Nejsme už závislí na kamenouhelném dehtu

Prof. MUDr. Petr Arenberger, DrSc. si původně myslel, že bude dělat oční - měl tatínka očního lékaře. Před promocí se setkal s profesorem Zárubou, tehdejším přednostou kožní kliniky v pražských Emauzích. Pohovořil s ním o dermatovenerologii jako o oboru, který má perspektivu, kde se dá hodně udělat na poli výzkumné práce, zejména v oblasti patogeneze, a kde je také uplatnění chirurgické… * Jak se dermatologie za těch dvacet let změnila?

Vývoj jde kupředu trvale, i když jsou zde určité milníky. Mohu zmínit třeba borreliózu: erythema migrans bylo známo dlouho, věděli jsme z empirie, že na to zabírají antibiotika, ale také nás nepřekvapilo, že když je nedáme, vyrážka zmizí a nic se nestane (alespoň tenkrát jsme si to mysleli).

Dneska víme, že se jedná o závažné onemocnění, které může postihovat kromě kůže i další orgány, vyvolává neurologické a kardiologické změny a léčba antibiotikem je zcela esenciální. Známe původce a cíleně proti němu léčbou bojujeme.

Dalším důležitým historickým milníkem byl objev kortikoidů, především lokálních na kůži. Dnes máme ale lokální imunosupresiva, která nemají nežádoucí kortikoidní účinky, nezpůsobují například atrofii kůže, dají se používat dlouhodobě a dobře se uplatňují například v léčbě ato