Spolupráce sestry a ergoterapeuta při nácviku soběstačnosti pacienta s poruchou hybnosti je velmi důležitá. Je zapotřebí si uvědomit, že včasná rehabilitace, následné prohlubování získaných poznatků a správná motivace pacienta tvoří tzv. odrazový můstek potřebný k začlenění se do běžného života.
Plegie jako následek úrazu páteře a míchy je změna zdravotního stavu, která s sebou přináší mnoho změn, a to nejen fyzických, ale také psychických a sociálních. Na našem pracovišti se snažíme vypořádat se s těmito změnami, najít vhodné prostředky a pomůcky, které dopomohou člověku po úrazu k snazšímu návratu do společnosti. V průběhu hospitalizace se objevují různé obtíže a úskalí spojené se změnou zdravotního stavu a samotným nácvikem. Ve spolupráci s psychologem hledáme způsob jak se s touto situací vyrovnat. Součástí ošetřovatelského procesu jsou také intervence sociální pracovnice. Velký důraz je kladen na následnou rehabilitaci, se kterou začínáme co nejdříve, ať už pasivní formou či aktivním zapojením pacienta do procesu.
Při přijetí pacienta na oddělení zjišťujeme podrobnou anamnézu, hodnotíme riziko vzniku dekubitů, riziko pádu, zvyklosti pacienta. Fyzioterapeut se zaměří na vyšetření podle ASIA (American Spinal Injury Association). Jedná se o standardní metodu posuzující neurologický stav osoby, která prodělala poranění míchy. Hodnocení stupnice provádí odborný zdravotnický pracovník. Snížení stupnice ASIA značí funkční poškození v důsledku poranění míchy. Ergoterapeut zjišťuje zbytkové funkce pomocí SCIM (Spinal Cord Independence Measure). Toto vyšetření hodnotí schopnosti pacienta při každodenních činnostech, v koordinaci, stravování, funkční mobilitě, inkontinenci. Na základě těchto vyšetření lze stanovit ošetřovatelské diagnózy.
Trénink jednotlivých prvků sebeobsluhy
Postupně trénujeme jednotlivé prvky: nácvik ADL (Activites of Daily Living – běžné denní činnosti) a soběstačnost v rámci lůžka. První spolupráce ošetřovatelského personálu s ergoterapeutem začíná u nácviku mobility na lůžku. Fyzioterapeut vysvětluje techniku otáčení, zajišťuje potřebné pomůcky a následně provádí instruktáž personálu a rodiny jak správně s nemocným manipulovat. Dalším krokem je nácvik vertikalizace. Začínáme sedem na polohovací posteli, následuje sed s dolními končetinami přes okraj lůžka (jako prevence ortostatické hypotenze) a procvičování stability sedu. Poté nemocného učíme přesunům z postele na vozík. V některých případech lze využít speciální zvedák, který je určen pro přesun plegických pacientů. Při nácviku ADL je potřebná dostatečná svalová síla horních končetin. Ergoterapeut se zabývá tréninkem zbylých funkcí končetiny. V případě deficitu hybnosti prstů se pacient učí používat náhradní mechanismy nebo využívá kompenzační pomůcky. Při těžkých poruchách funkce horních končetin je důležité správné vedení a podložení končetiny. Do nácviku oblékání či přesunů pacienta je zainteresována i rodina pacienta. Společně se učí techniku oblékání, manipulaci s kompenzačními pomůckami. Při procvičování sebesycení je důležitá správná poloha pacienta, přiměřená výška jídelního stolku, vhodné ergoterapeutické pomůcky.
Úrazy páteře s sebou nepřinášejí „jen“ poruchu hybnosti končetin, ale i jiné změny v organismu, např. respirační, gastrointestinální, urologické poruchy, dekubity či poruchy termoregulace. Mezi časté poúrazové problémy patří také porucha mikce neboli vyprazdňování močového měchýře. Komplikace z důvodu poškození funkce močového měchýře patří k nejzávažnějším a svými důsledky narušují kvalitu života nebo ohrožují život nemocného. Péče o močový měchýř začíná bezprostředně po vzniku míšní léze a urologický program je trvalou součástí života pacienta. V první fázi zavádíme permanentní močový katétr, zpravidla na několik dní. Následně přecházíme na tzv. ČIK (čistá intermitentní katetrizace močového měchýře). Podle schopností pacienta procvičujeme autokatetrizaci pod vedením sestry. Při kvadruplegii, kdy je míšní léze v oblasti krční páteře a jsou porušeny funkce všech končetin, trupu, orgánů břicha a pánve, využíváme ergohand, speciální pomůcku pro katetrizaci, a učíme pacienta správnému zacházení ve spolupráci s ergoterapeutem. Během hospitalizace ve zdravotnickém zařízení a následné rehabilitace v rehabilitačních zařízeních je pacient připravován na začlenění se do společnosti, ať už v oblasti kulturní, sportovní, pracovní, ale také v oblasti partnerského života.
Rehabilitace šitá na míru
Spolupráce sestry a ergoterapeuta v péči o plegického pacienta je pro průběh hospitalizace nesmírně důležitá. Průměrná doba hospitalizace na našem oddělení bývá zpravidla tříměsíční a následně pacienta překládáme do rehabilitačních center či zařízení. Těsně po úrazu je pacient hospitalizován na jednotce intenzivní péče, kde dochází k obnově systémových funkcí. Již zde začínáme s pasivní rehabilitací. Avšak ne s každým pacientem je možno spolupracovat hned po úrazu, a to například z důvodu nutnosti umělé plicní ventilace nebo v případě posttraumatického šoku. Po stabilizaci zdravotního stavu je pacient překládán na standardní oddělení, kde pokračuje v procvičování již naučených metod. Dechovou rehabilitaci provádíme nejen v době přítomnosti fyzioterapeutů a v době cvičení, ale také v průběhu dne či noci. Sestry na našem pracovišti jsou proškoleny v technice bazální stimulace, kterou využíváme během rehabilitace.
Pro pacienty mají nesmírnou cenu jejich osobní věci, jako je oblečení, hudební nosiče či fotografie. Pomáhají jim lépe se vyrovnat s jejich zdravotním stavem a s pobytem v nemocnici.
Práce fyzioterapeutů a ergoterapeutů na našem oddělení je na vysoce kvalitní úrovni a jejich spolupráce si ceníme. Individuální plánování rehabilitace během dne je přizpůsobeno chodu oddělení, vyšetřením či zákrokům, a díky tomu lze poskytnout pacientovi maximální péči, kterou potřebuje.
O autorovi| Bc. Svatava Carbolová, Neurochirurgická klinika, Spinální jednotka FN Ostrava, sestrickasvatka@seznam.cz
Ergohand – pomůcka pro autocévkování určená pro pacienta s parézou
Pacientka ležící ve správné pozici na polohovacím lůžku s pomocí polohovacích polštářů