Podle ČLK peníze na zdravotnictví mizí v korupci, předražených lécích a na účtech zdravotních pojišťoven. Korupci se již ministerstvo zdravotnictví rozhodlo řešit. Komora se za strategii postavila, je něco, co Vám v ní chybí?
Nic není dokonalé, odborníci na boj s korupcí označují některá opatření za naivní. Mně ale spíše vadí to, že zatím nejsou naplňována. Docela rád bych věděl, jak dopadne případ Motolské nemocnice, jejíž ředitel barvitě popisoval, jak jsou v ní manipulována výběrová řízení. Zajímalo by mne, zda ponese někdo odpovědnost za předražené nákupy přístrojů v Ústřední vojenské nemocnici nebo v nemocnici v Ostravě. Chtěl bych vidět konkrétní výsledky. Jsem rád, že díky akci „Děkujeme, odcházíme“ se podařilo přesvědčit pana ministra, aby podobná opatření vydal. Škoda, že to trvalo tolik měsíců. Pan ministr měl začít zavádět pořádek hned po svém nástupu.
Zveřejňování informací na internetu je jedna věc, druhá věc je, jak to bude fungovat. Data jsou často zveřejňována již dnes, ale jsou tak nepřehledná, že téměř není možné se v nich vyznat. Nemělo by se podle Vás stanovit konkrétněji, co přesně bude zveřejňováno?
Snad právě proto odborníci na boj proti korupci označují opatření ministra Heger za naivní. Ale já jsem rád alespoň za něco. Nějak se zkrátka začít musí. My jsme připraveni s ministerstvem spolupracovat.
Často bývá kritizována opatření proti kongresové turistice. Odborníci tvrdí, že tím ministr v podstatě znemožnil účast lékařů na všech kongresech, protože je mají platit samy nemocnice. Neobáváte se, že by to mohlo mít vliv na vzdělávání lékařů?
ČLK iniciovala zřízení nadačního fondu Iuventus Medica při Nadaci Charty 77. Naším cílem je podporovat vzdělávání mladých lékařů, kteří sami o sobě nejsou pro farmaceutické firmy zajímavou cílovou skupinou. Důležité je, že neexistuje žádná přímá vazba mezi konkrétním dárcem a příjemcem. Firma, která do fondu přispívá nemá žádný vliv na to, komu budou peníze přiděleny. Lékař, který dostane příspěvek na vzdělávání, se nemusí cítit být zavázán nějakému konkrétnímu dárci. Vše je zcela transparentní a obě strany mají čisté svědomí, že nedochází k nějaké, třeba skryté formě korupce.
Jenže zaznívají i názory, že když peníze nepůjdou konkrétně, pak jich také nebude tolik…
Ale to závisí pouze na kultivaci prostředí. Jsou to stále jedny peníze. Pokud farmaceutické firmy chtějí přispívat na vzdělávání, za což jsem hrozně rád, tak ať tak činí prostřednictvím fondu, jehož vznik Česká lékařská komora iniciovala Pokud jde firmám o něco jiného, tak ať si své peníze raději nechají, zdravotnictví chybět nebudou. Za takové peníze bývá totiž požadována protihodnota, která v konečném důsledku přichází veřejnému zdravotnictví draho.
Úprava vztahů mezi zdravotnickými zařízeními a farmaceutickými firmami je podle ministerstva to nejdůležitější. Žádá o změnu etických kodexů profesních komor. Chystáte nějaké konkrétní úpravy?
Lékařská komora má svůj etický kodex i disciplinární řád a již v roce 2008 jsme přijali závazné stanovisko, které přesně upravuje pravidla spolupráce lékařů a farmaceutických firem. Vychází ze zahraničních zkušeností, hodně jsme se inspirovali Norskou lékařskou komorou, v současnosti nemáme důvod cokoli měnit, na rozdíl od ministerstva máme všechno hotové. Základním pravidlem pro takovou spolupráci je transparentnost. Každý musí vědět, že daný lékař či zdravotnické zařízení s nějakou farmaceutickou firmou spolupracuje. Druhým pravidlem je přiměřenost odměny za odvedenou práci, která musí odpovídat lékařem vynaloženému úsilí.
Otevřené připojištění? To raději ne
Aktuální je novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zvyšuje některé poplatky a také legalizuje připlácení za nadstandard, jak na ni reagujete? Souhlasíte s jejím zněním?
