OTÁZKA: * V době, kdy jste si vybírala studium medicíny, nebylo zrovna obvyklé, aby dívka studovala školu takového typu. Společnost preferovala spíše nepracující ženu v domácnosti. Nedávali vám profesoři během studií občas najevo, že pro ženu je vhodnější být doma u plotny než u operačního stolu?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
V době, kdy jsem studovala na Univerzitě Karlově – naší alma mater – všeobecné lékařství, připadala na pět studentů medicíny jedna studentka. Profesoři se ovšem k nám ženám chovali se stejnou úctou jako k mužským kolegům, nikdy jsem si nevšimla, že by nějak snižovali naše odborné schopnosti... Promovala jsem 10. března 1939 a patnáctého nás obsadili Němci. Můj lékařský diplom patří k posledním, jež byly vydány ještě v době první republiky. Moji kolegové, kteří doplatili na zavření vysokých škol, mohli dostudovat medicínu až pět nebo i deset let po druhé světové válce.
25.8.2010 13:30:51
OTÁZKA: * Vy jste navíc stihla vystudovat nejen všeobecné lékařství, ale i stomatologii.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Zvláštní přitom je, že jsem zubní lékařství nikdy dělat nechtěla. Došlo k tomu, až když jsme se s mým mužem, rovněž lékařem, začátkem 40. let vzali a přestěhovali z Prahy na Vysočinu do Světlé nad Sázavou. Manžel byl praktický člověk – tehdy bylo zvykem, že si obvodní lékaři brali k sobě do ordinace ještě dentistu, jehož praxe byla zárukou určitých příjmů. Zubní specializaci jsem si stihla dodělat, jak se říká, za pět minut dvanáct. Pak byly vysoké školy uzavřeny.
25.8.2010 13:30:51
OTÁZKA: * Jak to šlo dohromady – stomatologie a praktické lékařství? Neumím si představit, že se dá stihnout obojí zároveň.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Zubní lékařství mě moc nebavilo, to nepopírám. Daleko více mě zajímala gynekologie nebo pediatrie. I fyzicky to byla pořádná dřina, celý den stát u křesla. Tak jsem se začala pokoušet o daleko náročnější zákroky, například resekci, extrakci osmiček. Zvyšovat odborné znalosti jsem si jezdila na kliniku do Prahy. Bála jsem se ale, že v oboru praktického lékařství ztratím erudici, těšila jsem se proto na víkendy, kdy jsem mohla manželovi pomáhat v jeho ordinaci.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Vaše osoba je pro mě tak trochu ztělesněním historie praktického lékařství od první republiky do současnosti. Věřím, že v době vašeho mládí byla práce praktika v terénu úplně jiná a určitě ne lehká.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Tehdy byla praktická medicína opravdu úplně jiná než dnes. Neexistovala žádná lékařská služba první pomoci. Neměli jsme žádné laboranty. Lékař si často musel v terénu poradit úplně sám a zvládnout i skutečně náročné výkony. Spoléhat se především na svoje schopnosti, znalosti a intuici, nikoli na množství přístrojů a odborný personál. Já pohotovostní služby a noční sloužila do svých 78 let. V 70. letech jsem poslala jednoho pacienta na vyšetření do nemocnice s podezřením na infarkt myokardu. Měla jsem pravdu. Lékaři v nemocnici se divili, jak to nějaká obvodní lékařka v terénu mohla poznat bez EKG. To je právě ta zkušenost, praxe, intuice a nepopírám, že i velká dávka štěstí.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Vzpomenete si ještě na svůj nejnáročnější případ?