Tomáš Julínek předložil minulý týden návrh razantních změn v českém zdravotnictví. Označení velký třesk se sice brání, ale žádný z jeho předchůdců na ministerstvu s ničím tak revolučním ještě nepřišel. První viditelné změny by měly přijít v lednu 2008. Dokáže ale svou představu prosadit v Parlamentu a dokáže ji zdůvodnit i lidem?
Vy se teď chystáte na největší reformu českého zdravotnictví v historii ČR. Je to pravda?
Objemem se to asi rovná 90. letům. To je pravda.
Takže se chcete zapsat do historie českého zdravotnictví jako jeho největší reformátor?
Ale ne. Já jen považuju za svou povinnost, když už sedím na ministerském postu, aby se proces transformace zdravotnictví, který byl u nás nastartován po roce ´ 89, dotáhl do konce.
Co vlastně chcete s českým zdravotnictvím udělat? Jaké změny ho podle vás dokážou zlepšit?
Například vytvoření konkurenčního prostředí mezi zdravotními pojišťovnami. Aby měl občan možnost si vybrat z nabídky zdravotních pojišťoven.
Ten výběr mají ale občané už dnes. V čem bude rozdíl?
Já vám můžu ukázat v zákonech místa, která brání tomu, aby mohly pojišťovny nabízet něco víc. Nemůžou nabízet něco jiného, všichni proto nabízejí všechno stejné. Chceme, aby se i zdravotní pojišťovny “ vyprsily“ a řekly: vy máte sice ze zákona garantováno jen to a to, ale my vám nabízíme ještě něco navíc, tak pojďte k nám. Jeden z mých snů je, kdyby na závěr mého “ letitého“ působení na ministerstvu v novinách vyšlo hodnocení pojištění jednotlivých zdravotních pojišťoven, tak jak to vidíte třeba u stavebního spoření.
Nebojíte se, že se pak pojišťovny proto, aby získaly co nejvíce pojištěnců, v reklamě zavážou k něčemu, co nebudou schopny splnit a třeba zkrachují?
Takovou námitku, kdyby mi ji položil poslanec Rath, beru jako relevantní připomínku. Jak to bude zajištěno, že konkurence bude probíhat jako konkurenční boj a nebude zneužívána? Právě proto, než uvolníme pojišťovnám ruce, musíme mít koncipován dohled nad zdravotním pojištěním.
A to bude vypadat jak?
Jednak bude mít finanční část, tedy budeme kontrolovat finanční zdraví pojišťoven tak, jak teď ČNB kontroluje banky nebo komerční pojišťovny, jednak budeme kontrolovat samotné provádění zdravotního pojištění. Zda opravdu pojišťovny plní například dostupnost lékařské péče, čekací doby na operace apod. Aby nemohl být občan podveden nějakou obchodní fintou.
A co privatizace nemocnic? Na tu se také chystáte?
Ano, ale není naším primárním cílem. Pořád však platí to, že soukromý vlastník je lepší vlastník než stát. Je to jenom možnost, která vzniká teprve tehdy, pokud tady bude jasné, průhledné a srozumitelné právní prostředí. Pak garantuji, že zájemců o provozování soukromých zdravotnických zařízení, aniž by měli nějaké postranní úmysly, bude dost. O tom jsem přesvědčen. Je tady ale třeba navodit prostředí, které už pak bude “ politickovzdorné“ nebo i “ blbovzdorné“.
Lidi asi nejvíc zajímá, o kolik se zvýší poplatky za zdravotnické služby. Za návštěvu u lékaře budou lidé platit padesát korun, padesát korun za den pobytu v nemocnici, dvacet korun za recept?
To, o čem se teď mluví, jsou stále ještě jen pracovní návrhy, které se mohou ještě měnit jak v položkách, tak v místech, kde se budou vybírat. Ale těch padesát korun za hospitalizaci je třeba pravdivý údaj a dvacet korun za recept také.
Váš návrh počítá s tím, že se bude platit za všechny návštěvy u lékaře? Nebo budou i výjimky?
Já s tím jdu do Parlamentu, takže výsledek asi bude jiný, ale princip tohoto poplatku samozřejmě má význam, pouze pokud je používán plošně. A proto by se měl týkat všech. Pravda je taková, že třeba skupina dětí je daleko vhodnější pro kompromis. Tam frekvence návštěv nemusí být takovým problémem. Ale například u skupiny starších lidí, kteří chodí často k lékařům, by to už ztrácelo smysl. Tam je lepší přemýšlet společně s poslanci o sociální klauzuli, jež říká: ano, za těchto okolností, když se nakumuluje takové a takové množství poplatků, od nich budou lidé osvobozeni. Chci ale zdůraznit, že to jsou stále nejmenší poplatky a nejmenší spoluúčast v Evropě, že to jsou poplatky symbolické a že jenom říkají: uvědomte si, že návštěva u lékaře stojí ve skutečnosti 600 korun.
