Jsem pro alternativu - tedy možnost volby. Žena by měla mít možnost vybrat si porodnici podle toho, co nabízí, zda chce rodit s partnerem či s kamarádkou, zda využije všechny možnosti, které jí budou během porodu nabídnuty. Myslím si, že mnohé porodnice mají co nabídnout.
Na mnoha porodních sálech jsou vany nebo sprchy, které lze využít k relaxaci či masážím během první doby porodní. K běžnému vybavení porodních sálů patří také balóny, na kterých rodička sedí, nebo nízké stoličky. Na některých pracovištích lze také rodit v poloze pro rodičku příjemné a ne v poloze klasické, někde je možný i porod do vody. Jak je patrné, mají budoucí maminky opravdu z čeho vybírat a záleží tedy jen na nich samotných.
Toto jsou podle mého názoru alternativy. Jako alternativu však nevidím porod v domácnosti. Rodit doma je krokem zpět a představuje také riziko pro rodičku i plod. Zcela jistě neobstojí argument, že v případě potřeby bude rodička včas převezena do porodnice. Dopravní situaci, zvláště ve velkých městech, zná každý. V oboru pracuji bezmála dvacet let, vím, co vše se může u porodu stát, vím také, jak čas nesmírně rychle běží, když jde do tuhého. Myslím si, že za současných podmínek by rozvoj porodů v domácnosti ohrozil rodičku i novorozence.
Nedávno jsem měla možnost zhlédnout videozáznam o porodu doma a byla jsem z něho velice rozpačitá. Vnitřně jsem se bouřila proti hygieně, která vlastně ani nebyla, zatajil se mi dech při pohledu na novorozence ležícího na zemi v krvi, plodové vodě a dalších exkrementech, na pupečník napnutý k prasknutí. Ošetření novorozence bylo z mého pohledu zcela nedostatečné. A ještě jedna věc mě na tomto videu upoutala. Byla to atmosféra během porodu a bezprostředně po něm. Chybělo tam, jak já říkám, „člověčenství“. Po celou dobu s rodičkou nikdo nepromluvil, jen několikrát byl slyšet povel porodní asistentky. Chybělo tam povzbuzení, úsměv, pohlazení. Scházela tam radost a štěstí z narození dítěte. Rodička byla sice doma, byl přítomen manžel i švagrová, obklopovalo ji důvěrně známé prostředí, a přesto se mi zdálo, že je sama.
Když jsem pracovala na porodním sále, všichni jsme se těšili na miminko a radost z narození jsme prožívali všichni. V případě, že na porodním sále byla rodička i s partnerem, se porodní asistentka stala na krátký čas součástí rodiny a prožívala s nimi šťastné okamžiky. Nejednu z nás rozbrečel radující se a plačící otec. V tomto případě byla porodní asistentka průvodkyní a pomocnicí rodičky a zcela určitě pozitivně ovlivnila průběh porodu.
A o tom si myslím, že je porodnictví. O přístupu k rodičce, o atmosféře, kterou vytváříme. Je ale také o zodpovědnosti, kterou máme k rodičce i novorozenci. n