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Na jeden takový si vzpomínám, bylo to někdy v roce 1948 nebo 1949. Panovala strašná zima a já jela k ženě, která rodila, bylo to asi tři kilometry od Světlé. Pacientka už měla dvě děti, porod šel dobře, ale najednou se ukázalo, že lůžko nejde ven. Byla to zkušená rodička – krvácela a věděla, že je něco špatně. Začala se loučit s dětmi a mně bylo jasné, že jde doslova o minuty, do nemocnice přitom jet nešlo. Udělala jsem proto něco, co jsem do té doby znala jen teoreticky. Podařilo se mi přirostlou placentu odloupnout a zastavit krvácení. V šest ráno jsem jela domů na saních, šťastná, že to dopadlo dobře. Takové okamžiky jsem na této práci milovala. Jiná kuriozita se mi stala za války, kdy jsem ošetřovala ruského parašutistu. Dostala jsem za to po válce hodnost kapitána a měla díky tomu vyšší šarži než manžel, byť jsem neuměla vojensky ani pozdravit.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Narodila jste se ve Vídni, studovala v Praze. Nechyběly vám po přestěhování do malého města možnosti, jaké lékařům nabízela metropole? Nechtěla jste se tam někdy vrátit?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
V určitém smyslu mi Praha chyběla, byla jsem společenský člověk, ale většinu života jsem řízením osudu prožila na Vysočině, kde moc společensky rušno nebylo. Dneska se ovšem přiznám, že i kdybych byla mnohem mladší, do Prahy už bych nechtěla. Mám svoji práci moc ráda, zároveň vím, že mi chybějí ostré lokty a snaha prosadit se za každou cenu. Navíc svět se strašně mění, roste touha po penězích.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Lékaři si v současné době stěžují, že jejich práce není ohodnocena odpovídajícím způsobem. Mají pravdu? Když vás tak poslouchám, praktický lékař, zvlášť v terénu a na malém městě, na tom nebyl zrovna finančně nejlíp.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Je pravda, že finančně není práce lékařů zdaleka ohodnocena tak, jak by být měla, když nás srovnám například s právníky. Je to znát i na počtu studentů. Na práva se v současné době hlásí mnohem víc zájemců než na medicínu. Ve srovnání s vyspělým světem je mzda českého lékaře na úplně jiné úrovni. Ale já se přiznám, že jsem v medicínské profesi nikdy nedokázala řadit na první místo finance. I když jsme s manželem provozovali soukromou praxi, nezapomínali jsme na určité sociální cítění. Snažili jsme se pomoci i těm, o kterých jsme věděli, že nám za péči nezaplatí, protože nemohou.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Vzala jste si lékaře, s manželem jste společně pracovali v jedné ordinaci. Obecně vzato, lékařská manželství nejsou považována za příliš stabilní. Muž-lékař si přeje, aby jeho žena zvládala kromě praxe i domácí povinnosti, a když se to nedaří, vznikají problémy.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
S manželem jsme měli krásný život, vychovali jsme syna, který pracuje jako zubař v Německu. Byli jsme každý jiný, ale zároveň k sobě tolerantní a ohleduplní. Když se manžel v noci šel koupat, ponocovala jsem a hlídala budík, aby ve vaně neusnul a neutopil se. Měla jsem také výborné rodiče, se vším mi pomáhali. Tak jsem dokázala zvládnout obojí, domácnost i lékařskou praxi; manžel si mých zkušeností vážil a z ordinace mě nevyháněl, spíš naopak. Byl rád, že praxi provozujeme oba.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * A jak jste se dělili o pacienty? Slyšela jsem, že vás měli moc rádi. V současné době léčíte v některých rodinách už čtvrtou nebo pátou generaci. Nevadilo manželovi, když se třeba někteří jeho pacienti rozhodli, že místo k němu budou chodit raději k vám?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Občas se to stávalo, ale manželovi to nevadilo, on nebyl ctižádostivý ani zbytečně ješitný.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Stále se vedou bouřlivé diskuse, kolik by si měli pacienti na péči připlácet. Jaký je váš názor v této otázce?