Možná lékaři nebudou potřebovat klonovat a ničit lidské zárodky k tomu, aby získali vysoce léčivé kmenové buňky. Minulý týden to oznámila světová i česká média.
Faktem ovšem je, že optimismus je zatím hodně přehnaný. A že kontroverze kolem jednoho z nejslibnějších medicínských výzkumů budou pokračovat. Výzkum kmenových buněk se stal nadějí pro nemocné i strašákem pro část veřejnosti a některé politiky.
Laikové se však někdy utápějí v záplavě protichůdných zpráv. Přes všechny odborné složitosti je přitom podstata nových poznatků vlastně docela jednoduchá.
Existují buňky, jimž se říká kmenové. Ty mají úžasnou schopnost přeměnit se ve všechny ostatní buňky lidského těla - nervové, svalové, kostní… Kmenové buňky se vyskytují v dospělém organismu, například v kostní dřeni; i proto má její transplantace nemocným léčivý význam. Dají se najít také v krvi z pupečníkové šňůry.
Avšak v současné době se zdá, že „nejlepší“ kmenové buňky jsou v několikadenním zárodku. Potvrdily to experimenty se zvířaty. Pomocí kmenových buněk ze zvířecích embryí už badatelé dokázali opravit poškozené vnitřní orgány pokusných živočichů, a také „záplatovat“ nervovou tkáň.
Různé vědecké týmy ve světě například dokázaly kmenovými buňkami opravit poškozenou míchu laboratorním potkanům. Hlodavci, předtím zcela ochrnutí, se po zákroku dokázali opět hýbat.
Vědci věří, že díky lidským kmenovým buňkám budou za pár let léčit lidi ochrnuté po úrazu, opravovat slinivku břišní pacientům s cukrovkou, uvést do původního stavu srdce poničené infarktem.
Předpokládají také, že upravené kmenové buňky vnesené do mozku nemocných se přemění v neurony a začnou správně pracovat v nefungujících částech zodpovědných za vznik Parkinsonovy a snad i Alzheimerovy choroby.
Zničený zárodek
To jsou samozřejmě zatím jen předpoklady. Nicméně podle dosavadních poznatků tento léčebný postup může být úspěšný u zvířat. Není důvod si myslet, že u člověka tomu bude jinak.
Embryonální kmenové buňky vědci získávají pro pokusy dvěma způsoby. Prvním je jejich odběr z nepoužitých a nepotřebných několikadenních lidských zárodků, které zbyly na klinikách pro umělé oplození.
Postup má etické souvislosti, protože embryo se při odběru kmenových buněk zničí. Pro někoho to není problém - několikadenní lidský zárodek je jen shlukem pár desítek buněk viditelných pouze pod mikroskopem. Pro odpůrce postupu je však embryo budoucím člověkem a jeho zničení přirovnávají k vraždě.
A to přesto, že používané zárodky z klinik pro umělé oplození jsou už stejně určeny ke zničení a člověk se z nich nikdy nenarodí. Výzkum kmenových buněk z přebytečných lidských embryí probíhá v řadě států světa včetně České republiky.
Druhý postup je eticky ještě spornější. Používá se při něm takzvané terapeutické klonování. Při něm vědci vnesou jádro buňky dospělého člověka - potenciálního pacienta - na místo jádra ženského vajíčka.
Vznikne lidský zárodek, který má stejné geny jako pacient. Dá se říci, že jádro dospělé buňky se v ženském vajíčku „přeprogramuje“, vrátí se do zárodečného stavu vývoje, což je z biologického pohledu fascinující. Vzniknou z něj nové embryonální kmenové buňky, jaké se už v organismu dospělého člověka najít nedají.
Dá se tedy čekat, že kmenové buňky odebrané z takovéhoto klonovaného embrya budou pro léčení konkrétního nemocného nejvhodnější - mají léčebný potenciál a přitom jsou vlastně jakoby jeho vlastní.
Nicméně terapeutické klonování je v řadě zemí světa zakázáno. I v České republice (kde se ostatně neprovádí) má metodu znemožnit zákon, který právě projednává parlament.
Neposlušným badatelům by pak hrozilo až osm let vězení.
Oproti tomu v Jižní Koreji už vědci klonováním úspěšně získávají embryonální kmenové buňky konkrétních pacientů. V Británii se k tomu chystají.
