„Touto záležitostí se zabýváme na základě četných dotazů našich členů, kteří chtěli vědět, jak je možné, že jim jsou různými subjekty nabízené kontroly jejich kvality či bezpečí, ačkoli zatím ministerstvem zdravotnictví nebyla vydána žádná vyhláška, jež by pravidla těchto kontrol nějak určovala,“ uvádí ve svém prohlášení Rada SAS.
Zákon o zdravotních službách určuje závazná pravidla kontroly kvality a bezpečí. Je také jasně stanoveno, že kvalitu smí kontrolovat jen fyzická či právnická osoba, která má k této činnosti od ministerstva povolení. Zákon však zároveň (v § 98 odst. 7) uvádí, že přesná kritéria kontrol kvality a bezpečí v ambulantní sféře ministerstvo určí prováděcím předpisem, tedy vyhláškou.
„MZ zatím nevydalo příslušnou vyhlášku, která by určovala pravidla kontroly kvality a bezpečí ambulancí, tj. i ambulantních částí nemocnic. Také neexistuje žádný subjekt, který by od MZ k dnešnímu dni měl oprávnění kontrolovat kvalitu či bezpečí ambulancí, MZ tedy ani nesestavilo žádný seznam takových osob,“ uvádí Rada SAS.
Samostatná vyhláška by nebyla účelná
Na dotaz naší redakce tuto informaci potvrdilo i ministerstvo zdravotnictví. „Vedení ministerstva zdravotnictví rozhodlo, že by bylo zcela neúčelné vydávat samostatnou vyhlášku o hodnocení kvality a bezpečí ambulantní zdravotní péče před nabytím účinnosti velké novely zákona o zdravotních službách. Z tohoto důvodu se nebude vytvářet samostatná vyhláška o hodnocení kvality a bezpečí ambulantní péče, ale do novely stávající vyhlášky o hodnocení kvality a bezpečí lůžkové zdravotní péče se zahrnou další formy zdravotní péče,“ sdělila mluvčí ministerstva zdravotnictví Viktorie Plívová.
Podezření ze správního deliktu
Neexistencí vyhlášky, která by hodnocení kvality péče v ambulantním sektoru upravovala, tak MZ dalo vzniknout paradoxu. Pokud totiž chybí vyhláška definující kontrolu kvality v ambulanci, chybí zároveň i definice správního deliktu při porušení takové vyhlášky.
„Externí hodnocení kvality a bezpečí ambulantní péče dosud není podmíněno žádným prováděcím předpisem/ vyhláškou, na základě kterých by případné porušení mohlo být hodnoceno jako správní delikt,“ potvrzuje mluvčí.
Přesto už MZ začalo „jistá“ provinění při kontrolách kvality v ordinacích ambulantních specialistů i praktických lékařů prošetřovat. Konkrétní společnost však mluvčí zatím uvést nechtěla. „Nebudeme firmu jmenovat, dokud se neprokáže vina. Ministerstvo obdrželo podněty týkající se podezření ze spáchání správního deliktu z hlediska hodnocení kvality a bezpečí lůžkové péče.
V této záležitosti postupujeme v souladu se zákonem o zdravotních službách,“ uvedla dále. Zákon zatím obecně definuje, že správního deliktu se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí tím, že provede hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb bez oprávnění na základě smlouvy s poskytovatelem. Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává krajský úřad, v jehož správním obvodu byly spáchány.
Nepřesná terminologie
Že by firmy riskovaly a hodnotily bezpečí a kvalitu ambulancí, aniž by k tomu měly oprávnění od MZ, není podle jednatelky České společnosti pro akreditaci ve zdravotnictví Renaty Podstatové příliš pravděpodobné. „Já sama za sebe neznám případ, že by někdo nabízel ‚kontrolu‘ kvality a bezpečí ambulantním lékařům. Myslím si, že jde o nepřesnou terminologii a jedná se spíše o ‚zajištění‘ kvality a bezpečí ambulancí.
Tedy cestu jak zajistit, aby všechny postupy a činnosti ambulance skutečně fungovaly podle platné legislativy. Kromě zákona č. 372/2012 Sb., o zdravotních službách, je třeba vzít v potaz zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, vyhlášku č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, vyhlášku č. 306/2012 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, a zákoník práce včetně pravidel pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Tyto postupy by měly být popsány a dodržovány, čímž dojde k zajištění právního bezpečí pro poskytovatele zdravotních služeb, včetně ambulancí.
Ty určitě chtějí mít vše v pořádku, a pokud na to nemají svého právníka nebo manažera kvality, který změny v legislativě zapracovává do jejich vnitřních předpisů, mohly by těchto externích služeb využít,“ dodává Renata Podstatová. Nabídky ambulantním lékařům odmítá i Spojená akreditační komise (SAK). „My takové služby ambulantním lékařům nenabízíme. Přestože máme také standardy pro ambulantní zařízení, protože jsme dlouho před účinností zákona o zdravotních službách tuto činnost prováděli. I tak šlo o marginální část naší práce. Těžiště naší práce spočívá v posuzování lůžkové zdravotní péče. Občas se na našich školeních setkám se zástupci firem, kteří se chtějí na kontrolu kvality v ambulantní péči specializovat. O kterou konkrétní společnost v tomto případě jde, ale nevím,“ řekl naší redakci ředitel SAK David Marx.
Zbytečná vydání
Rada SAS proto ambulantní lékaře varuje před subjekty, které jim nabízejí kontroly kvality a bezpečí. „Je to v evidentním rozporu se zákonem o zdravotních službách. Výsledky takových kontrol jsou pak nepoužitelné, tedy k ničemu, znamenají jen zcela zbytečný výdej finančních prostředků zdravotnických zařízení,“ varuje Rada SAS a připomíná, že zákon o zdravotních službách také stanoví, že hodnotí-li někdo kvalitu či bezpečí bez povolení MZ, vystavuje se nebezpečí sankce ve výši až 500 tisíc Kč.