Spasí reformu zdravotnictví soukromé připojištění, ze kterého by si pacienti platili takzvaný nadstandard?
Podle Jiřího Němce, dnes konzultanta projektů EU a Světové banky, toho času působícího v Číně, je to jen okrajová a drahá záležitost. V navrhované reformě se jedná hlavně o to, jak donutit pacienta, aby v ordinaci vytáhl peněženku.
Pokusili se někde ve světě definovat rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění?
Ten je definován všude. Běžně se to děje negativním způsobem, tak jako u nás. Znamená to, že se určuje, co hrazeno není. To svádí k tvrzení, že není definovaná ani hrazená zdravotní péče. Ona je však popsaná velmi dobře uvnitř systému, u nás ve formě seznamu výkonů. Bez něho by doktoři nemohli pojišťovnám vyúčtovat jedinou korunu.VNěmecku mají například Institut pro kvalitu a hospodárnost ve zdravotnictví, nezávislou instituci, která vydává dobrozdání, jak pacientům efektivně zajistit co nejkvalitnější péči. Ovšem ne s cílem, aby si pacienti připláceli. Ministerstvo zdravotnictví tam garantuje, že lékařská péče na aktuálním stupni vývoje medicíny je dostupná pro všechny.
Jak hodnotíte to, co se tady teď chystá: Bude to tak, že pacient nemusí dostat endoprotézu, kterou potřebuje, ale na jakou si připlatí?
To by bylo na delší rozhovor, ale obecně je to krok zpět, směrem k zemím, jako je třeba Gruzie, kde je tak chudá ekonomika, že je nutné určit alespoň velmi omezený rozsah hrazené péče.
Myslíte tedy, že není nutné hrazenou péči omezovat?
Dostupné statistické údaje o financování zdravotní péče u nás o tom nesvědčí. Náš rozsah zdravotního pojištění je velmi smysluplný. Ani stárnutí populace, při podrobnější analýze, nepředstavuje tak významný faktor růstu výdajů na zdravotní péči, jak se obvykle traduje. Záměr omezit hrazenou zdravotní péči se zachováním výše pojistného by asi jinde jen tak vládě neprošel bez skutečně přesvědčivé argumentace, nezaložené jen na dojmech.
Jaké nebezpečí tedy hrozí?
Kromě toho, že opouštíme základní princip, respektovaný ve vyspělých evropských státech, že se lidem dostává kvalitní zdravotní péče bez ohledu na jejich příjem, je nebezpečí i v tom, že pacienti, kteří si nezvolí nadstandard, budou ve zdravotnických zařízeních diskriminovaní v přístupu ke zdravotní péči. Jakmile se tu rozšíří atmosféra, že hrazená péče je omezovaná, může se stát, že bude požadovaná platba i za péči hrazenou. Právní vědomí ve vztahu zdravotnických zařízení a pacientů tady totiž nikdy nebylo moc silné.