Nefarmakologické možnosti léčby bolesti u dětí

Bolest (dolor) je Mezinárodní organizací pro studium bolesti definována jako nepříjemný smyslový a citový zážitek, který je spojen se skutečným nebo potenciálním poškozením tkání nebo je popisována v pojmech takového poškození. LÉČBA BOLESTI Její původní význam je tedy ochranný, informuje lidský organismus o aktuálním nebo hrozícím poškození. Intenzita bolesti je vnímána subjektivně. Podle délky trvání dělíme bolest na akutní a chronickou. Akutní trvá pouze omezenou dobu, a přestože její intenzita může být vyšší, je obecně lépe snášena, neboť obvykle rychle odezní i bez farmakologické podpory. Často funguje jako varovný signál. Chronická bolest trvá déle (3–6 měsíců i více). Je buď trvalá, nebo se opakuje a většinou vyžaduje léčbu. Chronizující bolest je přítomná dlouhodobě nebo opakovaně i navzdory odstranění organické příčiny. Jako důsledek psychické poruchy nebo emočního vypětí se objevuje psychogenní bolest. Z hlediska místa vzniku bolestivých vjemů bolest dělíme na somatickou, viscerální a centrální. Somatická bolest vycházející z kůže je označována jako povrchová; vychází-li z pohybového ústrojí, svalů, kloubů nebo vaziva, jedná se o bolest hlubokou. Viscerální neboli útrobní bolest vychází z hladké svaloviny stěn orgánů břišní a hrudní dutiny buď při jejich spasmech způsobených nedostatečným prokrvením, nebo je vyvolána působením chemických látek uvolňovaných při zánětu nebo rozpadu tkání. Bývá hůře lokalizovatelná, někdy se jako tzv. přenesená bolest může prom