Pravděpodobnost onemocnění karcinomem prostaty stoupá s věkem. Při histologickém vyšetření u mužů nad 50 let zachytíme nádorově změněné buňky u více než 40 procent pacientů, po osmdesátce ve více než 80 procentech. Dalším rizikovým faktorem je genetická zátěž, tzn. přítomnost tohoto onemocnění u ostatních mužů v rodině. Jestliže je postižen jeden přímý příbuzný (bratr, otec), riziko se zdvojnásobuje. Při onemocnění dvou nebo více příbuzných vzrůstá riziko postižení 5–10x.
Karcinom prostaty
Část mužů s karcinomem prostaty (do 10 procent) má skutečně dědičný karcinom prostaty. Za ten označujeme postižení 3 a více příbuzných, nebo nejméně dvou, u nichž onemocnění vzniklo před 50. rokem věku. Výskyt onemocnění je významně vyšší u černochů, nižší u kavkazské rasy a nejnižší u Asiatů.
V Evropě je počet nově diagnostikovaných mužů okolo 25, v USA okolo 75 a v Asii zhruba 3 na 100 000. V České republice v posledních letech počet pacientů i zemřelých na toto onemocnění trvale vzrůstá. Několik prací z poslední doby uvádí, že výskyt karcinomu prostaty je vyšší u mužů, kteří konzumují více živočišných tuků a červeného masa. Studie u přistěhovalců z Japonska prokázaly, že rodilí Japonci mají nižší riziko onemocnění karcinomem prostaty, první generace Japonec–Američan má střední riziko a další generace mají riziko srovnatelné s populací v USA. Naopak muži konzumující často ryby (především lososa), drůbež, zeleninu (hlavně rajčata, červenou papriku) a ovoce mají riziko onemocnění nižší.
Rakovina prostaty se v počátečním stadiu nejčastěji neprojevuje žádnými příznaky, proto je důležité pravidelné preventivní vyšetření. To spočívá ve vyšetření prostaty přes konečník a krevním testu (vyšetření PSA ve vzorku krve). Subjektivní potíže jsou podobné těm při benigní hyperplazii prostaty: oslabený proud moči, časté močení v noci, opožděný začátek močení, pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře. Jako velmi pozdní příznak lze uvést bolesti kostí nebo zlomeniny, které svědčí pro velmi pokročilé onemocnění s metastázami v kostech.
Tři stadia nemoci
Průběh onemocnění lze rozdělit do tří hlavních stadií – lokalizované, kdy je postižena jen prostata, lokálně pokročilé a generalizované. Pouze pacienti s lokalizovaným onemocněním mají naději na trvalé vyléčení. Metodou volby je v této fázi operace. Ta spočívá v radikálním odstranění celé prostaty včetně jejího pouzdra a semenných váčků a v opětovném našití močového měchýře na močovou trubici. Tuto operaci lze provést klasicky řezem v podbřišku, v nynější době se stále rozšiřuje laparoskopická technika a záležitostí posledních let je využití operačního robota.
Nejčastějšími dlouhodobými komplikacemi po tomto výkonu jsou potíže s udržením moči a s erekcí. Alternativou operační léčby je ozařování s možností využití zevního ozáření nebo zavedení radioaktivních zářičů přímo do tkáně prostaty. V pokročilém stadiu, kdy se předpokládá přítomnost vzdálených metastáz, je využívána hormonální léčba. Je to dáno tím, že prostata, a zároveň i nádor v ní, roste pod vlivem mužských pohlavních hormonů, které se tvoří ve varlatech. Klasická forma hormonální léčby spočívá v operačním odstranění varlat, tzv. chirurgické kastraci.
Urologové mají v současnosti k dispozici léky, které produkci pohlavních hormonů výrazně sníží – hovoříme pak o farmakologické kastraci. Tato léčba však má omezenou dobu účinnosti a po jisté době u některých pacientů dochází k progresi onemocnění. V těchto případech je poslední možností podání chemoterapie.
Zánět prostaty
Rozeznáváme dvě základní formy zánětu prostaty – akutní a chronickou. V případě akutního zánětu je na vině většinou bakteriální infekce. K projevům onemocnění patří vysoká horečka, bolesti svalů a kloubů, bolest hluboko v podbřišku a na hrázi, bolestivé a obtížné močení, pocit nevůle a celková schvácenost. Nemocný je hospitalizován a v infuzích dostává vysoké dávky antibiotik.
Nedílnou součástí léčby je dočasný odvod moči z organismu pomocí katétru zavedeného do močového měchýře přes kůži v podbřišku. Nedostatečně léčený akutní zánět může vyústit ve vznik abscesu, který je nutno řešit operačně. Chronický zánět prostaty může vzniknout jako komplikace po nedoléčeném akutním zánětu nebo vzniká jako komplikace sexuálně přenosného onemocnění, například způsobeného chlamydiemi.
Chronický zánět je charakterizován výtokem z močové trubice, tupou bolestí v hrázi, bolestivým sezením, výtokem z močové trubice, bolestivým začátkem močení nebo častým nucením na močení. Mohou se přidružit i poruchy v sexuální oblasti.
Vzniku zánětu v oblasti prostaty napomáhá její prochladnutí s překrvením. Tento problém však může nastat i způsobem života (sedavý život, některé sporty – jízda na koni, cyklistika). Léčba spočívá v dlouhodobém podávání antibiotik, protizánětlivých léků a preparátů uvolňujících prostatu.
Neprochladnout
Při potížích s prostatou je doporučováno nekouřit, nepít alkohol a nápoje s obsahem kofeinu, nejíst ostře kořeněná a konzervovaná jídla. Omezit by se měla také konzumace červeného masa, mléčných výrobků a rafinovaných sacharidů. Důležitá je pravidelná fyzická aktivita, vhodná je chůze.
Déle trvající jízda na kole naopak z důvodu tlaku na močovou trubici a prostatu vhodná není. Pacienti s chronickým zánětem prostaty by se měli snažit neprochladnout. Součástí komplexní léčby je i lázeňská péče.
Vyšetření nebolí
Rakovina prostaty se v počátečním stadiu nejčastěji neprojevuje žádnými příznaky, proto je důležité pravidelné preventivní vyšetření. To spočívá ve vyšetření prostaty přes konečník a krevním testu (vyšetření PSA ve vzorku krve).
O autorovi: MUDr. Michael Pešl, FEBU, 1. LF UK, Urologické oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce, Praha,