OTÁZKA: * Vystudoval jste pediatrii na Univerzitě Karlově. Co vás k ní přivedlo?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Medicína mě velmi lákala, přihlásil jsem se na tři lékařské fakulty a doufal, že alespoň na některé z nich to vyjde. Volil jsem všeobecné lékařství, na přijímačkách v Praze mi však řekli, že potřebují chlapce na dětské lékařství a jestli bych s tím souhlasil. Přikývl jsem a upřímně řečeno, kdybych u pediatrie zůstal, určitě by se mi to líbilo, je to krásný obor... Jinak na fakultě jsem se cítil jako ryba ve vodě. Nesmírně mě to bavilo, pořád jsem ležel v knížkách, kreslil si obrázky z anatomie... Byl to obrovský rozdíl oproti gymnáziu, kde se mi moc nelíbilo.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Měl jste na škole nějaký vzor, učitele, který vám šel příkladem?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Neměl jsem jednoho medicínského guru, pozitivně mě ovlivnilo vícero lékařů na fakultě, tak jako dříve několik učitelů před fakultou, a jsem jim za to vděčný... Už za studií si mě získala profesorka Helena Rašková pro experimentální farmakologii. Vědecký přístup mne velmi zajímal, takže jsem do Farmakologického ústavu Československé akademie věd chodil rád. Po promoci jsem tam nakonec pracoval tři desítky let. Vedle toho mě tehdy nadchnul český psycholog vídeňského původu doktor Lát, na jehož polosoukromé přednášky o etologii jsem docházel. Byly opravdu výborné a já jeho poznatky později použil při hodnocení účinků farmak z hlediska působení na centrální nervový systém. Zvířata, například myši a potkani, totiž mají asi dvacet odlišných pohybových výrazů chování – obranný nebo útočný postoj, sledování, čištění srsti a podobně. To vše, podobně jako EEG, vypovídá o tom, co se děje v mozku. Po vojenské službě, během které jsem také pracoval jako lékař a praktická medicína mě opět nadchla, jsem se vrátil do ústavu a věnoval se využití etologického přístupu při hodnocení účinku léčiv. Nová potenciální neuropsychofarmaka není možné zkoušet rovnou u člověka nejen z důvodů etických, ale i praktických, k dispozici bývá jen minimální množství nových látek.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Etologii jste využil k výzkumu behaviorálních účinků farmak v rámci své postgraduální přípravy jako vědecký aspirant. Pak jste již v roce 1967 odjel na postdoktorandskou stáž do kapitalistické ciziny. Díky čemu se to tehdy podařilo?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Za to vděčím opět profesorce Raškové, která nám jako naše šéfová umožnila nebo spíš vymohla zahraniční pobyty; já tehdy odjel na University College do Londýna jako postdoctoral fellow. Dnes se to považuje za samozřejmost, ale tehdy jsem to vnímal jako něco fantastického. Z dnešního pohledu je to, jako kdybych odletěl na Měsíc, bylo to naprosto mimořádné.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Studoval jste tam do roku 1969, nechtěl jste už na Západě zůstat?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Po srpnu 1968 jsem o tom uvažoval, ale vadilo mi, že bych se už nikdy nemohl vrátit. Krom toho etofarmakologický přístup, který mě tak zaujal, na Západě moc nedělali. V Anglii ano, ale Londýn se mi zdál příliš přelidněný, nechtělo se mi tam bydlet. A v Kanadě a Spojených státech to vůbec nepraktikovali. Tento přístup je zkrátka západní medicíně dost cizí myšlením i pohledem. Má to delší filozofické i historické kořeny. Vždy se tam prosazoval především pozitivistický pohled – například v oblasti chování se zajímali hlavně nebo pouze o zevní podněty a jak na ně organismus reaguje. Zatímco etologie se zajímá i o to, co organismus dělá z vlastních vnitřních popudů. Oni prostě kladli a kladou důraz na něco jiného. Abych to trošku nadsadil – mají tu „smůlu“, že si myslí, že se vše vyřeší organizací, vědou a podobně. Že když se najdou mozky a investice, dokážeme vyléčit rakovinu, odstranit závislost a tak dále. Ale ono tomu tak není, protože člověk zkrátka není stroj. I etologie člověka se dnes stále dělá jen z biologického pohledu, z hlediska významu lidského chování pro přenos genů, přírodní výběr, z hlediska zevních podnětů... zatímco chování, které nemá význam pro přenos genů, nebo některé vnitřní podněty jsou přehlíženy či vykládány pouze biologicky.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Není to škoda? Vypadá to, jako by byl celý obor ochuzen o jeden z významných faktorů chování člověka...
