Zdravotnické zařízení, tedy i vrchlabská nemocnice, je ekonomický subjekt, který musí svoji činností minimálně pokrýt náklady, a aby se mohl rozvíjet i modernizovat, potřebuje i nějaký zisk.
Zdravotnická zařízení jsou placena především ze zdravotní daně, kterou vybírá stát, odesílá ji zdravotním pojišťovnám a ty ji distribuují dále ke zdravotnickým zařízením. Zdravotní pojišťovny platí už léta zdravotnickým zařízením velmi málo. Tím naše zdravotnictví dusí.
Máte postřeh ze své praxe či komentář k současnému dění ve zdravotnictví, o který se chcete podělit se svými kolegy? Pište na: havlova@mf.cz
Zdravotnické zařízení má minimální šanci vydě lat si peníze nějak jinak. Kdysi v JZD existovala přidružená výroba a zemědělci si k pěstování brambor přibrali například ještě výrobu nábytku. Ale touhle cestou většina zdravotnických zařízení jít nemůže. Jejich možnosti jsou omezené. Kvalitu musí zajistit ze zákona, zvýšení kvantity jim peníze nepřinese a těžko bude nemocnice ke své základní činnosti ještě vyrábět nábytek či pěstovat brambory. Je potřeba, aby zdravotní pojišťovny platily řádně.
Jestliže nějaká pojišťovna dluží nějakému zdravotnickému zařízení peníze a tak jej ekonomicky poškozuje, je zcela v pořádku, pokud takové zařízení s touto pojišťovnou přestane spolupracovat. Charita má být dobrovolná, ne vynucená. Rozhodnutí ředitele vrchlabské nemocnice je pochopitelné a správné.
Ale pravdu má i neošetřený pacient. Musí odevzdávat ze zákona zdravotní daň a měl by mít právo za tyto veřejné peníze být řádně ošetřen na celém území republiky. Jenže jeho zdravotní pojišťovna z nějakého důvodu, který zná jen ona, s někým smlouvu uzavře, s někým ne, někomu ji vypoví. Někomu zaplatí více, někomu méně, někomu nic. A pacient je jejím rukojmím a je bezradný. Ač řádně platí tak ho někde ošetří, někde neošetří.
To jsou absurdity českého systému veřejného zdravotnictví a ještě absurdnější je to, že to takhle divně funguje už hodně, hodně dlouho. A nejabsurdnější je, že to má fungovat takhle dál a dál.