Rozhovor s ředitelem vnějších vztahů společnosti Zentiva Václavem Rejholcem
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek ve své reformě zdravotnictví počítá s poplatkem 30 korun za každý lék na receptu. Slibuje si od toho částečné snížení spotřeby léků. Má to smysl?
Jsem k poplatku skeptický. Nevěřím, že může mít nějaký význam. Snad dočasně spotřebu sníží. A je také asi dobré, že si pacient uvědomí, že léky něco stojí a nejsou zadarmo. Ale jestli se tím sníží spotřeba léků, o tom vůbec nejsem přesvědčen.
Proč?
V různých zemích EU se zkoušelo šetřit v nákladech na léky různými opatřeními, ale nárůst spotřeby bez ohledu na regulační opatření, která vlády udělaly, byl téměř vždy stejný, a to v rozsahu šest až osm procent. Změnila se však struktura spotřeby.
K tomu zřejmě směřuje i ministr Julínek. Chce jít spíše cestou originálních léků pro pacienta, a ne tzv. generických, které jsou jejich lacinějším ekvivalentem…
Je otázka, čeho chce zdravotní systém docílit. Zda-li léky mají být pro širokou veřejnost dostupné, anebo jestli spotřebu přesouvat z levnějších, tedy dostupnějších na dražší méně dostupné. Jestliže se různými poplatky a vyššími doplatky zkomplikuje dostupnost levnějších masově používaných léků, pak pacienti budou vyžadovat léky dražší, které jsou bez doplatků. Logicky náklady nejen neklesnou, ale vzrostou.
Zaměřujete se na výrobu generických léků, které jsou kopií originálních. Jaký je mezi originálem a kopií rozdíl?
Z hlediska pacienta, lékárníka a lékaře je to totéž. Oba léky musí splňovat standardy kvality, účinnosti a bezpečnosti, protože ty platí pro všechny medikamenty stejně. Rozdíl je v ceně. A jde také o to, na jakou skupinu zákazníků s léky míříte. Originální léčivo je drahé a generické lacinější, i když stejně účinné. Generika se vyrábějí, když skončí patentová ochrana originálního léku, a ta může trvat mnoho let. Rozhodně jsou to moderní léky a ve svých skupinách představují terapeutickou špičku. U originálů i generik je stejná účinná látka, stejná pomocná látka a léková forma. Chování léku v organismu je rovněž stejné, a není tedy důvod rozlišovat originál a generikum.
Ale to se běžně děje?
Ano a často jde o boj mezi farmaceutickými společnostmi. Ty, co vyrábějí generika, jsou umělým rozlišením na originál a generikum zatlačována do defenzívy a jejich výrobci pak musí neustále dokazovat, že o podřadné léky nejde.
Rozlišení léků je tady zastaralé?
Dělení na originál a generikum by být nemělo. Vždyť pacientovi je to úplně jedno. Pro něho je důležité, aby dostal lék, který bude bezpečný a pomůže mu. A to splňují oba. Léky by se měly dělit podle toho, na jakou skupinu pacientů jsou zaměřeny. Vždy budou léky na masovou spotřebu vycházející z počtu nemocných. Například na vysoký krevní tlak, cholesterol, prostatu, diabetes, deprese. Těchto nemocí je nejvíc a logicky léky na ně, aby byly pro všechny, kdo je potřebují, dostupné, by měly být laciné. A pak jsou léky drahé pro úzkou skupinu vážně nemocných. Takovéto dělení má logiku.
Proč může být generikum lacinější než originál?
Výrobce generik nemusí podle zákona opakovat všechny klinické zkoušky, které již provedl výrobce originálního léku před jeho uvedením na trh. Odkazuje se již na ty, které byly udělány. Podle helsinské deklarace je totiž neetické klinické zkoušky jednou provedené opakovat.
Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek však tvrdí, že některá genetika jsou již zastaralá, neúčinná a měla by se vyřadit ze spotřeby…
Každý lék prochází pravidelným hodnocením bezpečnosti a účinnosti. Pokud by byl neúčinný, nemůže se používat a byl by okamžitě z používání vyřazen. Je-li jako lék používán, pak účinný je. Ze zákona, tedy „neúčinné léky“ nemohou projít registračním řízením a nemohou se dostat do lékáren nebo nemocnic.
ČR: 84 miliónů balení za čtvrtletí
Češi v prvním čtvrtletí letošního roku spotřebovali léky za 10,9 miliardy korun, což je meziroční nárůst o 11 procent. Počet spotřebovaných balení se zvýšil o sedm procent.
Lidé v prvním čtvrtletí spotřebovali 84 miliónů balení, tedy zhruba o 5,5 miliónu víc než ve stejném období před rokem. Loni však limity na předepisování léků, které stanovila vyhláška, farmaceutický trh omezily.
Proti prvním třem měsícům roku 2005 tehdy spotřeba klesla o 11 procent. Sedmiprocentní nárůst v prvním čtvrtletí (2007) proti prvnímu loňskému čtvrtletí je tedy částečným vyrovnáním předchozího propadu.
Zdroj - MAFS
Václav Pergl, Právo