, který tu situaci vůbec nemá pod kontrolou. Takže jsem z toho docela bláhový.
Hrubec: Je to i taková hra se slovy. Mně ten doktor Traktor přijde takový, že to člověk uslyší a řekne si co? Pro klauna výborné. Navíc mám i tak šitý kostým, že jsem takový venkovan, jako kdybych vylezl zpod traktoru.
Co když s vámi nechce dítě spolupracovat?
Maděrič: Právě i to se dá vložit do scénáře a zakomponovat do hry. Hlavní je, že dítě přinašem vystoupení na čas zapomene na svou nemoc.
Jaké je motto zdravotního klauna, smích léčí?
Hrubec: Samozřejmě, smích je nejlepší lék.