Ludvík Vaculík se domnívá, že politiků, kteří mají názor na svět a společnost a chtějí je zlepšit, „je u nás možná osm“. Velmi skeptický pohled, jsou-li volby už zítra a partajní kandidátky se hemží stovkami adeptů politické řehole. Ale bývám někdy i skeptičtější.
Ti, kteří vystupují z beznázorového lesa nasliněných - odkud vítr vane a posty kynou zjišťujících - prstů, slouží ovšem jako bleskosvody těch nejsilnějších kampaní. Když loni přišel na ministerstvo zdravotnictví MUDr. David Rath a letos vstoupil do sociální demokracie, nenechaly na něm pravicové sekretariáty a hlásné trouby suchou nit. Od hlavy až k patám byl jimi blátem pohazován coby likvidátor kvetoucí (a výdělečné) zdravotní péče, znárodňovatel nemocnic, okupant zdravotnického pojišťovnictví atd. A jako nezdvořák, který se rozhádá s kdekým, zvláště pak se „zdravotnickou veřejností“.
Protestující lékaři už symbolicky provedli „ministra“ Prahou v podobě živého osla s rudým (komunistickým?) motýlkem. A privatizátor Knižního velkoobchodu Miroslav Macek vztáhl na znárodňovatele nemocnic Ratha ruku - asi aby bylo jasno, že třídní boje a války se nějak vždycky točí kolem velkých majetků, nikoli kolem únosu a cti Heleny trojské. Když jednou Rath utrousil, že u nás - jako kdysi v Chile - protestují proti vládě bohatí (lékaři), hned mu veřejně vysvětlili, jaký tam byl tenkrát za MUDr. Allenda „socialistický“ binec. A že tam tedy - logicky vyvozeno - dostal společnost do normálu jedině Pinochet. Tomu říkám vítězství v diskusi. A doklad, k jakým vlastně hodnotám česká pravice vzhlíží.
Možná vůbec vadí nejvíc, že rathovské smeče nesviští jen z úst pohotového rétora, jehož řečnických figur se zřejmě trochu obávali i ti, jimiž byl výmluvný lékař do české vlády, do levicové strany i na čelné místo její pražské kandidátky přizván. Z těch dobře proříznutých úst se totiž také valí - řečeno s Vaculíkem - „názor na svět a společnost“. A to už je příliš!
Příkladů je po ruce celá řada, třeba v předvolební knize-rozhovoru, kde David Rath mluví „nejen o sobě, medicíně a politice“. Nemyslí si, že je dobré, když se „propast mezi pravicí a levicí zmenšuje“ a „britská Labour Party se posunula někam do středu a vytlačila konzervativce“. Vždyť „lidé by měli mít šanci vybrat si“. Ne podle kravaty, vzhledu a sympatií, nýbrž podle konceptu, programu. Čistě technologické rozhodování ad hoc považoval by David Rath za „velkou krizi demokracie“. Tohle jsme tady neslyšeli dlouho.
Nechybí ani názor na svět, na fungování systémového soukolí. Konkurence, produktivita, růst na úkor života - to vše je označeno jménem: „celý ten systém jede na model myš v kole. Kolo se neustále otáčí a myš v něm neustále rychle běhá. Mám vtíravý dojem, že i my všichni běháme v takovém kole“. Rath ví, proč se nevyrábějí auta, pračky nebo televize tak, aby vydržely dvacet let - „to by pak padl celý byznys, protože by se omezil odbyt i výroba“. Ví, co se děje: „Svět stojí na scestí, kde se najednou vytratily politické diskuse o kvalitě života a kde najednou lidstvo figuruje jako šílený účetní, který se třese strachy, že by čísílka příští rok nemusela být vyšší.“
To nejsou výstřely od boku, jimiž práská povrchní politický turista na cestě z ODS ke svobodným demokratům a odtud k demokratům sociálním. Tohle je výsledek dlouhého, sečtělého, bystrého a za chodu prověřovaného myšlenkového procesu.
Jinak se teď v Česku nic zvláštního nestalo. Jen se zde - v zemi manipulátorů nejen s odposlechy - objevil politik s názorem.
Martin Hekrdla, Právo
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
Tesař Lubomír
Autor zřejmě spoléhá na to, že čtenáři už zapomněli obsah jiných článků, které on nyní kritizuje.Zase ta bolševická ohebnost.