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Je to velká škoda. Podle mě by se etologie člověka měla zaměřit na takové chování a takové podněty (vztahy, vazby), které nemají pouze biologický význam, ale podmiňují druhově specifický, tedy lidský způsob života. Tam vidím klíč k pochopení specificity člověka a jeho budoucnosti. Jednou bych o tom rád něco napsal. Říkám tomu humanitní etologie člověka, což je název pro obor, který zatím neexistuje, tak jako kdysi etofarmakologie. Věřím, že to jednou bude podstatně vitálnější a důležitější oblast než etofarmakologie, která je dnes na okraji zájmu. Ale pozor, v medicíně je třeba udržet rovnováhu mezi solidním pozitivistickým přístupem a filozofováním. Důraz na to, co se dá objektivně zjistit a ověřit, pomohl v minulých stoletích dostat se z bahna vágnosti, umožnil rozvoj moderní vědy a úžasné pokroky v lékařství i technice. Avšak něco nám v poznávání života jen podle jeho vnějších projevů schází, uniká. Šťastní nešťastníci, kteří si to neuvědomují.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Jaký je o farmakologii zájem mezi studenty medicíny?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
V České republice je o experimentální farmakologii zájem minimální, postgraduální studenty získáváme jen stěží. Ale už v Německu vidíte na farmakologické konferenci mnoho mladých. A stejné je to ve Velké Británii nebo Spojených státech. Je to dáno také tím, že jsme se v posledních dvaceti letech stali prodejci léčiv a nejsme jejich objeviteli nebo tvůrci. Což je škoda, protože u nás fungoval Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii, ve kterém se od 50. do 80. let objevilo mnoho zajímavých léčiv, některá byla velmi komerčně úspěšná i v zahraničí.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Myslíte, že se ještě někdy staneme objeviteli?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Je to běh na velmi dlouhou trať. Velké zahraniční firmy, které mají peníze, by zde musely chtít vybudovat výzkumná centra a museli by tady být zapálení lidé, kteří by chtěli a uměli takový výzkum dělat. V současnosti učíme budoucí lékaře medikamentům rozumět – nejen co je na co, ale také jak to funguje. Nicméně na objevování léků už kapacity nejsou, což je škoda.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Krom toho, že jste se podílel na vzniku etofarmakologie, jste znám jako vědec zabývající se analgetiky. Jak jste se k této problematice dostal?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Bylo to v polovině 70. let a velmi mne to zaujalo. Klíčové bylo, že tehdy zasedal Ústřední výbor KSČ, kde se začalo zdůrazňovat spojování vědy s praxí. Bylo řečeno, že se nemá dělat jen „věda pro vědu“, ale také něco pro pracující. My sice už tehdy publikovali v zahraničí články, jež měly významný impakt faktor, ale to jako by nebylo důležité. Museli jsme se dát na hledání léku proti bolesti, který by byl vhodný pro naše pracující. Tehdy u nás totiž byla na trhu dostupná řada analgetik, která obsahovala nevhodné až nebezpečné látky z hlediska vzniku závislosti, poškození krvetvorby nebo kancerogenity.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Zadání tedy bylo jasné – vyvinout analgetikum bez těchto rizik?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Ano a na této bázi jsme ve spolupráci s národním podnikem Léčiva vyvinuli asi čtyři kombinovaná analgetika; nakonec zůstal jen Ataralgin, který se prodává dodnes. Byly to léky, které už neobsahovaly aminofenazon, barbituráty, jež měly nepříznivé vedlejší účinky.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Necítíte trochu nedocenění za to, že jste zbavili národ některých návykových a škodlivých látek?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Nikdo o tom vlastně neví... Faktem je, že to přispělo k postupnému snížení expozice naší populace kancerogenním nebo jinak nežádoucím látkám z analgetik, k omezení problémů se závislostí na volně prodejných analgetikách, jež tehdy byly značné... Ale necítím žádné osobní nedocenění. Jednak se na postupném vylepšování našich volně prodejných analgetik podíleli i jiní, ale hlavně proto, že kombinovaná analgetika nejsou vědecky ceněna; připadal bych si asi jako mnich, který je ceněn za to, že připravil dobré mešní víno. Existují mnohem významnější tuzemské lékové objevy z té doby, o kterých se moc neví a nebyly doceněny. Například vývoj betablokátoru Trimepranolu ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii pod vedením skvělého, nedávno zesnulého farmakologa docenta Trčky. Již v 70. letech u nás umožnil moderní terapii hypertenze a prevenci infarktu myokardu betablokátory, což pravděpodobně zachránilo dost lidí před předčasnou smrtí. Lék byl velmi úspěšný i obchodně a stal se jedním z mála tuzemských originálních preparátů, které se vyvážely na Západ.