Příspěvek čtenářek Zdraví.Euro.cz v rámci získávání kreditů pro nelékaře - více ZDE
U současné mladé generace vidíme problémy s úrovní verbální komunikace. Využitím informačních technologií ve výuce komunikace s nemocným nalézáme jeden ze způsobů, jak komunikační dovednosti studentů střední zdravotnické školy zlepšovat.
„Nikdo nesmí minout nemocného člověka beze slov, aniž by se ho zeptal, co mu je.“
Hérodotos
Nové informační technologie v komunikačním procesu – multimediální mobilní telefony, e-mailová komunikace, chatování či různé komunikační programy - mají velký vliv na úroveň komunikace, a to zejména mladých lidí, kteří v daném prostředí odmalička vyrůstají a berou je naprosto přirozeně.
Výuka komunikace na střední zdravotnické škole
Na středních zdravotnických školách se výuce komunikačním dovednostem věnuje velká pozornost ve většině předmětů, systematicky se však vyučuje v předmětu psychologie a komunikace (dříve psychologie a pedagogika u oboru všeobecná sestra, dnes psychologie a komunikace u oboru zdravotnický asistent).
To, že mají mladí lidé v oblasti užívání jazyka a komunikace velké problémy, a to zejména s malou slovní zásobou, s tvorbou vět a souvětí, s užíváním spisovného jazyka, s modulací řeči, jsme si uvědomili už dávno.
Navíc při práci s nemocnými se nelze spokojit jen s obecnými komunikačními dovednostmi, které si osvojujeme v běžném životě, v rodině, ve škole. Absolvent zdravotnické školy musí zvládnout i komunikaci profesní. Ošetřovatelská péče je nemyslitelná bez komunikace mezi nemocným a zdravotnickým pracovníkem. Získávání dovedností v oblasti komunikace patří do profesionální přípravy zdravotnických asistentů na středních zdravotnických školách.
Mezi základní pravidla profesní komunikace patří:
Pozitivní přístup a orientace na klienta ( umět dávat najevo, že zdravotníkovi na nemocném záleží, hovořit především o něm a jeho problémech, umět navázat kontakt s různými kategoriemi nemocných a získat si jejich důvěru).
Umění naslouchat ( nejen tedy slyšet, ale aktivně vnímat, co nemocný říká či jaké signály k nám vysílá, dokázat vyčíst problém či starost ze způsobu řeči, z neverbální složky komunikace, apod.).
Umění klást otázky ( pro kvalitní ošetřovatelskou péči je zapotřebí mít co nejvíce informací o nemocných, získáme je z různých informačních zdrojů, ale zejména prostřednictvím rozhovoru. Zdravotník musí umět najít způsob, jak tyto informace získat, a to i v případě, že komunikace není jednoduchá, např. u dětí, u nemocných v depresi, u agresivních nemocných, u smyslově i mentálně postižených).
Umění objasňovat, vysvětlovat ( zdravotník je zdrojem mnoha informací pro nemocného, měl by umět tyto informace efektivně a účelně předat s využitím vhodné zpětné vazby).
Ovládat profesionální chování ( být profesionálně adaptovaný, vědomý si svého postavení a zodpovědnosti, být empatický, dokázat se rychle zorientovat v nové situaci, dokázat pracovat v týmu, respektovat druhé, vhodně reagovat na kritiku).
Využití atraktivních metod výuky
Na Střední zdravotnické škole v Karviné jsme se pokusili přiblížit tuto oblast studentům za pomoci využití toho, co je jim známé, co denně užívají a je jim blízké. Spojili jsem ve výuce dva póly, jednak informační technologie ( interaktivní tabuli, dataprojektor, počítač), tedy to, co dnešní student využívá a čemu rozumí, a jednak cíle výuky na střední zdravotnické škole, tady nácvik a posléze zvládnutí komunikace s nemocným.
V rámci projektu SIPVZ jsme vytvořili výukovou aplikaci, která mapuje oblast komunikace s nemocným. Výuková aplikace je poměrně rozsáhlá a obsahuje vlastní výukové prezentace, metodiku pro vyučující, pracovní listy pro studenty, kolekci problémových situací, metodiku mezipředmětové komunikace.
Téma komunikace s nemocným je zařazeno do 3.a 4. ročníku. Výuka psychologie probíhá skupinově, tzn. třída se na hodiny rozdělí na skupiny asi 15 studentů. Vlastní výuka je metodicky pestrá; každá vyučovací jednotka začíná stručným teoretickým úvodem a pokračuje praktickou částí, kde studenti v úkolech doplňují požadované informace, a to jak písemně, tak i ústně, přesouvají a doplňují obrazy na interaktivní tabuli, vybírají a doplňují správné odpovědi, řeší modelové situace, vyplňují kvízy, apod.
Na základě kazuistik z praxe připravují a reprodukují rozhovory, obhajují své názory, sbírají informace z různých zdrojů. Využívají vlastní zkušenosti a zážitky z odborné praxe v nemocnicích.
Především ale vše verbálně komentují, obhajují svá rozhodnutí, snaží se vést dialog a diskusi. Jsou nuceni vyslechnout názory svých spolužáků na svá vystoupení, jsou vedeni i k vlastnímu sebehodnocení.
Okamžitá zpětná vazba
Všechny učitelky psychologie na naší škole jsou zároveň učitelkami odborného předmětu - ošetřování nemocných, což má značné výhody. Jednak mohou čerpat ze svých osobních zkušeností z praxe, jednak mají možnost využít okamžité zpětné vazby mezi výukou ve škole a na odborné praxi. Mohou posuzovat komunikační dovednosti jednotlivých studentů přímo v reálném prostředí, případně je zde také možnost znovu si připomenout zajímavé situace z praxe ve školním vyučování.
Studenti zase vidí, že to, co se naučí ve škole, se opravdu využije i v praxi u nemocných.
Na tvorbě výukové aplikace se podílela řada našich vyučujících, práce trvala asi jeden a půl roku. Během přípravy jsme prostudovali mnoho odborné literatury, udělali stovky fotografií, které jsou součástí výukové aplikace, promysleli a vytvořili řadu úkolů a cvičení. To vše s jediným cílem – naučit naše studenty lépe užívat svůj mateřský jazyk v běžném, ale hlavně profesním životě. Jestli se nám to podaří,ukáže až delší čas, ale to, co vidíme již nyní, je jednoznačně pozitivní ohlas našich studentů na tento nový a atraktivní způsob výuky.
Mgr. Věra Bambušková, Mgr. Nina Matějková, www.Zdravi.Euro.cz
Střední zdravotnická škola Karviná,