Sporný kompromis
A do této situace přišla minulý týden zpráva, že vědci z Harvardovy univerzity zkoumají nový postup získávání embryonálních kmenových buněk.
Co udělali? Jak popisují v časopise Science, vzali embryonální kmenovou buňku a spojili ji s běžnou dospělou buňkou. Vznikla buňka, která prokazuje vlastnosti kmenových buněk.
Její léčivý potenciál však není jistý a vědci jej ani nemohou pořádně vyzkoušet. Nová buňka totiž obsahuje chromozómy z obou původních buněk, tedy celkem čtyři sady, namísto obvyklých dvou.
Taková abnormalita by sama o sobě mohla způsobit zdravotní potíže. Vědci tedy ještě musí přijít na to, jak z nové buňky nepatřičné chromozómy odstranit. Podle odborníků to bude hodně těžké.
A ještě jednu věc je nutné zdůraznit. Ani v tomto případě se ještě výzkumníci nevyhnuli použití kmenových buněk ze zničeného embrya. To má být až další krok.
Spojené státy neplatí ze státních peněz výzkum na nových buňkách ze zárodku. Ale souhlasí s využitím embryonálních buněk odebraných do roku 2001 a od té doby uchovávaných a rozmnožovaných v živném roztoku.
Je to poněkud sporný kompromis - povoluje využívat výsledky dřívějších experimentů, ale nedovoluje je opakovat a získat nové linie (formy) kmenových buněk. Těžko říct, jestli se v tomto politickém rozhodnutí dá najít nějaká logika. Nicméně vedlo harvardské badatele k hledání cesty, jak politické překážky obejít.
Učíme se programovat
Jak reportérům při telefonické tiskové konferenci vysvětlil jeden z výzkumníků Kevin Eggan, jejich cílem je co nejlépe poznat právě tu klíčovou fázi, kdy se dospělá a specializovaně vyvinutá buňka „přeprogramovává“. Neboli vrací se do stadia buňky kmenové, z níž se pak tvoří jakákoli buňka jiná.
Vědci doufají, že pokud na tento mechanismus přijdou, mohli by jej uměle ovlivňovat. Pak by mohli z běžné pacientovy buňky získávat kmenové buňky pro léčení a nepotřebovali by ji klonovat. A nemuseli by ani používat buňky z lidských embryí.
Podmiňovací způsob je ovšem zcela na místě, nejrůznějších „kdyby“ je ve hře stále mnoho. Harvardští vědci to ostatně uznávají. A vědí, že jejich cíl se dnes jeví jako mnohem vzdálenější než cíle kolegů v zahraničí, kteří embrya klonují.
„Já i moji kolegové velmi silně pociťujeme, že výzkum přenosu jader somatických buněk (odborný název pro klonování - pozn. red.) by se měl rozvíjet. Je totiž nesmírně významný,“ řekl novinářům Eggan.
V podtextu se v tom dá cítit, že i on by raději nešel nejistou a dlouhou oklikou, ale také se pustil do klonování. Kdyby mu to ovšem politické okolnosti dovolovaly.
Buňky z centrifugy
Jiný postup, jak i bez klonování „vyrobit“ kmenové buňky pro konkrétní pacienty, popsal na nedávné odborné konferenci v Londýně badatel ruského původu Jurij Verlinskij, šéf Ústavu reprodukční genetiky v Chicagu.
I v tomto případě badatelé nejdříve vzali embryonální kmenové buňky odebrané ze zárodku už před rokem 2001, takže se na ně nevztahuje pozdější zákaz. Z těchto buněk odstranili jádra v centrifuze.
Zbylé „obaly“ pak Verlinskij spojil s běžnými lidskými buňkami. Na rozdíl od harvardských badatelů ovšem Verlinskij ještě nezveřejnil detailní popis, prý tak učiní v nejbližší době. Mezitím si metodu nechává patentovat. Svým postupem získal buňky, které nazval stembridy.
V nich je jádro z dospělé buňky pacienta obklopeno „obalem“ (cytoplazmou) z kmenové buňky. Verlinskij tvrdí, že cytoplazma z kmenové buňky svým vlivem „přeprogramuje“ vložené jádro, takže stembridy pak budou mít stejné léčebné vlastnosti jako embryonální kmenové buňky.
A pacientův imunitní systém je neodmítne. Metoda vypadá jako jednodušší a schůdnější než postup z Harvardu, budou ji však muset ještě ověřit další vědci.
Josef Tuček,
Hospodářské noviny