transfuzní centra si dlouhodobě stěžují na nedostatek dárců. Nezhoršují „komerční“ plasmaferetická odběrová centra jejich situaci?
Nedostatek dárců pro nemocniční transfuzní zařízení trvá desítky let. Bývá sezonní, vyskytuje se regionálně a jenom u některých krevních skupin. Býval menší v minulém politickém režimu, kdy dárcovství krve patřilo například ke hlavním programovým bodům různých socialistických soutěží. Skutečností je, že naše plasmaferetická centra tady začala pracovat před 7 lety a od té doby můžete sledovat ve statistikách ÚZIS, jak s jejich nástupem dochází i k nárůstu dárců plné krve.
Jaká je v tom ale souvislost s odběrem plasmy pro komerční účely?
Ten nárůst souvisí i s velkou propagací darování plasmy zaměřenou na laickou veřejnost, kterou provádíme a díky níž působíme motivačně na všechny potenciální dárce, tedy i plné krve. Propagace darování plné krve se u nás nikdy nedělala soustavně a profesionálně. Červený kříž vždy kritizoval komerční plasmaferetická centra, ale kromě historicky zavedeného systému oceňování dárců Janského plaketami žádnou novou, trvalou a konzistentní kampaň na podporu dárcovství on ani transfuzní stanice nezorganizovaly. Přišla komerční centra a ta se nebála investovat velké finanční objemy do marketingu, spustila vlnu propagace dárcovství – a uspěla. Do podvědomí lidí se dostala spousta informací a desetitisíce lidí si vyzkoušely, že nápich žíly pro odběr není nic hrozného. Doufáme, že se z nich brzy stanou i dárci plné krve.
Může být bezpečný dárce motivovaný přímou finanční částkou?
Přímá finanční motivace není v žádné evropské legislativě akceptována. Možné je darování krve či jejích složek a lze poskytovat náhrady nákladů souvisejících přímo s odběrem. Česká legislativa ukládá horní limit náhrad pro dárce krve ve výši 5 % minimální mzdy. Pouze trombocytární koncentráty a další speciální odběry mohou být placené. Podle platných evropských a národních kritérií jsou všichni naši dárci dobrovolní a bezplatní. Faktem je, že pro darování plasmy je nejbezpečnější ten dárce, který chodí pravidelně, opakovaně. Je pod trvalou kontrolou, a my tak můžeme sledovat i poměrně malé změny zdravotního stavu či jen laboratorních hodnot. Dárce plné krve jde na odběry krve třikrát, maximálně pětkrát za rok, náš přijde třeba každých čtrnáct dní. To znamená cestu sem, tady je hodinu, pak zase absolvuje cestu domů, musí se zotavit a kvalitně stravovat. To vše bez jakýchkoli náhrad? Takových altruistů se najde několik, ale bez nějaké kompenzace by byl schopen trvale a opakovaně darovat málokdo. Nárok ze zákona na dobu nezbytnou k zotavení naši dárci, většinou studenti, nevyužívají. Každý dárce má stejná práva, ať je dárcem krve nebo plasmy.
V jakém smyslu chápat onu „komerčnost“?
Plasmaferetická centra nikdy neodebírala plasmu pro účely transfuzí. Vždy šlo o odběry pro komerční výrobu léčiv. Plasmu zcela legálně dodávají zahraničním zpracovatelským firmám nejen naše centra, ale i velké nemocnice, včetně městských a soukromých. Profesní třecí plochy nastaly jen kolem toho, zda odběr plasmy pro farmaceutický průmysl má zůstat jen v ranku klasických nemocničních „transfuzek“, nebo zda se do toho smějí pustit i privátní specializovaná centra. Ovšem i nemocniční plasmaferetické úseky mohou být (a bývají) součástí soukromého vlastnictví. A vstup zahraničních subjektů? Ten přinesl nejen kapitál, ale hlavně dlouholeté zkušenosti z tohoto odvětví.
Krevní deriváty se vyrobí a prodají v zahraničí. Může nastat nedostatek léčiv pro naše pacienty?
Především – u nás plasmu žádná farmaceutická společnost nezpracovává. Do zahraničí se prodává všechna plasma odebraná pro farmaceutické průmyslové zpracování, z DCCH, všech ostatních center i z nemocnic. Výrobci léčiv dostávají dostatečné množství plasmy pro zásobování nejen českého zdravotnictví. Nemocnicím v ČR tak nedostatek léčiv vyrobených z plasmy rozhodně nehrozí. Jak tvrdí sami zástupci nemocničních transfuzních stanic, pro saturaci ČR krevními deriváty by stačila pouze produkce jejich, „nemocniční“ plasmy. Snad je ale dobré podívat se i mimo Českou kotlinu, zvenku to totiž vypadá úplně jinak. Pro celosvětovou potřebu plasmy na výrobu krevních derivátů dodávají nemocniční zařízení přibližně třetinu. Z celkové roční potřeby téměř 30 milionů litrů plasmy ji dvě třetiny dodají komerční plasmaferetická centra. Ani Evropa jako celek není soběstačná, plasma se dováží z USA. Česká republika má zdravou populaci obyvatel schopnou kvalitní plasmu dodávat. To není samozřejmostí ani v rámci Evropy, v řadě zemí je vyšší výskyt infekčních chorob. Mínění o nás, specializovaných centrech, se ale snad už posunulo k lepšímu. Tím, že pracujeme kvalitně na „150 %“, dodržujeme všechny standardy a nabízíme nadstavbu běžných přístupů, jsme snad už přesvědčili, že plasmacentra ničemu a nikomu neškodí a že jsou rovnocenným partnerem všech jiných transfuzních zařízení v České republice. DCCH sídlí v moderním a atraktivním prostředí, má krásnou recepci a plasmaferetický sál, v tom jsme na tom možná lépe než většina transfuzních oddělení v nemocnicích. Kvalitu a úspěch však zajistí pouze zkušený personál a jeho přístup k dárcům. Tím, že se specializujeme pouze na určitou část odborných činností, můžeme se na rozdíl od „bežných transfuzek“ více zaměřit na spokojenost dárce, na efektivní systém řízení centra, fungování celé logistiky a v neposlední řadě i na kvalitní marketing.