Současné německé zákony týkající se eutanazie a hlavně jejich praktické dopady jsou poměrně složité. Dopomoci někomu ke smrti tak sice ve výjimečných případech povolují, v jiných, a to klidně velmi podobných, ale zase trestají.
Zatímco aktivní pomoc ke smrti, tedy například podání smrtící dávky léků, německé právní předpisy zakazují pod hrozbou až pětiletého trestu odnětí svobody, předání takových medikamentů, které si pak dotyčný vezme sám, je v určitých případech legální - například, pokud jde o rodinné příslušníky. Stejná nápomoc ke smrti je ale od roku 2015 zase zakázaná v případě, že by ji poskytoval jednotlivec nebo určité uskupení opakovaně a případně za úplatu.
I proto se na ústavní soud obrátili nevyléčitelně nemocní, lékaři i organizace pečující o umírající pacienty, aby situaci vyjasnil a pomohl stanovit jasná pravidla. Konkrétně jde především o to, jestli není zákaz opakované nápomoci ke smrti protiústavní a jestli možnost rozhodnout svobodně o své smrti patří k základním právům. Pokud by tak ústavní soud rozhodl, výrazně by to nejspíš rozšířilo možnosti legální eutanazie.
Ta je totiž nadále pro řadu nevyléčitelně nemocných, kteří si přejí zemřít, nedostupná, a to navzdory rozhodnutí nejvyššího správního soudu z roku 2017, který došel k tomu, že v extrémních případech nesmí stát nevyléčitelně nemocným odepřít přístup ke smrticímu medikamentu. Německý úřad, který je v těchto případech zodpovědný, ale zatím nikomu takové léky nevydal, i proto, že mu tento postup nařídilo ministerstvo zdravotnictví. Úřad pro léčiva a lékařské produkty už přitom obdržel 120 takových žádostí.
Dosavadní postup německých úřadů má za následek to, že někteří nevyléčitelně nemocní volí cestu do Švýcarska, kde je takzvaná asistovaná sebevražda možná. Jiní využívají právní kličky a pro smrtící léky do alpské země posílají své příbuzné.
Ústavní soud bude otázku projednávat dva dny, což je podle pozorovatelů velmi nezvyklé. Ve většině případů, které dostane na stůl, jedná maximálně den. Rozhodnout má v řádů měsíců.
Zatímco v řadě zemí se běžně používá výraz eutanazie, v Německu se zásadně mluví o pomoci ke smrti (sterbehilfe). Slovo eutanazie je totiž spojené s nacistickým Německem, kde označovalo program, při němž režim v německých plynových komorách v letech 1940 až 1941 usmrtil na 70.000 tělesně a duševně postižených.
V Česku se eutanazie trestá jako vražda, zakázaná je i asistovaná sebevražda.