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Nejsem proti, aby se na lékařskou pomoc připlácelo. Ať ale připlácejí hlavně ti, kteří si to mohou dovolit. Existuje určitá skupina pacientů, kteří peníze nemají. I ti by přitom měli mít dostupnou kvalitní lékařskou péči. A pak také není dobré srovnávat zbytek republiky s Prahou a podle toho nastavit ceníky. Žiji celý život na Vysočině, kde mzdy ani zdaleka nedosahují onoho citovaného průměru, ba ani deseti tisíc korun čistého.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Finanční spoluúčast pacienta byla mimo jiné jednou z částí reforem bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Myslíte si, že byste se shodli v názorech?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Obávám se, že s kolegou Julínkem bychom si v mnohém nerozuměli. Nevěřím, že české zdravotnictví zachrání stále větší přítok peněz, pokud na druhé straně nezačnou fungovat důkladné kontrolní mechanismy, aby bylo naprosto jasné, kam se peníze investují, proč a co se s nimi děje. Jinak se může stát, že se ze zdravotnictví stane černá díra. Pacient bude doplácet ve stokorunách, ale výsledek nebude nikde vidět. Nebylo by ani špatné zhodnotit, jací lidé ve zdravotnictví někdy pracují a jaký mají vztah ke svému oboru. A za snad nejhorší hřích považuji množství úřadů, úředníků a přebujelou administrativu, která nutí lékaře vyplňovat formuláře snad i na operačním sále. Logicky mu pak nezbývá čas na pacienta. Někde ekonomickou situaci řeší propouštěním zdravotnického personálu, hlavně sester. To není řešení. V konečné fázi na to doplácí pacient. Sestra nemůže poskytovat pacientům kvalitní péči, pokud je na oddělení sama a má se starat o několik desítek nemocných.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Za dobu vaší praxe se práce praktického lékaře výrazně změnila, vnímáte to i ve vztahu lékaře a pacienta?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Když jsme s manželem začínali lékařskou praxi, byl tento vztah úplně jiný. Pacienti si nás vážili a věřili nám. My se zase snažili jejich důvěru nezklamat. Obvodní lékař musel zvládnout porody, potraty, běžnou medicínu, často plnil funkci rodinného lékaře i psychologa. Dnes se medicína snaží mít na všechno specialisty. Mění se i přístup pacientů. Například na internetu jsou dostupné různé medicínské informace, bohužel někdy dosti zkreslené, protože je často píší i laici. Pacienti jim ovšem věří a chtějí, abychom je podle toho léčili. Když jim jejich názory vyvracíme, argumentují tím, že se poučili na internetu, a dávají nám najevo, že našim radám nevěří. Rozhodně se ale nebráním novinkám. Medicína je celoživotní vzdělávání. Dokud to bylo jen trochu možné, účastnila jsem se pravidelně lékařských seminářů a konferencí, neustále sleduji odbornou literaturu.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Léčíte pacienty prakticky nepřetržitě sedmdesát let. Mění se jejich nejčastější diagnózy? Jsou dnes lidé „zdravější“ než před padesáti a více lety, když jsme se zbavili takových nemocí jako tuberkulóza nebo pertusse?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Pacienti, které léčím, rozhodně nejsou zdravější. Řekla bych, že se máme až příliš dobře a nesvědčí nám to. Rozhodně přibývá nemocí pohybového aparátu. Dřív jsme diagnostikovali těžkou artrózu u seniorů, kteří celý život těžce pracovali. Dnes se tato diagnóza objevuje dokonce u padesátiletých, kteří manuálně pracují minimálně. Jedním z velkých nešvarů je přejídání a nedostatek pohybu. Hlavně obézních dětí je stále víc. Místo pohybu sedí u televize a u počítače. Místo zdravého oběda ve školní jídelně si kupují sladkosti za peníze, které jim dávají rodiče. Coby bývalá gynekoložka také sleduji, že přibývá neplodných párů i mezi velmi mladými. Sice už gynekologickou praxi neprovozuji aktivně a nemám tak přesný přehled, ale od kolegů vím, že přibývá komplikací v těhotenství u mladých rodiček. Zvyšuje se počet extrauterin, což byl v minulosti postrach každého praktického lékaře, dokud jsme neměli k dispozici ultrazvuk.