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Výzkumu analgetik jste se věnoval i poté, co jste v roce 1991 přešel do Ústavu farmakologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Jistě. Nějakou dobu se práce v akademii a na univerzitě překrývala, pak jsem ale definitivně z akademie odešel. Důvodů bylo víc – bavilo mě učit, měl jsem kontakt s nadanými mladými lidmi, na fakultě byla výborná atmosféra, stal jsem se vlastním pánem. Je úžasné, když si občas u zkoušky uvědomíte, že možná právě vidíte budoucího primáře nebo velmi perspektivní, úspěšnou lékařku.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * V poslední době hodně přednášíte o vhodném dávkování paracetamolu. V čem se při aplikaci dělá chyba?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Nejprve musím zdůraznit, že paracetamol je jedno z nejrozšířenějších analgetik díky své bezpečnosti, bereli se v terapeutických dávkách. Používá se již půlstoletí a je volně prodejné po celém světě, takže jsou s ním obrovské zkušenosti. Zejména u nás má ale tu smůlu, že je u mnoha dospělých poddávkováván. Úřední nebo schválená dávka je 10 až 15 mg na kilogram. To znamená, že při obvyklé dávce, což je jedna tableta obsahující 500 mg paracetamolu, jsou osoby nad 50 kilogramů hmotnosti poddávkované. U osob s tělesnou hmotností nad 60 kilogramů jsou proto doporučovány dvě tablety s 500 mg paracetamolu, což je nejvyšší povolená jednotlivá terapeutická dávka. Dávka 1 gram paracetamolu per os se u dospělých často používá například ve Velké Británii.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Co v praxi takové poddávkování znamená?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Na snížení horečky jedna tableta paracetamolu u dospělého mnohdy stačí, ale na bolest to může být málo. Nemocní to pak řeší třeba koupí ibuprofenu, který však pro řadu lidí není vhodný. Kdyby si hmotnější dospělí vzali dvě tablety paracetamolu, zvýšila by se pravděpodobnost analgetického účinku. Ale ani po dávce 1 g této látky nemusí u každého dojít k úlevě od bolesti. Pak je třeba volit jiné analgetikum nebo použít kombinaci paracetamolu s dalšími látkami, například s opioidy, nesteroidními antirevmatiky (je-li to možné), kofeinem či jinými. Někdy pomůže urychlení vstřebání paracetamolu z rozpustných lékových forem.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Může být i zdánlivě nevinný paracetamol nebezpečný?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Když si někdo v sebevražedném úmyslu vezme dávku desetkrát až patnáctkrát vyšší, než je dávka terapeutická, dojde u něj k vážnému poškození jater, které může skončit smrtí, pokud postižený není včas správně léčen. Při nejvyšším terapeutickém dávkování, tedy maximálně 1 gram nejdříve po 4 hodinách, maximálně 4 gramy denně, se u někoho mohou po několika dnech aplikace přechodně zvýšit jaterní testy. Pak se ale vše vrátí do normy. Hlavně mezi farmaceuty existuje mýtus, že paracetamol je hepatotoxický. To je sice pravda, ale jen při otravách. Dalším mýtem je údajné riziko v souvislosti s alkoholem. Vědecké studie prokázaly, že to zas tak zlé není. Odborníci zkoušeli dávat 4 gramy denně středně silným pijákům alkoholu, kteří konzumovali asi půllitr vína denně. K žádnému selhání jater nedošlo, zvýšily se však hodnoty jaterních testů po 4 dnech aplikace nejvyšší přípustné dávky.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Jaká je budoucnost paracetamolu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Myslím, že má stále budoucnost. Je to osvědčený, vyzkoušený lék s dobrou účinností na horečku, u některých jedinců a při správném dávkování má velmi slušnou analgetickou účinnost, která se dá značně zesílit kombinací s dalšími látkami, jak už jsem zmínil. Je zajímavý i proto, že dosud nevíme, proč vlastně tlumí bolest. Až to někdo objeví, možná dostane Nobelovu cenu.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Před nějakou dobou se v médiích objevila zpráva, že za socialismu si někteří lékaři nechávali vyrábět v lékárně placebo, do kapsliček se prý dávalo droždí. Funguje něco podobného i dnes?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Placebo je biologicky neúčinná napodobenina účinného léku. Jako takové se používá jen ve výzkumu a téměř nikdy v běžné lékařské praxi. Doporučuji nesměšovat placebo s placebovým efektem, což je dost důležité. Placebovým efektem se rozumí účinek víry a důvěry pacienta v lékaře, lék, léčebný zákrok, nemocnici, lázně, případně v léčitele, působení místa zázraku, vody z takového místa a podobně.
Na placebovém efektu ve smyslu, že se v léčbě kromě vlastního biologického efektu uplatní i pocit důvěry, nevidím nic špatného, není to žádný podvod, naopak – zkušení a dobří lékaři ho intuitivně uplatňují. Známý český psychiatr a psychofarmakolog docent Oldřich Vinař to vystihl rčením: „Velký počet placebo reaktorů je pro lékaře nejlepší vizitkou.“
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Nemohu se nezeptat na jeden z vašich posudků, ve kterém jste označil konopí za neúčinnou látku, i když je známo, že některým jedincům postiženým těžkými chorobami pomáhá.
