Brno -
Proč jste proti eutanazii?
Pokud lékař podá nemocnému preparát s úmyslem zabít, nebo odstoupí od léčby, která by mohla mít naději na úspěch, je to nepřijatelné. Začnouli lékaři zabíjet, tak se poveze všechno a žádný nemocný si nikdy nebude jistý, zda nejsem jeho popravčím.
Jiná je situace, pokud bych pomocí špičkových přístrojů a náročných medicínských postupů jen protahovala bolestné umírání. To není náplní medicíny.
Pokud vím, že je to k ničemu, tak mohu po mravní stránce od léčby upustit. Ale musím zajistit, aby nemocný netrpěl ani fyzicky, ani psychicky. A to je rozdíl.
V prvním případě zabíjím, v druhém ustupuji před vítězstvím smrti. Lékařství není bezmezné, takže smrt musíme nějak přijmout.
Jste lékařka s dlouholetou praxí na interně a onkologii. Žádal vás někdy nemocný o eutanazii?
Nikdy. Pokud tuto záležitost sleduji celkově, tak lidé žádají o zabití proto, že nějak trpí. Pokud by tomu tak nebylo, nechtěli by zemřít. V dnešní době není přitom problém ošetřit nemocného tak, aby nestrádal fyzicky.
Už teď se říká, že pokud někdo trpí bolestmi, je špatně léčen a měl by změnit lékaře. Častěji však nemocní trpí z jiného důvodu - cítí se osamělí, zbyteční, ztratili smysl života. Sem musíme napnout úsilí veškerého zdravotnictví, aby nikdo o zabití nežádal.
Myslíte si, že se v České republice eutanazie někdy uzákoní?
Mám z toho strach. Obávám se, že se začnou kopírovat nějaké západní modely. Podle mne se v České republice musíme soustředit na paliativní péči, jejímž smyslem je respektování člověka v jeho celosti.
Nemocný člověk může důstojně zemřít tak, že netrpí, že není zabit a že se jeho umírání neprotahuje za neúnosnou mez. Každý si může vybrat, jak chce žít při umírání a odmítnout moderní technologie.
Jiřina Veselá,
Rovnost - Brněnský deník
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Ondřej Scheinost
Dovolte mi jen krátce reagovat: Nejdřív musím říci, že paní profesorku Munzarovou považuji za špičkovou odbornici a velice si jí vážím. Považuji však za důležité upozornit, že paní profesorka je věřící (křesťanka).
To jí samozřejmě neubírá právo na vlastní názor (navíc podepřený tolikaletou zkušeností). Jen tím chci poukázat na to, že problém eutanázie, který rozhodně je třeba diskutovat, je u nás dosti jednoznačně (záporně) přijímán křesťanskou komunitou - které součástí je i paní profesorka.
Ještě jednou zdůrazňuji, že tímto nechci její hlas umlčet nebo znevážit, jen upozornit, že názory člověka jsou v mnohém ovlivněny životní zkušeností, hlubokou odbornou erudicí a také vírou. A tato skutečnost by v tak závažné diskusi měla zaznít.
(pro úplnost a objektivnost: Já pracuji v genetické laboratoři v českobudějovické nemocnici a nejsem věřící)
Jiří Votýpka
Díky za hlas lékaře proti neutanázii, kterému je povolání posláním, a to tím více, že je to hlas člověka, který vychovává další generace lékařů. Ne každý křesťan umí hájit i jiný život než svůj.Příkladem může být postoj dvou poslanců, lékařů, členů KDU-ČSL na které jsem se obrátil (pomocí e-mailu) a které osobně znám ze svého působení ve stejné straně jako jsou oni.Podivoval jsem se branné povinnosti našich žen a pohoršoval jsem se nad skrytou etanázií v našich nemocnicích a nad propagací ëutanazie v EU i u nás.Dále jsem žádal o zvážení zdravotních důsledků prodlužovaní věku pro odchod do důchodu. Křesťané diplomaticky, odpověděli, neodpověděli,ale vlastně neudělali nic. O to více mě púřekvapila odpověď z klubu komunistů s kterou jsem musel, chtě nechtě z věcného hlediska souhlasit. Pro ty, kteří si myslí, že jen křesťané obhajují právo na život mám radu, aby na to nespoléhali a všímali si hlavně těch, kteří chtějí pomáhat lidem obecně, nejen sobě a vyznavačům „svého Boha“. Váš já.
PhDr. Jana Hajdová
Chtěla bych jako historička reagovat spíše na to, zda křesťanství ovlivňuje názor na potraty a euthanazii. Ano, bylo to tak. Souvisí to pravděpodobně s tím, že úcta k člověku ve všech fázích jeho vývoje je u křesťanů vyšší, protože nechápou člověka jen jako živočicha se sebereflexí, ale nositele nestmrtelné duše. V antice se bežně zabíjela novorozeňata, pater familias měl moc nad životem a smrtí členů své rodiny, žena často neznamenala víc než otrok. S příchodem křesťanství začala být žena, muž i dítě ceněny stejně - jako nositelé duše. Lidský život se stal
nedotknutelný. Tím nechci říct, že křesťané jsou v podstatě lepší lidé než
my, ale v úctě k člověku bychom si z nich měli brát příklad všichni.