Právní poradna Zdraví.Euro.cz
Dostal jsem informaci, že nové znění zákoníku práce stanovuje povinnost zaměstnavatele vyplatit mzdu, jejíž splatnost připadá na dobu čerpání dovolené, před nástupem této dovolené, nedohodnou-li se strany jinak (oproti starému ZP, podle kterého musel zaměstnanec o toto žádat).
V té souvislosti by mohlo dojít až k extrémnímu případu, kdy po návratu z dovolené zaměstnanec oznámí, že s okamžitou platností ukončuje pracovní poměr a uplatňuje nárok na odstupné, protože důvodem k rozvázání je par. 56, odst.1, písm. b – nevyplacení mzdy do 15 dnů po její splatnosti.
Je tedy nutné mít od každého zaměstnance předem potvrzeno, že nebude požadovat výplatu mzdy před nástupem dovolené i tehdy, pokud je mu mzda poukazována na účet a nemůže tím pádem dojít ke zpoždění výplaty vzhledem k jeho nepřítomnosti z důvodu čerpání dovolené? Osobně se domnívám, že toto je relevantní jenom v případě, že je příslušnému zaměstnanci vyplácena mzda hotově.
Odpovídá JUDr. Dominik Brůha, advokát, bruha@akr.cz
Domnívám se, že na rozdíl od řady jiných ustanovení zákoníku práce, které doznaly po 1. 1. 2007 podstatnějších změn v souvislosti s nabytím účinnosti nového zákoníku práce (zákona č. 262/2006 Sb.), se problematika poskytování mzdy splatné během dovolené prakticky nijak nezměnila.
Ani za účinnosti dřívějšího zákoníku práce (zákona č. 65/1965 Sb. účinného do 31. 12. 2006) totiž neplatilo, že zaměstnanec musel o vyplacení mzdy splatné během dovolené žádat. (Taková úprava platila pouze do 31. 12. 2001 a byla zrušena velkou harmonizační novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 155/2000 Sb. účinnou od 1.1. 2001).
Do dne 31. 12. 2006 upravoval tuto problematiku § 119 odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., který stanovil, že „zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené na zotavenou mzdu splatnou během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodli jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mzdy, poskytne mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy následujícím po dovolené.“
S účinností nového zákoníku práce od 1. 1. 2007 došlo pouze ke změně čísla paragrafu a k nepatrné (kosmetické) úpravě v tom smyslu, že se upřesňuje dopad ustanovení nejen na mzdu, ale také na plat.
Konkrétní úpravu nyní nalezneme v § 141 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., který stanoví téměř identicky, že „zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci před nastoupením dovolené mzdu nebo plat splatný během dovolené, připadne-li termín výplaty na období dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak.
Jestliže to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, poskytne mu přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy nebo platu mu vyplatí nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu následujícím po dovolené.“
Domnívám se, že situace, kdy by zaměstnanec po návratu z dovolené přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacení mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti během dovolené, je skutečně extrémní a byla teoreticky možná i za předchozí právní úpravy.
Pokud by taková situace nastala, mohl by zaměstnavatel v prekluzívní dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit takovýmto okamžitým zrušením, uplatnit u příslušného soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance.
Především zákoník práce nestanoví předepsanou písemnou nebo jinou kvalifikovanou formu pro dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o způsobu výplaty mzdy během dovolené.
Lze předpokládat, že pokud zaměstnanec bez dalšího dovolenou nastoupil a po jeho návratu nebo nejpozději v nejbližším výplatním termínu přijal vyplacení mzdy splatné během dovolené, tak soud v případě sporu může věc posoudit jako konkludentní souhlas zaměstnance (tj. souhlas projevený nikoli výslovně, ale jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti) se způsobem výplaty mzdy a určit, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem je neplatné.
Pokud by zaměstnanec i za situace, kdy mzdu splatnou během dovolené dodatečně přijal (byť s určitým zpožděním přesahujícím 15 dnů po splatnosti mzdy), přesto okamžitě zrušil pracovní poměr, mohlo by jeho jednání být soudem kvalifikováno jako zneužití práva, a to v rámci projednávání žaloby na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru.
Samozřejmě nelze obecně nic namítat proti výslovnému sjednání zaměstnance a zaměstnavatele ohledně způsobu výplaty mzdy splatné během dovolené, např. v tom smyslu, že smluvní strany se již v rámci pracovní smlouvy dohodnou, že pokud připadne termín výplaty na období dovolené, zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci mzdu splatnou během dovolené nejpozději do např. 3 pracovních dnů po návratu z dovolené, příp. v nejbližším následujícím výplatním termínu apod.