Jak tedy bude vypadat standardní péče o pacienta, na co bude mít občan po vaší reformě nárok ze svého zdravotního pojištění a jaké služby už budou nadstandard a budou si na ně lidé muset připlatit?
Budeme vycházet z historické zkušenosti. Z toho, na co jsou u nás lidé zvyklí, a pokud se bude jednat o škrtání některých výkonů z veřejného zdravotního pojištění, tak se bude jednat o opravdu marginální věci. Já si v tuto chvíli dokonce vůbec nejsem schopen vzpomenout na konkrétní věc. Tak třeba pobyt v lázních. Ne lázeňská péče, ale pobyt v lázních. Všechny procedury a veškerá péče by byly hrazeny, ale hotelový pokoj a stravu by si pacient hradil sám.
Kolik myslíte, že se takovými opatřeními v českém zdravotnictví ušetří peněz?
Není správné si primárně myslet, že se něco ušetří. Chceme, aby peníze v systému zůstaly, ale byly lépe umístěny. Aby šly za pacientem, který to víc potřebuje. Nás čeká stárnutí populace a představa, že ve zdravotnictví budeme něco šetřit a platit méně, je naprosto lichá.
Ale ministr financí Kalousek už někde prohlásil, že chce dát do zdravotnictví příští rok méně peněz.
To však souvisí s něčím trošku jiným. S tím, že vláda ČSSD nám nechala naprosto zadlužený státní rozpočet a že se po rozkrytí některých položek a vyhrabání šuplíků na ministerstvu financí ukazuje, že tamhle Sobotka zasekl ještě 22 miliard a tamhle ještě něco je a že to bude v roce 2008 trošku tristní. Do toho má přijít ještě nějaká daňová reforma a ministr financí už začíná hlídat kasu a hledá, kde jsou mandatorní výdaje a kde je snížit, a tudíž se dívá i na platbu za státní pojištěnce. To je částka, o které se budeme bavit.
Dobře, ale když se ten váš projekt bude realizovat a opravdu se díky němu sníží návštěvy u lékařů i spotřeba léků, plýtvání pojišťoven, tak máte představu, jak velkou částku tím ušetříte, ne?
To opravdu nelze takhle říct. Platí pouze teze, že tento systém, tak jak je koncipován, má neefektivitu asi tak dvacet procent.
Dvacet procent z 200 miliard? To je 40 miliard.
To se tak nedá říct. Někde třeba ušetříme, ale jinde se díky tomu zvednou náklady nebo sníží kvalita léčby a zvýší úmrtnost.
To ale vaší reformě příliš nevěříte, když nedokážete říct, o kolik bude váš systém efektivnější než ten dosavadní.
Ne, ne, ne. Ten systém totiž nefunguje jako jednoduché schéma nějakého balíku peněz, jež se přidělují na jednotlivé služby a které jsou odhadnutelné.
A odkdy by se mělo začít platit za zdravotnické služby?
Budeme se to snažit dostat do Poslanecké sněmovny pokud možno v tomto roce, aby to začalo fungovat už od 1. 1. 2008. Samozřejmě že jsme ale pod obrovským tlakem a v rukou poslanců.
Jak reformu zdravotnictví vlastně chcete v Parlamentu prosadit, když sociální demokraté už řekli, že jsou pro ně takové změny nepřijatelné? Přes Melčáka a Pohanku?
Já považuju pana poslance Melčáka za takového toho pravého sociálního demokrata. A my víme, že některé naše kroky jsou pro tyto lidi naprosto nepodkročitelné, a že je tedy potřeba hledat podporu spíše u jiných, kteří to vnímají trochu jinak. Je tam potřeba ten jeden, dva, tři hlasy uloupnout. A my jsme si vědomi, že to budeme muset často dělat třeba i po paragrafech.
Myslíte si, že Pohanka bude přístupnější k nějaké dohodě?
Já považuji Pohanku za hodně velkého pragmatika. Vidíte, že ty dva rozlišuju. Na lecčems jsme se s ním dokázali dohodnout i v minulosti, a tudíž si myslím, že on dokáže naše argumenty vnímat daleko lépe. Je také mladší. Nemá některé ty sociálně demokratické bariéry. Například že pokud není zdravotnictví prováděno veřejnou institucí, tak se ztrácí jeho veřejný charakter. To je typický sociálně demokratický mýtus. Já si myslím, že to by se dalo Pohankovi vysvětlit daleko lépe než Melčákovi.
A jak si vlastně myslíte, že dlouho vydržíte na ministerstvu? Stačíte vůbec svoje plány na ministerstvu, které má největší úmrtnost ministrů, zrealizovat?
To já nevím. Já se tady ale budu držet zuby nehty.
Reflex
