Naše zdravotnictví nevzkvétá

Nedotažený přechod od státního systému do pluralitního pojišťovenského vytvořil prostředí, které nestimuluje rozvoj kvality a efektivity zdravotnictví. Na špatném nastavení rolí, na obecné neodpovědnosti, gumových pravidlech a perverzních motivacích bohatnou ti, kteří v tom umějí chodit, a je jedno, jestli právě nosí dres lékaře, podnikatele, manažera, politika či kohokoli jiného.
Proto je uvedené provizorium tak stabilní a úspěšně odolává všem pokusům o své odstranění. Výsledkem je zdravotnictví, se kterým chce spojit svoji životní dráhu stále méně mladých lidí a v němž probíhá strukturální a personální destrukce. Nemocnice s rozdílnou úspěšností manévrují v kleci rozpočtů, které účinně blokují jak jejich rozvoj, tak transformaci v něco užitečnějšího, a přestávají být atraktivním zaměstnavatelem, také kvalifikovaní lékaři se stěhují do privátů a sestřičky do Lidlů. Personální problémy roztáčejí nejen spirálu růstu osobních nákladů v nemocnicích, ale zvyšují i nerovnost v platech mezi jednotlivými zdravotníky. Ministerstvem nařizovaná plošná procentuální navýšení tomu nasadila korunu. Navíc máme dost nešikovný systém postgraduálního vzdělávání, který školitelé nastavili spíše ke svému prospěchu a pohodlí než pro blaho vzdělávaných. V zemích, jež jsem pracovně poznal, se lékaři v tréninku nestávají kmenovými zaměstnanci první nemocnice, do níž vstoupí, aby pak běhali po různých stážích a kurzech, ale jsou na j