„Na bojišti většinou někdo umře, protože někdo neudělal něco základního, jako je ošetření,“ říká jeden z instruktorů Spojeneckého střediska pro lékařské vzdělávání (ACME) Mark Walther. Právě tomu se tady i za použití pro laika až příliš naturalistických výukových prostředků snaží předcházet a připravit lékaře v první linii na práci i v těch nejextrémnějších podmínkách.
Každý z pěti kurzů, které ACME nabízí, trvá vždy pět dní a konají se dvakrát do roka. Každoročně je absolvuje zhruba stovka vojenských lékařů z členských států aliance a partnerských zemí, kteří se zde zdokonalují ve válečné chirurgii nebo v řízení medicínských týmů. Kromě přednášek jim k tomu slouží speciální počítačové programy, na nichž se lékařské zákroky v boji procvičují virtuálně, a čtveřice simulátorů, kde je možné naaranžovat prakticky jakékoli podmínky a druh zranění, s nimiž se mohou tito zdravotníci v bojových operacích setkat.
Při návštěvě vybraných evropských novinářů vypadala jedna z těchto místností o zhruba 20 metrech čtverečních jako kamenitá poušť, z níž se zvedají hory. Na šedivé podlaze potřísněné rudou barvou ležela figurína vojáka, který po výbuchu nálože přišel o obě nohy.
„Můžeme tu nasimulovat zcela reálné prostředí. Pouštět zvuky z boje, pachy, kouř, záblesky jako při výbuších i udělat tmu jako v noci. Tapety na zdech jsou odepínací, aby bylo možné vytvořit jiné prostředí,“ vylíčil další z instruktorů Kjell Boman a okamžitě tyto možnosti názorně předvedl.
Zatímco se ztemnělý prostor pomalu plnil dýmem, čtyřiašedesátiletý Švéd vzal do ruky dálkový ovladač a posunutím páčky spustil proudy krve z pahýlů končetin figuríny. „Intenzitu krvácení i všechno ostatní můžeme ovládat na dálku a při výcviku v místnosti vůbec nemusíme být,“ dodal veterán devíti vojenských misí.
Ve výbavě má středisko všemožné druhy atrap poranění a amputací, což Boman demonstroval o chvíli dál v další z místností. Tyto realisticky vyhlížející napodobeniny jsou určeny i pro živé figuranty, kteří se při školeních rovněž využívají. Na zádech přitom mohou mít speciální vaky s umělou krví, opatřené až čtyřmi vývody, aby frekventanti až do poslední chvíle netušili, odkud z fiktivně postřeleného vojáka rudá tekutina začne vytékat.
Ale nejen zákroky při krvácivých zraněních tu účastníci kurzů cvičí. U vysoce sofistikovaných figurín, které reagují na poskytovanou pomoc, dokážou instruktoři naprogramovat i různé dýchací nebo srdeční obtíže. Cílem je naučit lékaře co nejrychleji a nejefektivněji ošetřit poraněného příslušníka speciálních jednotek, aby zůstal naživu, než se dostane na operační sál. V poslední místnosti je jeden provizorní vytvořen jakoby v útrobách vojenského dopravního letounu, kde se nacvičují operace.
To vše instruktoři sledují z centrální řídící buňky, odkud mohou udílet pokyny a podle potřeb pomocí počítače nebo dálkového ovladače upravovat podmínky výcviku. Snaží se tak zdokonalovat schopnosti lékařů speciálních sil a naučit je spolupracovat s kolegy z různých zemí. Kurzy jsou přitom otevřené i pro běžné armádní lékaře, pomocí čehož chce NATO dosáhnout lepší koordinace mezi jednotlivými složkami vojenské zdravotnické podpory.
V rozlehlém areálu SHAPE, který je v podstatě samostatným městem s ulicemi, domy, obchody, restauracemi a hřišti pro vojáky a jejich rodiny, bylo nenápadné školící středisko otevřeno loni na podzim. Spadá pod Velitelství speciálních operací NATO (NSHQ) a působí v něm pět stálých instruktorů a další desítka přijíždí na jednotlivé kurzy. Většinou pocházejí ze zámoří. „Rádi bychom tu měli instruktory i z Evropy, třeba od vás,“ řekl ČTK řídící důstojník ACME Michael Leiendecker. Čeští doktoři se tu prý už cvičili.