Ministr říká, že platy lékařů jsou nízké, postgraduální studium je zanedbané, zdravotnictví trpí korupcí a lékaři v nemocnicích jsou přepracovaní. Navíc Heger ve všech těchto bodech již provedl nebo představil změny, jež mají nepříznivý vývoj alespoň otočit. Odboráři by mohli slavit. Zřejmě nejvstřícnější postoj ministra zdravotnictví k odborům viděný za posledních dvacet let však nebyl nic platný.
Poté, co minulý týden zkrachovala jednání mezi ministerstvem a Lékařským odborovým klubem (LOK), se spor stočil zcela jasně mimo podstatu problémů. Tam totiž téměř žádný zásadní rozpor není. Klíčové výhrady LOK k návrhu ministerstva by se daly shrnout do tří bodů:
1. Hegrovu slovu nevěříme. Odbory i Česká lékařská komora (ČLK) chtějí záruky a obracejí se na předsedu vlády. Otázkou je, proč odboráři v otázce reformy zdravotnictví věří více politiku Nečasovi než „svému“ lékaři Hegrovi.
2. Tři čtvrtiny z nabízených dvou miliard na platy jsou málo. Odborům se nelíbí, že peníze z balíku mají mířit i na příjmy dalších zdravotníků. Navíc je zaskočilo, že částka dvou miliard musí pokrýt i odvody na zdravotní a sociální pojištění zaměstnavatele, tedy nemocnic.
3. Platy chceme zvýšit v tarifu, ne v odměnách. Šéfové odborů nevěří ředitelům nemocnic, že zvýší odměnovou část platů lékařů tak, jak to doporučí ministr a hejtmani, tedy o pět až osm tisíc podle věku lékaře. Nechme stranou, proč odboráři považují nárůst tarifu za jistotu, když „nedůvěryhodní“ ředitelé zrovna tak mohou zvýšení tarifní části platu kompenzovat snížením odměn - koneckonců pro řadu lékařů s nízkými odměnami by to skutečně větší jistota byla. Jenže Engel z LOK a Kubek z ČLK poněkud zapomněli na významnou část lékařů, jež mají zastupovat.
LÉKAŘI PŘES PALUBU?
Řada nemocnic, které jsou zřizovány kraji, má formu akciových společností. Z nich jen namátkou - nemocnice v Kladně, Liberci, Náchodě, Pardubicích a ve Zlíně dají dohromady 430 lékařů, již se připojili k akci Děkujeme, odcházíme a jsou ve výpovědi.
Teď je vedení odborů tlačící na zvýšení tarifů tak trochu hodilo přes palubu, na akciovky se totiž žádné platové tarify nevztahují. Tisíce lékařů z krajských akciových společností tak teď v otázce platů mají paradoxně větší záruku u ministra Hegra než u LOK a ČLK.
Obě strany nyní hrají vysokou hru, na jejíž výsledek si zřejmě skutečně budeme muset počkat do prvních březnových dnů. Kdo to čekal? Obě strany se v tom navíc podporují tím, že dávají té druhé najevo, že to, co říkají, nelze brát definitivně.
Ministerstvo tak dlouho říkalo, že letos žádné peníze na platy nebudou a lékaři si budou muset počkat na reformu, až shůry spadly dvě miliardy. Kdo by pak nezkusil usmlouvat ještě nějaké drobné? Odbory nám zase několik měsíců tvrdily, že tisíce českých lékařů naberou s radostí německé a další evropské nemocnice.
Při první příležitosti však žádaly na ministrovi závazek, že se všichni lékaři, kteří výpověď stáhnou, budou moci vrátit do svých, českých nemocnic. I když tento požadavek později odboráři stáhli, nemohli jasněji ukázat, jak se to s odchodem do zahraničí má.
CENTRALISMUS
Přes přísliby reforem se debata o platech odehrává na špatném základě. Filozof Tomáš Akvinský se ve středověku pokoušel najít spravedlivou cenu zboží. Byl to omyl, nic takového neexistuje. Cenu ovlivňuje milión detailů trhu, které se v každém okamžiku mění. Stejného nesmyslu se dnes ovšem dopouštějí odboráři řečmi o spravedlivém platu a snahou o centrální nastavení jeho výše pro všechny.
Odbory se pouštějí střemhlav do začarovaného kruhu: viní politiky ze špatného stavu zdravotnictví (oprávněně), korupce a malých platů. Zároveň to chtějí řešit ještě tužší politickou centralizací. Co z toho může vzejít jiného než problémy?
Heger v tomto duchu a pod tlakem slibuje, že příští rok budou mít lékaři v průměru 60 tisíc korun měsíčně. Jenže v zájmu lékařů i pacientů je opak, tedy aby ministr a vůbec žádný politik ve svých rukou platy neměli.