Minulý týden se na tomto webu rozvinula diskuse o nárůstu administrativy v souvislosti se zaváděním managementu kvality v nemocnicích. Čtenáři žádali jasnou radu, jak zvládnout nové úkoly a nezanedbat přitom ty stávající.
Na toto téma odpovídali odborníci na manažerské vzdělávání ve zdravotnictví (viz Kvůli akreditaci nemáme čas na odbornou práci). Někteří naši čtenáři však s vysvětlením příliš spokojeni nebyli. Vadilo jim, že tyto rady jsou údajně odtržené od reality.
Se stejným dotazem jsme se proto obrátili na člověka, který dohlíží na přípravu nemocnic k národní či mezinárodní akreditaci.
„Často pozorujeme, že jsou některá zařízení papežštější než papež a vyžadují nadbytečné, či dokonce samoúčelné vedení dokumentace,“ říká předseda České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví, člen Rady pro kvalitu ministerstva zdravotnictví a aktivní lékař MUDr. David Marx.
Poraďte jednomu z našich čtenářů. Píše: „Naše nemocnice se připravuje na národní akreditaci. To s sebou přináší mimo jiné i zvýšenou administrativu na všech odděleních. Sestry pak mají méně času na vlastní ošetřovatelskou práci. Chápu, že tento model zavádění kvality má jistě svá plus, ale jak máme řešit tento problém? Jak skloubit nárůst administrativy, zachovat stejnou kvalitu odborné práce a přitom neprodloužit pracovní dobu?“ Poradíte mu? Je nějaké konkrétní a jasné řešení?
| DÁLE ČTĚTE: Kvůli akreditaci nemáme čas na odbornou práci Čeští lékaři neumějí komunikovat V nemocnicích není bezpečno |
Řádné dokumentování provedených činností (plánování a realizace ošetřovatelského procesu) je součástí ošetřovatelské péče a není ničím navíc. Fakt, že dosud v řadě zdravotnických zařízení tato činnost není dokumentována, není argumentem proti, ale právě pro pečlivé vedení ošetřovatelské dokumentace.
Na druhou stranu často pozorujeme, že jsou některá zařízení papežštější než papež a vyžadují nadbytečné, či dokonce samoúčelné vedení dokumentace. Povinností manažera je stanovit minimální rozsah dokumentace a udělat ji uživatelsky přátelskou - například zatrhávají formuláře, částečné či úplné elektronické vedení apod.
Ze zkušeností nemocnic, které absolvovaly mezinárodní akreditaci (jejíž požadavky jsou přísnější než národní) vyplývá, že nebylo nutno navýšit počet personálu a po adaptační fázi se větší problémy neobjevují. Je však třeba trvale vyhodnocovat aktuálnost používané dokumentace a pravidelně ji měnit na základě požadavků praxe.
Na konkrétní dotazy, jak změnu organizace práce zvládnout, není zřejmě lehká odpověď. Odborníci na manažerské vzdělávání ve zdravotnictví například radí: „Činnosti jsou plánovány, pracuje se systematicky, ubývá operativních činností…“ Náš čtenář si však nedovede představit, že by se touto radou řídil v praxi: „Takže praktická realizace plánování a omezení operativní činnosti by asi měla znít následovně: Pane XY, na 15.00 hod. máte plánovanou zlomeninu levého kotníku a o hodinu později dostanete infarkt, protože to bude zrovna volný katetrizační sálek,“ poznamenává ironicky. Jak se díváte na tento problém vy? Dá se systematickým plánováním činností dosáhnout úspory času pro administrativní úkony?
| NEVÍTE SI RADY? ZEPTEJTE SE!Máte konkrétní dotaz, jak zvládnout práci při přípravě na akreditaci? Dotazy pište na adresu:zdnonline@mf.cz |
Obecně lze na tuto otázku odpovědět – jistě, dá. Nicméně plánovat je nutno i pro neplánovatelé. Opakuji – je nutné stanovit nepodkročitelný limit pro jednotlivé procesy a pak rozhodnout, zda pro jeho dosažení mi stačí současný počet personálu, či je nutné navýšení. Ze zkušeností musím říci, že v řadě zařízení není stoprocentní využití pracovní doby, řada činností se provádí nárazově a velmi intenzivně, pak vznikají časová sedla. Konkrétní doporučení nelze dát bez znalosti konkrétní situace.
Někteří zdravotníci se domnívají, že odborná práce a péče o pacienty nárůstem obvykle málo smyslné administrativy velmi trpí. Podle jednoho z našich čtenářů „je to zapříčiněno tím, že lidé, kteří lejstra vymýšlejí, s pacienty buď nikdy nebo již dlouho nepracují.“ Váš názor?
To je častá námitka. Co se týká pracovníků Spojené akreditační komise (SAK) - všichni naši konzultanti jsou aktivní v poskytování zdravotní péče na úrovni jednotlivých zařízení. Záleží to pochopitelně na výběru „kvalitáře“. Myslím, že tato pozice je ideální pro někoho, kdo stále malou částí úvazku jako sestra či lékař pracuje a musí tedy na vlastní kůži pocítit plody své práce.
České zdravotní sestry si často postesknou, že ve skutečnosti nedělají kvalifikovanou práci, na kterou tvrdě studovaly a studují, ale práci, na kterou by si nemocnice měly najímat administrativní pracovníky. Kdyby měly sestry více kompetencí ve zdravotní péči a méně svázané ruce méně kvalifikovanou prací, nebyly by ani tak velké problémy s dodržováním přesčasové práce lékařů…
To se obecně obtížně komentuje. Tento jev je důsledkem stylu řízení konkrétního zdravotnického zařízení. Nelze ale očekávat, že by v dohledné době kompetence českých sester narostly tak, že by nahradily některé kompetence lékařské.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz
DOTAZY ČTENÁŘŮ:
Lubomir Kozuskanic
Dobry den, pracujem ako lekar v moravslozskej nemocnici, ktora sa pripravuje na akreditaciu. Minuly tyzden nam vedenie nemocnice oznamilo, ze akreditacna komisia nam bude nahliadat i do nasich osobnych skriniek a my to clenom komisie musime umoznit. Moj dotaz znie: ma akreditacna komisia pravo nahliadat do osobnych skriniek zamestnancov a hrabat sa v ich osobnych veciach?Dakujem za odpoved. S pozdravom Lubomir Kozuskanic
Odpovídá David Marx
Předmětem akreditačního šetření jsou výhradně prostory, ve kterých se poskytuje zdravotní péče nebo činnost s touto péčí související (např. stravování). V žádném případě nejsou předmětem tohoto šetření prostory ryze administrativní nebo dokonce ubytovací (pokoje lékařů apod.). Komisaři nemají oprávnění narušovat soukromí pacientů (jejich noční stolky), tím méně pracovníků. Navíc nevidím důvod, jakému by taková inspekce měla sloužit.