Názor Cyrila Höschla na problém léků pro duševně nemocné

11. 7. 2005 0:00
přidejte názor
Autor: Redakce
Nedávno byla přijata vyhláška ministerstva zdravotnictví, která způsobí značné zdražení léků mimo jiné pro osoby trpící duševní poruchou. Tito lidé nepatří v typickém případě mezi nejbohatší vrstvy společnosti a léky jsou pro ně životní nutností...


Mnozí z nich nemají možnost volby potřebného léku, pokud se snaží minimalizovat vedlejší účinky, jež tyto léky mají. Jaké řešení by doporučil psychiatr Cyril Höschl těm, kteří je nemohou platit a chtějí vést plnohodnotný život namísto živoření na okraji společnosti s cejchem “ blázna“?

„Podobných problémů má naše zdravotnictví mnoho a stále narůstají. Jejich řešení lze volit v několika rovinách. Na té nejnižší, individuální, přichází v úvahu rezignace, žádost o výjimku (lékař požádá revizního lékaře a ten povolí plnou úhradu pojišťovnou) nebo o protekci (lékař má bezplatné vzorky od výrobce léku), pokus obejít předpisy (to se někdy děje ve spojení lékařlékárník, kdy lze předepsat na někoho jiného dražší lék a vydat místo něj onen požadovaný, ale to nedoporučuji, neb jest to nelegální), stěžovat si, požadovat pomoc od charity apod.

Prozíravěji lze otázku úhrad řešit na úrovni skupinových zájmů a podle svých možností aktivizovat například pacientské hnutí, které by hájilo zájmy těch nejpotřebnějších a vytvořilo by vlivnou nátlakovou lobby, jak se to stalo svého času ve Velké Británii, kde se v psychiatrii leccos podařilo jen proto, že sdružení pacientů dokázala mj. i prostřednictvím svých členůpacientů z rodin politiků a vlivných osob vytvořit účinný nátlak na politiky a rozdělovače peněz.

Takové řešení je o něco systémovější, ale je vždy na úkor jiné potřebné skupiny, se kterou soutěží. Nejprozíravější by byla zásadní změna systému úhrady zdravotní péče, jež by angažovala celou společnost.

Stav, kdy stále se zdražující zdravotní péče je plně hrazena bez účasti pacienta, je nadále neudržitelný. Podíl na její úhradě ze strany těch, kdo péči konzumují a mohli by na ni přispět, by umožnil přesunout ušetřené prostředky tam, kde je jich vskutku z odborného hlediska zapotřebí.

Každý by se navíc mohl připojistit i na situace, v nichž by si jinak nemohl náročnou léčbu dovolit. Mohl by se stát manažerem svého zdraví, a dokonce to, co by sám ušetřil, věnovat své rodině.

Rady tohoto řádu však zcela překračují meze stručné odpovědi na Váš dotaz. Zkuste je hledat v programech politických stran. Nebudouli tam, je nejvyšší čas najít někoho, kdo je dokáže jasně zformulovat. My si pak vybereme“.

CYRIL HÖSCHL AUTOR JE PSYCHIATR A PUBLICISTA, Reflex

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?