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Jak je vidět na dveřích vaší ordinace, provozujete praxi intenzivně každý den. Co na to vaši blízcí – neradí vám, abyste si spíš užívala důchodu a odpočívala?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Lékařskou praxi provozuji stále, i když mi to můj syn má trochu za zlé. Ordinuji každý den několik hodin, dopoledne i odpoledne. Mám svůj stálý okruh pacientů, kteří ke mě chodí, protože jsem dřív léčila jejich rodiče a prarodiče. Léčím jen dospělé, nejsem pediatr. Ordinaci mám v domě, jenž dříve patřil jinému praktickému lékaři, koupili jsme ho s manželem a zadaptovali. Aspoň nemám problémy s docházením do ordinace, zvlášť po úrazu, který se mi přihodil.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Nechci být indiskrétní, ale ono není zase tak obvyklé, aby praktický lékař ordinoval ještě v 97 letech a z invalidního vozíku.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Na začátku to byla vlastně maličkost. Pes mě kopl do nohy a vůbec se to nehojilo. Udělal se mi bércový vřed. Jezdila jsem na různá vyšetření, na kliniky do Hradce a do Brna, syn mi posílal léky, ale nakonec jsem dostala otravu krve. Jediným řešením byla amputace. Nelituji, jsem ráda, že jsem nezemřela. Jen mě mrzí, že jsem se stala závislou na ostatních. Já si přitom vždycky snažila poradit sama. Nemám už sílu učit se chodit o berlích, protézu nechci. Ale radost ze života mám pořád. Syn by chtěl, abych odpočívala, ale mě práce drží při životě, nemyslím na svoje trable a snažím se pomáhat jiným.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Na druhé straně musím uznat, že vypadáte s ohledem na svůj věk fantasticky. Kdybyste mi neprozradila datum narození, hádala bych vám o desítky let méně. Máte nějaký svůj zvláštní recept, kterým se řídíte abyste se udržela duševně a fyzicky ve formě?
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Je pravda, že jsem nikdy nekouřila, neholdovala alkoholu, jedla střídmě. Také jsem hodně sportovala. Lyžovala jsem, milovala pohyb. Ale je pravda, že velkou roli v případech dlouhověkosti hraje dědičnost. Jednou jsem ve volném čase studovala rodinnou anamnézu mojí i manželovy rodiny. U nás byla tradiční dlouhověkost. Mí příbuzní se běžně dožívali devadesáti a více let. V manželově rodině naopak málokdo přežil sedmdesátku. I v případě mého muže se to splnilo. V červenci roku 1984 jsme jeli na návštěvu ke známým. Odpoledne jsme se vydali k rybníku, manžel se nemohl dočkat, až si zaplave. Měl vodu rád, koupání se nemohl nabažit. Když jsme se chystali k návratu, ještě jednou se ponořil pod vodu a už se nevynořil. Utopil se kousek ode mě a já mu nemohla pomoci. Našli ho až druhý den. Dodnes nevím, co se tehdy stalo, možná to byl osud.
25.8.2010 13:30:52
OTÁZKA: * Jak se dá taková tragédie zvládnout? Musíte být buď neuvěřitelně duševně silný člověk, nebo veliký optimista.
ODPOVĚĎ:
MUDr. Irma Němečková
Skutečně jsem životní optimista. Nikdy jsem se příliš nezabývala sebou a svými problémy. Neměla jsem na to čas, pořád jsem měla nějakou práci. Starost o pacienty, noční služby, doma rodina, nákupy. Mám ráda návštěvy, miluji děti, těší mě sledovat, jak rostou. A ráda čtu, německy i francouzsky. Moc ráda jsem řídila auto, až do svých 92 let. Ve formě mě drží pravidelné cvičení. Jeden náš bývalý řidič, co se po úrazu dostal na vozík, mi radil, ať po amputaci nohy vstanu co nejdřív z postele. Cvičím každý den, buď sama, nebo s rehabilitační sestrou. Pro mě je nejdůležitější se nezastavit.
25.8.2010 13:30:52