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Ve svém znaleckém posudku jsem neoznačil konopí za neúčinnou látku, naopak jsem v něm uváděl vědecké doklady pro jeho psychotropní a další farmakologické účinky. Pro léčebné účinky zpracovaného konopí (tedy marihuany) jsem však ve světovém odborném písemnictví nenalezl dostatečné vědecké důkazy podle současných rigorózních požadavků. Populární údaje o různých léčebných účincích marihuany vycházejí většinou z individuálních zkušeností, nebývají dostatečně ověřeny. Účinné složky marihuany působí podobně jako látky, které se v lidském organismu vyskytují přirozeně – takzvané endokanabinoidy. Výzkum syntetických nebo přirozených látek ovlivňujících kanabinoidní systém je velmi intenzivní a doufá se, že přinese nové léčebné možnosti. Tímto výzkumem jsme se také trochu zabývali, a to ve vztahu k paracetamolu, letos jsme publikovali výsledky v časopise Neuroendocrinology Letters.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Používají se v některých zemích kanabinoidní látky k terapii?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Ano, dronabinol, nabilon, cannabidiol se používají jako léčiva ke zvýšení chuti k jídlu, jako antiemetika, při chemoterapii rakoviny, jako analgetika, pro svalovou spasticitu u roztroušené sklerózy, na snížení nitroočního tlaku... a rimonabant k potlačení apetitu, případně na podporu při odvykání kouření. Žádné z nich však nebylo natolik úspěšné, aby se rozšířilo do dalších zemí, například analgetické účinky dosud zkoušených kanabinoidů byly u člověka slabé a provázené nežádoucími celkově tlumivými efekty. Rimonabant byl pro závažné nežádoucí účinky, jako je deprese nebo sebevražednost, stažen z trhu. V České republice nyní není registrováno žádné kanabinoidní léčivo.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Jak byste čerstvé lékaře zlákal, aby se stali farmakology?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Když jde někdo na medicínu, zpravidla chce dělat kliniku, s pacienty. U preklinické farmakologie tohle odpadá. Je možné dělat klinickou farmakologii, ale ta má u nás problémy. Klinici si mnohdy myslí, že tím, že používají léčiva, jsou vlastně farmakologové. Mají zkušenosti s praktickou farmakoterapií, což zase schází farmakologům. Mnozí klinici znají dost detailně i mechanismus účinku a kinetiku léků, s nimiž pracují. Budoucího farmakologa ale musí zajímat hlavně věda. Musí pro něj být krásné objevovat nová léčiva, poznávat, jak působí, nebo je používat k výzkumu funkce lidského organismu. Absolvent lékařské fakulty bude lékařům rozumět, cítit se mezi nimi jako doma, bohužel však může trpět steskem po klinice a vlastních pacientech, což vím sám nejlépe z vlastní zkušenosti. Ze sta studentů, kteří se přihlásí na medicínu, chce 99 dělat praxi a je to dobře. Ten zbývající se rozhodne pro vědu, ale třeba také pro politiku nebo byznys.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Zeptám se tedy jinak. Kolik bychom potřebovali farmakologů?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Kdybychom na tom chtěli být stejně dobře jako západní státy, jež mají vlastní vývoj léčiv, potřebovali bychom tak stovku navíc. Zatím jsou na fakultách, kde se farmakologie udržuje jako plamínek svíčky. Aby to byl plamen, muselo by tady vzniknout něco podobného, jako byl Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii, nebo výzkumná centra, jaká mají velké farmaceutické firmy.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Měl jste někdy chuť se na svou práci vykašlat a pustit do něčeho jiného?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Od té doby, co žiji ve světě medicíny, a to je už přes 50 let, se mi nestalo, že by mě v ní něco nebavilo. Jistě, jsou zde i pro mě málo zajímavé oblasti a práce, ale ty jsem naštěstí nemusel moc dělat.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Kterého svého ocenění si považujete nejvíc?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Členství v prestižní České lékařské akademii. Má asi 70 členů a numerus clausus.
10.11.2010 12:42:47
OTÁZKA: * Jak odpočíváte, co vás baví ve volném čase?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloslav Kršiak, DrSc.
Nejvíce mě baví zabývat se texty, jež umožňují vhled do oblasti, kterou bych nazval humanitní etologie člověka. Už léta nejezdím do práce autem, protože v autobuse nebo metru se mohu ráno potěšit nebo večer osvěžit po nabitém dnu texty na toto téma, které mám ve svém kapesním počítači. Jindy na to moc času není, ale když se vzácně dostaví, je to sváteční chvíle.
10.11.2010 12:42:47