Obě dvě varianty pojištění mají své klady i zápory. Pro pojištěnce není problém přejít z jedné státní pojišťovny do druhé. Toho, kdo je pojištěn soukromě, čeká při změně pojišťovacího ústavu důkladná lékařská prohlídka.
Navíc: Čím je pojištěnec starší, tím více musí po uzavření nové „soukromé“ pojišťovací smlouvy platit.
Vrátit se do státní pojišťovny je přitom pro soukromé pojištěnce velmi obtížné. Většinou musí dokázat, že mají například nižší mzdu a podobně.
Výhodou soukromých pojišťoven je naopak lepší úroveň hrazené lékařské péče.
„Když jsem poprvé přišel k mé lékařce jako soukromý pacient, hned jsem byl uveden do hezčí a útulnější čekárny,“ říká Christoph Schlautmann, který k soukromé pojišťovně přešel ve svých devětatřiceti letech.
„To už bylo relativně pozdě. Ale přesto - platím nižší paušál a mám zaručenu lepší péči. Pokud bych onemocněl, v nemocnici by mě měl ošetřovat primář. Pojišťovna mi navíc automaticky připlácí například na zubní protézu. Na to bych se dříve u státní pojišťovny musel připojistit.“
Jako soukromý pojištěnec navíc za návštěvu lékaře nemusí platit paušální poplatek deset eur.
Klienti státních pojišťoven na-opak platit musí, a to při každé první návštěvě lékaře za čtvrtletí. Ročně tak mohou z vlastní kapsy uhradit maximálně čtyřicet eur. Další prohlídky mají zdarma.
Na rozdíl od soukromých pojištěnců ale mají například tu výhodu, že se jejich pojištění automaticky vztahuje i na rodinné příslušníky - tedy na manžela nebo manželku a děti.
Klient státního pojišťovacího ústavu dnes na zdravotní pojištění odvádí v průměru čtrnáct procent své hrubé mzdy. To se však zřejmě brzy změní.
Experti německé vlády totiž požadují, aby každý státní pojištěnec v budoucnu odváděl stejně.
Podle návrhu, který včera předložili v Berlíně, by měl dospělý Němec platit 169 eur měsíčně. Na dítě vychází částka 78 eur za měsíc, tu však má - pokud návrh projde - v plné výši hradit stát.
Hospodářské noviny