Stanovení úhradových standardů, tedy nároku pacienta na základě veřejného zdravotního pojištění, je základem jakékoliv smysluplné reformy zdravotnictví a patří tedy mezi naše hlavní požadavky. Zákon, který představilo ministerstvo, je však nedokonalý, protože nenastavuje žádné mechanismy, jak se tyto standardy budou tvořit. Navrhujeme, aby existovalo cosi, čemu můžeme říkat dohodovací řízení, kde by jednali ti, co péči platí, tedy pojišťovny, s těmi, kteří ji poskytují, tedy s profesními komorami a odbornými společnostmi, a se zástupci pacientů. Výsledkem těchto jednání by měla být doporučení, které výkony, metody, či materiály nemusí být hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Tím by vznikl prostor pro komerční připojištění, které může sloužit jako zdroj dalších peněz pro zdravotnictví.
Ministerstvo zatím nemá jasno v oblasti komerčního připojištění. Máte představu, jak by měla být ošetřena?
To je další věc, kterou kritizujeme. Ministerstvo by mělo rozhodnout, kdo to připojištění bude zprostředkovávat. Jestli stávající zdravotní pojišťovny prostřednictvím oddělených fondů, nebo zda se to otevře úplně a bude ho moci poskytovat jakýkoliv finanční ústav. Před tím bych varoval. Není ale možné, aby takto zásadní otázku zákon ignoroval.
Ministr protest nepochopitelně podcenil
Jak jinak hodnotíte působení Leoše Hegera na postu ministra? Jeho nástup byl spojován s nadějí na změnu, na morálnější vedení resortu…
To, zda jsou tyto naděje oprávněné, to se teprve ukáže. Akci „Děkujeme, odcházíme“ pan ministr sice nepochopitelným způsobem několik měsíců podceňovat, ale nakonec se naštěstí ukázal jako pragmatický vyjednavač. Pokud bude mít zájem, a nebude ignorovat názoru lékařů, může se pan ministr spolehnout na Českou lékařskou komoru jako na spolehlivého partnera a silného spojence.
Když ministr Heger nastupoval, slibovali jste si zejména zlepšení vztahů s ministerstvem. Do té doby byly ty vztahy spíše útočné a ne zrovna přátelské. Jak je nyní, po akci Děkujeme, odcházíme, hodnotíte?
Vztahy s ministerstvem zdravotnictví bývaly většinou korektní. Válku na život a na smrt vyhlásil České lékařské komoře až ministr Julínek. Poté, co byl odvolán začaly se za vlády ministryně Filipiové vztahy normalizovat. S ministryní Juráskovou byl problém v tom, že místo ní resort ve skutečnosti řídil náměstek Bc. Šnajdr, který pro většinu lékařů není příliš důvěryhodnou osobou. S nástupem ministra Hegera se situace výrazně zlepšila.
Nikdo nemůže takto plácat
Velmi aktuální je také restrukturalizace lůžkového fondu. Souhlasíte s tím, že je redukce lůžek nutná?
Naším problémem není nadbytek lůžek, ale nedostatek lůžek následné péče a přílišná kumulace lůžkového fondu ve velkých nemocnicích, jejichž provoz je velmi drahý. Od roku 1989 se počet lůžek snížil o celou jednu třetinu. Transformace akutních lůžek na lůžka následné péče probíhá a probíhala by mnohem rychleji kdyby zdravotní pojišťovny za tuto péči více platily. V současnosti jsou totiž tato lůžka ekonomicky nevýhodná. Varoval bych před násilným rušením nemocničních lůžek v rámci nějaké hurá akce. Za pár let bychom totiž mohli zjistit, že nám budou chybět. Není bez zajímavosti, že ČR má menší množství lůžek, ale i menší počet nemocnic než třeba sousední Rakousko.
Podle Vás je tedy redukce deseti tisíc lůžek přehnaná?
Absolutně nechápu, kdo a jak na toto číslo přišel. Je to úplný nesmysl. Bez řádné analýzy , by nikdo ze zodpovědných politiků neměl takto plácat. Musíme mít tolik lůžek a nemocnic, kolik pacienti potřebují a musíme je mít tam, kde je potřebují. Zdravotnictví je zde přece pro pacienty.